Každodenní mikrovolby – nástroj pro lepší zítřky No ratings yet.

Představte si svět, kde podílení se na fungování své země není omezeno na to 1x za 4 roky vhodit hlas tomu, kdo se na nás zrovna nejvíc smál z bilboardů, nebo tomu, kdo nejlépe dokázal vytěžit a zpracovat data ze sociálních sítí.

Představte si svět, kde ti co mají větší důvěru lidstva mají automaticky větší moc ovlivňovat dení ve světě, a naopak ti co důvěru nemají, ho mohou ovlivňovat jen minimálně. Svět kde informovaný a starající se občan je schopen zasahovat do voleb podstaně větší měrou, než ten kdo se o věci nezajímá.

Představte si svět, kde můžete volit několikrát každý den a podílet se tak na vývoji nejen své země, ale i celého světa. Když zjistíte, že vás někdo obelhal a nedělá to, co jste od něj čekali, můžete ho hned druhý den přestat volit a dát mu to sežrat. Naopak když vám bude někdo sympatický, budete ho podporovat deno denně. V takovém systému by pak pravděpodobně dlouhodobě vítězili ti, kteří jednají férově a dělají to, co voličům naslibovali. Naopak ti, kteří by byli falešní, by velmi rychle u moci skončili.

Nezní to skvěle? Jak by ale takový systém mohl fungovat? Zde je takový návrh:

Každý člověk byl měl velký počet hlasovacích lístků, které by mohl ale nemusel odevzdat politikům, mohl by je také použít přímo k řešení problémů, které mu přijdou důležité – např. na rozvoj kultury či sportu, nebo k pomoci sociálně slabým, podpoře ekologie či čehokoliv jiného, co mu leží na srdci.

Nebo by své hlasovací lístky mohl rozdělit mezi odborníky, spolky, či firmy, které se řešením těchto problémů zabývají.

Tito odborníci, firmy, spolky a další lidé nebo lidská seskupení by pak kumulovali důvěru jednotlivců, a mohli by s ní dále nakládat, přičemž by jejich moc ovlivňování dění ve svém zemi i ve světě byla přímo odvislá od toho, kolik důvěry lidí získali.

S hlasovacími lístky by bylo možné i obchodovat, takže ti, kteří se příliš o dění kolem sebe nestarají, by je mohli jednoduše vyměnit za nějaké služby či zboží, které potřebují více. I tito lidé by však měli obrovskou nepřímou moc, jak dění ve světě ovlivňovat. Protože by se mohli rozhodnout své hlasovací lístky směňovat pouze s firmami, které se chovají v souladu s jejich přesvědčením (např. se chovají ekologicky, nebo dávají část zisku na charitu, atd..). Tímto způsobem by se pak hlasy více kumulovaly u firem, které jednají „správně“, a ty by pak také díky tomu měly větší vliv na fungování společnosti, než ty, které jednají špatně.

A teď si představte ještě jedno vylepšení a sice, že firmy by potřebovali dostatek volebních lístků k tomu, aby vůbec mohly fungovat. Čím větší firma, tím více hlasů by potřebovala. Pokud by je nesehnala, tak by musela skončit. Tím by bylo zajištěno, že firmy, které nezískají dostatečnou důvěru lidí by zmizely a uvolnily místo těm, které ji získat budou schopni.

No a teď se podržte, tento systém již existuje a říká se mu kapitalismus, přičemž v textu stačí jen vyměnit slovíčka „hlasovací lístek“ či „důvěra“ za „peníze“.

Pokaždé když utrácíme své peníze, tak se podílíme na ovlivňování světa. Peníze můžeme použít přímo k řešení problémů – např. koupit za ně jídlo dětem v africe. Nebo je můžeme věnovat charitativní organizaci, která má naši důvěru. A nebo, pokud je nechceme někomu darovat jen tak, tak je alespoň můžeme utráce pouze u firem, které jednají souladu s naším přesvědčením.

Vadí mi kácení pralesů? Pak nebudu kupovat produkty firem, které se na tom podílejí.

Vadí mi, že nějaká firma zbourala historickou památku, aby si místo ní postavila sklad? Budu její produkty bojkotovat.

Vadí mi, že majitel firmy krade a je STBák? Tak si prostě koupím buřty od někoho jiného (stejně jsou lepší).

