Nedávno jsem viděl reportáž o jakýchsi šaría hlídkách, které vznikají v evropských metropolích. Hlídky jsou taková islámská mravní policie, která řeší problémy jako třeba pití alkoholu na ulici, nezahalené ženy, atd.
Reportérka tam s jedním členem hlídky debatovala, a snažila se porozumě tomu, proč jsou tak netolerantní k naší kultuře. Během rozhovoru se dostali k tomu, že by reportérka měla být zahalena, načež ona odpověděla, že žijeme ve svobodné zemi, a je přeci svoboda každého jednotlivce, jak se bude oblékat. Načež příslušník hlídky odpověděl „ale kde je pak moje svoboda na to, že chci abyste se zahalila“.
První co člověka asi napadne je, že ten člověk je nějaký extremista, co absolutně nechápe princip svobody. Nařizovat někomu jak se má oblékat přeci není svoboda. Je to naopak zasahování do cizí svobody.
Při bližším zamyšlení mi ale došlo, že to žádný netolerantní extremista zřejmě nebyl. A jeho chování je po kratším zamyšlení v celku pochopitelné. A naopak by bylo víceméně zavrženíhodné, kdyby to nevyžadoval.
Netolerance k nemorálnímu chování
Je zcela normální, že když vidíme někoho jak jedná nemorálně, budeme mít nutkání s tím něco udělat. V závislosti na intenzitě tohoto chování pak bude vypadat naše reakce, která může vyústit až ve fyzický útok. Člověk, který se postaví za svoje hodnoty, resp. hodnoty společnosti, ve které žije, je pak vnímán spíše jako hrdina, než netolerantní extremista. Tím spíše bude považován za hrdinu pokud si za svými hodnotami bude stát i v situaci, kdy je v menšině.
Jiný standard
Je dobré si uvědomit, že morální hodnoty, které uznáváme my, nejsou univerzálně platné. Jiná kultura je může mít jiné.
Zatímco společnost postavená na křesťanských základech považuje za dobré to, co vychází z desatera (nazabíjet, nekrást, nelhat, atd.), tak muslimská morálka vychází z něčeho zcela jiného – z koránu a sunny (výroky a činy Mohameda). Výsledný morální kodex se tedy v něčem může shodovat, ale v něčem jiném může být v rozporu.
Smyslem článku teď není rozebírat čí morální hodnoty jsou správné a čí špatné. Jde jen o to uvědomit si, že ty naše nejsou univerzálně platné. Stejně tak jako nám přijdou nezpochybnitelné ty naše, tak někomu jinému zase ty jeho.
Jednání v rozporu s morálním kodexem
Většina lidí ze západu bude mít nutkání zakročit, uvidí-li že někdo jedná v rozporu se západními hodnotami. Tedy například když uvidí zloděje okrádající starou babičku.
Stejně tak bude mít potřebu zakročit muslim, když uvidí jednat někoho v rozporu s islámskými hodnotami. Tedy například když uvidí nedostatečně zahalenou ženu, někoho kdo kreslí Mohameda, či někoho kdo pije alkohol.
V kultuře, kde je okrádání starých babiček považováno za něco vrcholně správného, nás pak budou považovat za velmi netolerantní, pokud proti tomu budeme zasahovat. Stejně tak, jako my považujeme za netolerantní členy šaría hlídek, kteří útočí (ať už verbálně či fyzicky) například na nezahalené ženy.
Budeme-li se chtít integrovat do výše zmíněné kultury, budeme muset rezignovat na vlastní morální hodnoty. Ten kdo snadno rezignuje na vlastní morálku je pak typ člověka, který se velmi snadno integruje do jakékoliv kultury, do jekéhokoliv režimu. Nedělá mu pak problém třeba lovit židy za půl kila cukru, nebo se chovat jak úředník z jednoho známého vtipu.
Stejně tak by musel na své morální hodnoty rezignovat muslim, který se chce integrovat do západní společnosti.
Míchání nekompatibilních kultur
Není to o tom, že jedni jsou dobří a druzí zlí. Je to o tom, že jedni jsou dobří po svém, a druzí jsou zase dobří po jejich. Koukne-li se člověk do časopisu Dabiq, který vydává islámský stát, tak se tam nepíše o tom, že mají být lidé zlí. Naopak se tam píše, že se snaží zlo ze světa vymýtit. Akorát prostě považují za zlo něco jiného než my.
Poklidné mísení kultur s odlišnými morálními hodnotami tedy není možné. Alespoň do doby, než jedna z nich prokáže dostatek „tolerance“ a zcela rezignuje na vlastní hodnotový systém.