Kolik ne-vyděláváme na členství v EU – díl 2. 4.75/5 (4)

PŘÍNOSY EU

Dle vládní studie, je náš přebytek za 10 let od vstupu do EU 333mld. Což vychází na 33mld ročně.

Vládní studie dále jako přínos EU uvádí jednotný trh, za který ale vděčíme smlouvě o EHP. Tzn. můžeme být stejně tak jako několik jiných zemí členem jednotného trhu a zároveň nebýt v EU, takže zásluhy za to Evropské Unii rozhodně připisovat nebudu. Stačí vstoupit do ESVO.

Volný pohyb osob nám zase zajišťuje smlouva o Schengenskémm prostoru.

Počítejme tedy, že jsme z EU získali 33 mld ročně. Což je pro představu cca 0,7% současného HDP.

 

NÁKLADY EU

Se členstvím v EU a čerpáním dotací je spojena celá řada vícenákladů, které bychom jinak neměli. Jedná se o:

  1. Ztráta z výběru cel (údajně 6mld ročně)
    Clo za zboží, které k nám cestuje z třetích zemí, a je procleno mimo ČR (např. v přístavu v Hamburku, kudy chodí většina zboží), již není příjmem ČR, ale příjmem země, ve které k proclení došlo.
  2. Podpora OZE (43ml ročně)
    Kromě toho, že jsou soláry drahé, je disktutabilní i jejich ekologičnost, a to z důvodů že:
    – neekologická výroba v Číně
    – složitá likvidace resp. recyklace
    – zatěžování přenosové soustavy
    – během toho, co je do sítě dodávána elektřina ze solárů musí ještě běžet záložní zdroj, tedy např. uhelná elektrárna, která ale pálí uhlí na prázdno..
  3. Biopaliva 
    4mld ročně, v čemž nejsou zahrnuty vícenáklady na poškozování motorů, a pochopitelně také značný podíl na tom, že půda nezadržuje vodu, vymírá hmyz atd..Více o biopalivech a OZE v článku Ekologie naruby.
  4. Podvodné projekty
    Nikdo asi nebude tvrdit, že se nic takového neděje. Nicméně většina asi namítne, že si za to můžeme sami. To je do jisté míry sice pravda, ale myslím, že přísloví „příležitost dělá zloděje“ je velice pravdivé. A kdyby žádná příležitost, tedy dotace, nebyla, nemohl by ani nikdo nic ukrást či zkorumpovat.Nechci spekulovat kolik peněz na ně padne. Tak ať si každý dosadí libovolné číslo. Já budu počítat třeba s velmi střízlivými 2mld.
  5. Nepodvodné, leč nesmyslné projekty
    Stejné, jako bod 4. Opět budu počítat 2mld.
  6. Úředníci (údajně 10mld)
    Na vyřizování dotací a různých dalších věcí souvisejících s EU je nutné zaměstnávat tisíce úředníků.Jestli dobře počítám, tak jsme na 67 mld, čili jsme na nule. A to jsme se ještě nedostali k tomu nejzásadnějšímu bodu.
  7. Náklady na implementaci regulací, směrnic a nařízení
    Unijní regulace se týkají víceméně všeho. Dle studie Evropské komise z roku 2009, toto břemeno se pohybuje okolo 3,5% HDP.Ve studii se dočteme zajímavé věci. Například:
    – že komise v roce 2007 přijala akční plán pro snížení administrativní zátěže o 25% do roku 2012, což má vést ke zvýšení HDP o 1,4%.
    Tento bod je zajímavý ze dvou důvodů
    a) Vyčísluje 25% regulací na 1,4% HDP, tzn. by celkový náklad regulací měl vycházet na 5,6% HDP!
    b) Od roku 2007 do roku 2012 mělo docházet k zásadnímu snižování administrativní zátěže. Přičemž myslím, že každý vidí, že trend je zcela opačný.- odhad na kolik vyšla v letech 2004 – 2009 dodatečná administrativní zátěž ČR je 7,7mld EUR, neboli cca 200mld Kč. Což činí cca 40mld Kč ročně.- odhad administrativní zátěže EU+vlastních regulací je 3,7% HDP. Administrativní zátěž je však jenom malá část celkových nákladů.- unijní regulace stojí každého občana, včetně novorozenců 3200 EUR ročně

Nutno brát v potaz, že studie vznikla v roce 2009, a od té doby vzniklo, troufnu si tvrdit tisíce dalších předpisů, včetně třeba GDPR, které samo o sobě je obrovskou zátěží, a přínos pro občany je jak se zdá nulový. Náklady regulací v dnešní době tedy budou podstatně vyšší.

Jsou tu vyčísleny pouze přímé náklady. Nikoliv však vliv na zpomalení růstu, které mohou bez problémů činit ještě jednou tolik. Firma totiž místo toho aby generovala zisk, který by mohla investovat do dalšího rozvoje, tento zisk utratí za přizpůsobování se regulacím, a tedy na rozvoj ji zbude o to méně.

Toto všechno vede k tomu, že si EU ve srovnání s kýmkoliv (srovnatelným) jiným ve světě vede podstatně hůře. Viz. první díl – Kolik ne-vyděláváme na EU.

Nutno také vzít v potaz, že brzy se staneme čistými plátci do EU, a o jakémkoliv vydělávání již nebude moci být ani řeč.

Za zmínku také myslím stojí jakýsi morální aspekt. Proč by nám měli přispívat jiné státy EU na náš provoz? To si žijeme opravdu tak nuzně, že potřebujeme žít na úkor daňových poplatníků v jiných členských zemích? Ročně umírají tisíce či miliony dětí v africe hladem, a ty co neumírají žijí většinou ve zcela nevyhovujících podmínkách. Neměli by tedy případné přebytky z bohatých zemí směrovat spíše tam, než k agro či solárním baronům?

Vyvrácení protiargumentů, z diskuze:

Když nebudeme členy EU, budeme muset platit za vstup na vnitřní trh
Ano, nicméně Norsko platí 16 mld, Švýcarsko 3mld. Co platí Lichtnštejnsko či Island se mi nepodařilo dohledat. Je to tedy částka víceméně zanedbatelná, oproti nákladům, které máme kvůli EU.

Když budeme v EFTA tak stejně budeme muset dodržovat většinu unijních regulací
To není pravda. Budeme muset dodržovat pouze ty regulace a nařízení, které se týkají požadavky na produkty. Nebudeme však muset zaměstnávat úředníky na vyřizování dotací, nebudeme muset podporovat OZE či biopaliva, nebudeme muset zavádět GDPR a mnoho dalších.

Please rate this