Každý by si měl uvědomit, že to u koho utrácí své peníze má nesrovnatelně větší vliv na dění ve společnosti, než to komu 1x za 4 roky vhodí volební lístek.

Určitě lze k tomuto systému namítnout spoustu věcí, např. že firmu, kterou nenávidím zcela určitě nepřivede ke krachu to, že u ní já sám přestanu nakupovat. Stejně tak ale 1 hlasovací lístek nemá absolutně žádnou váhu na tom, kdo bude nebo nebude zvolen. Pokud si ale lidé uvědomí moc jejich peněženky, a začnou ji naplno využívat, jsem přesvědčen, že je to podstatně efektivnější a spravedlivější nástroj rozdělování moci, než volby.

Ano, peníze opravdu hýbou světem. Není to jen taková fráze. A pokud je budeme dávat grázlům, nemůžeme se divit, že se pak svět řídí podle nich.

Please rate this

Veřejný (ne)zájem No ratings yet.

Veřejný zájem, neboli vyšší dobro bych v dnešní společnosti definoval jako nic jiného, než rozdíl mezi tržní cenou a cenou, kterou je ochotna určitá zájmová skupina zaplatit za určitý statek či službu. Prosazování veřejného zájmu nebo vyššího dobra pak neznamená nic jiného, než vyžadovat uhrazení tohoto rozdílu lidmi, stojícími mimo tuto zájmovou skupinu.

Na volném trhu je velmi snadno poznat o co veřejnost má zájem či nemá. To o co zájem je, prosperuje. Naopak to, o co zájem není krachuje. Pokud však do hry vstoupí veřejný zájem podporovaný státem (neboli vyšší dobro), tak nastává zcela opačná situace. Věci, o které dostatečný zájem není, jsou uchovávány či zaváděny silou, oproti vůli většiny.

Slovní spojení „veřejný zájem“ je tak v newspeaku používáno k označování věcí, které zpravidla jdou proti veřejnému zájmu v původním slova smyslu. Pokud by totiž o onen „veřejný zájem“ veřejnost měla opravdový zájem, tak by byl společností poskytován dobrovolně, bez nutnosti násilného donucení.

Násilné vynucení vyššího dobra

Postup je takový, že určitá (zpravidla relativně malá) skupina lidí něco chce, ale není ochotna do toho investovat svůj čas, či zdroje (resp. jejich dostatečné množství), aby svého cíle mohla dosáhnout potřebuje tedy získat zdroje cizí. Jsou pak 2 možnosti, jak tyto zdroje získat.

  1. Dobrovolně – tedy nadchnout dostatečné množství lidí pro svůj záměr, a přimět je aby na něj dobrovolně přispěli (např. crowfundingovou kampaní). Zde pak není potřeba institut vyššího dobra aplikovat.Nebo
  2. Nedobrovolně – tedy využít státního násilí k odebrání zdrojů lidu, který následně použijeme o dosažení našeho záměru. A takto pravděpodobně vznikl nový význam slovního spojení „veřejný zájem“.

Ono nezní moc dobře, když někdo řekne „chci si postavit farmu, ale nemám na to, tak vám šlohnu 12 mega“.  Podstatně lépe veřejnost snese, když se řekne, že postavení té farmy je zkrátka ve veřejném zájmu.

Je důležité si uvědomit, že násilí je celá podstata „veřejného zájmu“, nikoliv jeho vedlejší produkt.

Když se někdo zeptá „Měl by stát podporovat samoživitelky / kulturu / vysokorychlostního internet?“ tak by přeci jen naprostý nelida / barbar / zpátečník řekl, že ne.

Skutečná otázka ale stojí takto „Jste pro použití státem organizovaného a legalizovaného násilí k okradení obyvatel o jejich zdroje, aby tyto zdroje pak byly využity na podporu samoživitelek / kultury / … ?“. Já vím, nezní to hezky, ale tak to je. Stát nemá žádné vlastní zdroje, čili pokud schválíme podporu něčeho nového, musíme buď s podporou něčeho jiného skončit, nebo vybrat dodatečné zdroje od lidí, a ve chvíli kdy ovládáte policii a armádu, nedává žádný smysl snažit se vybírat zdroje od lidí dobrovolně, takže pak dochází k nedobrovolnému vybírání skrz daně, poplatky, „pojištění“, přirážky atd.

Lze namítnout, že někomu platit daně nevadí, a proto se nejedná o nedobrovolné vybírání. Nicméně to, že je na někoho uvalena nějaká povinnost a jemu to zrovna nevadí ale neznamená, že se o povinnost nejedná. Schvalovat plošné represe kvůli tomu, že mě zrovna nevadí je vrcholně sebestředné -vychází to z předpokladu, že co nevadí mě, nemůže vadit ani nikomu jinému.

I pokud se s nějakým „veřejným zájmem“ na 100% ztotožňujeme, tak bychom měli být velmi opatrní při dožadování se jeho vymáhání státem. Vždycky bychom si měli říci „Je můj názor o tolik lepší než názor ostatních, že mě to opravňuje použít (státní) násilí k jeho vnucení ostatním vnutili?“

Ne-veřejný zájem

Toto slovní spojení vystihuje podstatu vyššího dobra také pravdivěji, než používané slovní spojení „veřejný zájem“. Pokud něco protlačuje menšina na úkor většiny, je přeci naprosto nemístné tvrdit, že to je veřejný zájem – je to totiž jeho přesný opak. Velmi často pak ten, kdo danou věc prosazuje, je kdosi v pozadí, kdo z toho má profit, a nejrůznější aktivisti pak jenom hrají roli užitečných idiotů. Institut vyššího dobra je využíván těmi, co to opravdu myslí dobře úplně stejně tak jako těmi, co v tom vidí jen cestu, jak získat konkurenční výhodu. Ať ten či onen se budou ohánět naprosto tím samým „veřejným zájmem“.

Konflikt veřejných zájmů

Zdroje jsou omezené, a jejich přerozdělování, žádné nové nevznikají. Nejedná se o nic jiného, než přelévání peněz z jedné kapsy do druhé. V absolutních číslech tedy na tom nelze vydělat (i v případě, že ani 1 korunu nepadne na byrokracii, korupci či jiné vícenáklady). Při prosazování „veřejného zájmu“ bychom také měli mít na paměti, že různé „veřejné zájmy“ jsou spolu v konfliktu. Pokud tedy podpoříme jeden, automaticky tím ubíráme jinému.

Pokud někomu budeme chtít vnutit námi podporovaný „veřejný zájem“ násilím, měli bychom si nejprve odpovědět na otázku, zda je tento zájem větší než zájmy jiné. S čím asi nebude mít aktivista problém je to, že kvůli odebraným zdrojům někdo třeba nepojede na dovolenou, nebo si nebude moct koupit to co chtěl, protože to jsou přeci jenom „nízké motivace“, které se s vyšším dobrem například v podobě podpory bionafty vůbec nemohou rovnat. Ale co když prosazováním veřejného zájmu kulturního dědictví (které má pochopitelně „nevyčíslitelnou hodnotu“), např.  v podobě zakonzervování nějakého starého baráku na lukrativním místě, omezíme jiný veřejný zájem, kterým je například zdravá společnost, protože by místo toho baráku mohlo vzniknout veřejné sportoviště pro děti? Většinou se setkáme s názorem, že cena lidského života je nevyčíslitelná, co ale kdyby 100 milionů z prodeje pozemku mohlo zachránit, byť jeden jediný lidský život? Je cena lidského života méně nebo více nevyčíslitelná, než hodnota kulturního dědictví? Je cena lidského života menší, než dotované lístky na operu? Zdá se že ano.

To, jaký veřejný zájem je důležitější je pak naprosto subjektivní. A tím se dostáváme k další části.

Veřejný nebo osobní zájem?

Zajímavé je, že téměř neexistují lidé (nebo jsem je alespoň nepotkal), kteří by tvrdili, že dotace jsou v principu dobré. Všichni, s kým jsem se kdy bavil v principu dotace odsuzují, protože je to přeci ekonomický nesmysl, ale přesto drtivá většina z nich některé z nich schvaluje. Shodou okolností pak schvalují zrovna ty, které se jim buď nějak hodí, nebo k nim mají nějak blízko. Například sportovně založený „pravičák“, bude říkat „no ty dotace jsou hrozný, ale na ten sport se přeci přispívat, protože sportování je zdravý, a zdravá populace je produktivnější a spokojenější… ušetří se na zdravotnictví … bude míň feťáků..“ zkrátka by se zdálo, že tím, že mu postaví v bloku veřejný sportovní stadion se vyřeší všechny problémy lidstva.. Kdo by nesouhlasil, že. „ Naopak umělci budou zásadně proti stadionu, protože sport přeci není veřejný zájem (a protože je sportovně založení jedinci na škole šikanovali), a každý přeci ví, že ty jediné správné a opodstatněné dotace jsou ty, co jdou do kultury, protože přeci kultura to, je něco co pozvedává společnost, a co bychom byli bez kultury? Zvířata?…

Pro IŤáka bude zase ta jediná výjimka, která „je přeci ve veřejném zájmu“, dotace do rozvoje internetového připojení..

Ale jinak přeci všichni vědí, že dotace jsou ekonomický nesmysl…

 

Please rate this

Síra stručně aneb pohádka o Mohamedovi No ratings yet.

Udělal jsem stručný výpis důležitých momentů z životu Mohameda, který může pomoci udělat si obrázek o tom, jaký to byl vlastně člověk. Výpis začíná od 11. kapitoly, protože předtím to není nijak zajímavé počtení. Zdá se, že Mohamed byl totiž lecos, jenom ne hloupý, a tak si uvědomoval, že není úplně dobrý nápad začít agresivně vystupovat hned při samém zrodu islámu, kdy měl jenom několik jednotek, možná desítek vyznavačů. S postupem času, když muslimů přibývalo, vzrůstala i jejich agresivita, i se v koránu začíná objevovat čím dál tím více nenávistných veršů.

Síra 11 – Trojice

Rok po příchodu do Medíny se Mohamed začal připravovat na útok na bezvěrce. Načež přikázal, že ti kdo nevěří v Aláha budou trpět hrozivými tresty, neboť Aláha je mocný a mstící  (viz. korán 3:4).
Během toho zjistil, že kolem Medíny vedou cesty obchodních karavan, a že jejich “ceny byly příliš vysoké, než aby nepřidaly neodolatelnou váhu v zásadě náboženským a politickým impulsům”, tedy že bude dobré začít je přepadávat.

Síra 12 – První karavana

Muslimové dostali mazaný nápad přestrojit se za poutníky, aby se jim karvany snázeji přepadávaly.
Při přepadávání první karavany byl jak na potvoru zrovna Ramadán, který muslimům zakazuje bojovat. Nicméně po chvilce rozmýšlení jim to stejně nakonec nebránilo karavanu přepadnout, pozabíjet co nejvíc “nepřátel” a náklad ukrást.
Mohamed jim za to ale vyhuboval, protože se mu samotnému nelíbilo, že muslimové znesvětili Ramadán. Nicméně kořist byla přecijen lákavá, tak se poradil s Aláhem (jediným zdrojem Aláhových přikázání je sám Mohamed), který mu vysvětlil, že to sice není úplně dobré, ale že přece nevěřit v Aláha je zdaleka horší zločin, takže je to vlastně v pohodě. Aby na tom Mohamed nebyl škodný, vzal si z kořisti 20%. A aby v tom bylo jasno i pro příště, tak Aláh nařídil, že provize 20% ( viz. korán 8:41 – A vězte, že zmocníte-li se jakékoliv kořisti, náleží z ní jedna pětina Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům, nuzným a po cestě Boží jdoucímu, ...) z lupu bude platit i pro příští akce.

Síra 17 – Zákopy

Aláh Mohamedovi slíbil dobití sýrie, jemenu, západu i východu. (Což trošku nabourává představu o tom, že muslimové žádné válečné výpravy nepodnikali, a že vždy jednali pouze v sebeobraně)

Síra 18 – Banu Kurajza

Mohamed se spolu s muslimy vypravil dobít pevnost, ve které sídlil klan Banu Kurajza, který pro ně byl už delší dobou trnem v oku, protože vypověděl smlouvu, kterou měl s muslimy.
Po nějaké době Banu Kurajza složili zbraně a vzdali se, načež všech cca 700 můžů bylo povražděno. Ženy a děti byly zajmuty. Majetek rozdělen.

(V kapitole se píše „Nařizuji zabít muže, rozdělit majetek a zajmout ženy a děti.“ Aláhův prorok řekl: „Tak jsi rozhodl, v souladu s Aláhovou vůlí“).

Po návratu do Medíny se nahecovaný Mohamed rozhodl zatočit s posledními menšinami, které nechtěli přijmout islám. 2 židovské kmeny vyhnal a třetí nechal exemplárně povraždit, aby bylo všem jasné, že islám je náboženství míru…

Síra 19 – Pouť

Mohammed se vydává na pouť do meky, přičemž uzavřel mírovou smlouvu s Kurajšovci, kterou obratem porušil.

Síra 20 – Chajbar

Muslimové včele s Mohamedem se rozhodli šířit „mír“ i do kmenu Chajbar, přičemž cestou naráželi na mnoho farmářsky založených vesnic. Mohammed to s nimi myslel dobře, protože vždy před vstupem do vesnice se za obyvatele modlil k Aláhovi “Žádáme tě o dobro pro tuto vesnici, o dobro pro její obyvatele”.
Obyvatelé dostali velmi srozumitelnou nabídku – buď do rána přijmou islám, nebo na ně zaútočí.

V jedné vesnici byl jistý muž jménem Kinana, který věděl, kde je schován poklad, nicméně ho nechtěl muslimům vydat.
Načež Mohamed dal příkaz “Muč ho, dokud neřekne, co ví”.. Dle obhajbovy v té době bylo ale mučení lidí víceméně normální, takže na tom přeci nebylo vůbec nic špatného. Je dobré mít ale na paměti, že Mohammed je pro muslimy dokonalý vzor ctnosti, kterého je nutné následovat ve všech ohledech, všech dobách a za všech okolností. Zároveň je dobré porovnání s Ježíšem, který žil ještě o pár století dříve, kdy byli lidé zajisté ještě barbarštější, a i přesto nejsou známy žádné případy, kdy by Ježíš někoho mučil.

Když se to lidé z židovského města v okolí dozvěděli, prosili aby je Mohammed ušetřil a nabídli mu všechen svůj majetek, jenom aby je nezabíjel. Na což Mohammed přistoupil a dokonce jim velkoryse dovolil obdělávat vlastní pole, a ponechat si celou polovinu toho, co vypěstují.
Nezapoměl ale dodat, že pokud by jim to v budoucnu hodilo, tak nebude váhat je vyhnat.. smlouva nesmlouva.
Vzhledem k tomu, lidé z Fadaku odevzdali majetek “dobrovolně” (bez nutnosti je pobít), Mohammed usoudil, že si z kořisti nevzme jenom svojí obvyklou jednu pětinu, ale že si ji ponechá celou.

Proč je Mohamedův charakter důležitý jsem psal hned v prvním dílu průvodce.

Jak tedy vidíme, Mohamed neměl problém s přepadáváním obchodních karavan. Při vidině dobré kořisti nerespektoval ani posvátný den Ramadán. Popravoval zajatce, kteří se vzdali. Porušoval smlouvy. Plenil vesnice, kde odmítli přijmout islám. Přikazoval mučení lidí.

Pro koho pořád nejsou fakta v tomto článku dostatečná, jsem sepsal ještě jeden článek, podrobně se věnující jedné konkrétní události, který by měl rozbít všechny představy o Mohamedovi jakožto morálním vzoru.

Please rate this

Achilova pata islámu – Kinana 3.75/5 (4)

Existuje tisíc a jeden argument o tom že Mohamed nebyl žádný dobrák natož něco jako morální vzor. Nicméně ke každé jednotlivé události jsou schopni obhájci islámu najít jiné informace (zejména v hadísech, na které se v případě, kdy se jim to hodí odkazují, v opačném případě o nich mluví jako o neautentických), které toto jednání ať už lépe čí hůře ospravedlňují. Mnohdy je obhajoba opravdu přitažená za vlasy, nicméně pořád vychází z nějakého pravdivého základu, který je pak různě ohýbán, či doplňován nesouvisejícími událostmi. Nicméně na první pohled tyto argumenty dávali smysl. A aby je člověk mohl vyvrátit, musel by si přečíst celou řadu knih, ze kterých pak většinou vyjde, že to bylo úplně jinak. Problém je ten, že obhajoba na první pohled může dávat docela smysl, a nikdo ty knihy číst nebude, takže to splní svůj účel. Člověk, který hledá pro-islámské argumenty je spokojen, a utvrdí se ve svém názoru.

Při zjišťování informací se mi ale podařilo najít jakousi achilovu patu islámu, ke které se mi i přes nejlepší snahu nepodařilo najít nějakou alespoň na první pohled uvěřitelnou obhajobu.
Toto slabé místo vychází přímo ze Síry, která je považována za nejautentičtější dokument o životu Mohameda. Není tedy možné použít ani argument, který obhájci používají, když už není jiná možnost, a sice zpochybnění zdroje.

Proč se nejedná o běžný z mnoha argumentů proti islámu vysvětlím v následujících bodech

Kontext

V Koránu existuje Celá řada veršů které vybízí k nenávisti či násilí proti bezvěrců nicméně to jsou takové výkřiky do tmy, nezasazené do kontextu. Kontext k nim je nutné dohledávat v Síře a Hadísech což obhájců islámu hraje do karet, protože ke každému takovému verši přijdou většinou dokonce z několika rozličnými vysvětleními, které údajně dokazují že ten verš je vlastně myšlen dobře.
V případě tohoto článku mlžení v podobě různých vysvětlování kontextu ale není možné protože je událost zaznamenána přímo v šíře, která na rozdíl od Koránu kontext obsahuje již v sobě (je to kompletní životopis Mohameda).

Autentičnost

Mnozí kritici islámu si myslí že nejlepší argumenty proti islámu najdou přímo v koránu. Nicméně pravdou je že ty nejhorší věci které muslimové páchali jsou zaznamenány v hadísech, odkud je možné čerpat nepřeberné množství svinstev, kterou muslimové v čele s Mohamedem napáchali. Ač jsou hadísy považovány za jeden z pilířů trilogie, z které vychází islám je autentičnost některých z nich zpochybňována a to především zrovna tím komu se jejich zpochybnění hodí. Snažit se tedy dohledat nějaký klíčový argument v hadísech není moc účelné, protože i kdyby byl sebelepší tak obhájce přijde s tím že tento konkrétní hadís není autentický. Achillova pata islámu tedy v hadísech být nemůže a nachází se přímo v životopisu Mohameda od Ibn Ishaka, který je považován za nejautentičtější dokument o Mohamedovi životě a zároveň je základním pilířem islámu.

Zavření hodnost samotného skutku

Existují skutky které na první pohled se mohou jevit jako špatné nicméně v určitých událostech mohou být ospravedlňování. Například vedení války. To že jsem s někým ve válce a bojuje proti němu nemusí být samo o sobě špatné záleží na tom, kdo válku vyvolal, a jaký k tomu měl důvod. Samotný akt vedení války tedy dost dobře nemůže být achillovou patou islámu, protože se vždy najdou obhájci, kteří vymyslí nějaké ospravedlnění pro každý konkrétní důvod vést válku.
Pak ale existují také skutky které nejsou ospravedlnitelné za žádných okolnosti. Což je právě příklad tohoto článku.

Kinana

V kapitole 20. (Chajbar) Síry o životě Mohammeda se dozvíme, že muslimové zaútočili a dobili mnoho židovských vesnic a měst. Přičemž obyvatelé, kteří nechtěli přijmout islám byli pobiti či zotročeni. Nehledě na to, jestli se jednalo o agresi ze strany muslimů, jak tvrdí kritici, nebo o útok v sebeobraně, protože muslimům od místních farmářů hrozilo nějaké nebezpečí (jak tvrdí obhájci), odehrála se zde jedna velmi důležitá událost, která zásadním způsobem boří představu o Mohamedovi jakožto morálním vzoru.

Během dobývání byl zajat vůdce města, pan Kinana, který údajně věděl, kde je zakopán jakýsi poklad, nicméně nechtěl se o tuto informaci s muslimy podělit.
Mohamed tedy dal rozkaz k jeho mučení a následnému setnutí hlavy. Toto je napsáno přímo v síře, tedy nejautentičtějším textu o Mohamedově životě.
A to je i důvod, proč jsem se na tuto událost rozhodl zaměřit. Je to dle mého názoru nejslabší místo celé obhajoby islámu jakožto náboženství míru.

I pokud přijmeme fakt, že farmáři z Chajbaru opravdu potají připravovali vyhlazení muslimů, a jedinou možností muslimů na přežití bylo proti nim vyrazit a pobít je, tak stejně není mučení zajatců ospravedlnitelné, natož pokud šlo opravdu jenom o poklad.

Nyní se zde pokusím vyvrátit argumenty obhájců (ty, které jsem našel na internetu, i nějaké vlastní).

(O= obhájce; K= kritik)

O: Takové věci se ve válce prostě dějí, a Mohamed nemůže zato, že někdo z jeho vojáků, pochybil
K: Mohamed osobně vydal k mučení Kinany rozkaz. Veškerá odpovědnost jde tedy přímo za Mohamedem.
Síra 20 – Chajbar
Kinana, manžel Safíje, byl strážcem pokladnic kmene, a byl přiveden před proroka, který se zeptal, kde jsou ukryty. Kinana ale odmítl místo prozradit. Pak předstoupil Žid, který řekl: “Viděl jsem každé ráno Kinanu chodit k jistým ruinám”. Prorok se Kinany zeptal: “Jsi připraven zemřít, když zjistíme, že víš, kde se poklad nachází?” A on odpověděl: “Ano”. Prorok pak nařídil, aby bylo v ruinách kopáno, a část pokladu byla nalezena. Pak byl znovu Kinana dotázán na zbytek, stále to ale odmítal sdělit. Aláhův prorok ho předal al-Zubajrovi a řekl mu: “Muč ho, dokud neřekne, co ví”, a al-Zubajr mu na hrudi rozdělal oheň, takže takřka zemřel; pak ho prorok předal Mohamedovi bin Maslamovi, který mu usekl hlavu.”

O: Dříve bylo mučení běžné
K: Je možné, že mučení více rozšířené, než nyní. Nicméně určitě to nebyla věc, která by byla považována za jakkoliv dobrou, či vznešenou. A i kdyby, tak Mohammed, jakožto morální vzor by měl být lepší než ostatní, a neměl by se takového činu nikdy dopustit (např. Ježíš, ke kterému je Mohamed často přirovnán pokud vím nikoho nemučil, ani žádné takové rozkazy nedával).

O: Islám přikazuje, že se zajatci se musí jednat dobře, tedy není možné aby se toho Mohammed dopusti
K: To je podobné, jako tvrdit, že když přeci politik při nástupu do konce skládá přísahu, že bude vykonávat funkci dle svého nejlepšího svědomí, tak že přeci není možné, aby existovala korupce.

Nelze popřít, že se mučení Kinany Mohammed dopustil (píše se to v nejautentičtějším zdroji islámu). Jsou tedy tato možná rozuzlení.
a) Pokud islám zakazuje mučení vězňů, pak Mohammed nebyl správný muslim (natož perfektní vzor). Pokud by Mohammed nebyl správný muslim, tak by celý islám, který je založen v podstatě na následování Mohameda nedával smysl.

b) Pokud ale víme, že islám vychází z Trilogie (korán, síra, hadísy), kdy hadísy i síra jsou texty o Mohammedovi, a korán je sice seslán Alláhem, nicméně jeho jediným zdrojem je taktéž Mohammed, tak víme, že Mohammed z principu špatný muslim být nemohl. Vzhledem k tomu, že Mohammed tedy nemohl být špatným muslimem, ale i přesto se dopustil zavrženíhodného skutku (z pohledu naší morálky), tak z toho vychází, že dle islámu tento skutek zavrženíhodný není.

O: Kinana v ostatní židé z Chajbaru připravovali zničení Islámu viz. Allama Shibli Nu’Mani, Sirat-Un-Nabi, volume II, p 106
K: Toto je typický argument pro odvedení pozornosti jinam. Pro účel tohoto článku tedy abychom zbytečně netříštili pozornost připusťme, že farmáři z Chajbaru opravdu plánovali zničení islámu a útok na ně byl oprávněný. To ale neospravedlňuje mučení zajatců, obvzláště pokud se ho dopouští morální vzor muslimů.

O: Kinana nebyl zabit kvůli pokladu, ale kvůli tomu, že zabil Mahmuda Ibn Maslama viz. Allama Shibli Nu’Mani, Sirat-Un-Nabi, volume II, p 173-174
K: Autor argumentu se poměrně obratně snaží odvést téma od mučení vězně k popravě vězně, což jsou zcela odlišné věci.
Pro účel tohoto článku budeme předpokládat, že útok muslimů na město Chajbar byl oprávněný, protože spolu byli ve válce.
Dle hadísu, na který se autor odvolává Kinana při obraně města házel z hradeb kameny a zabil tak jednoho z muslimů. Zabít při obraně města člověka, který se ho pokouší dobít je ve válce poměrně normální čin, a po prohrané bitvě se tedy měl stát běžným zajatcem. Nicméně místo toho byl mučen a následně zabit.
Je zajímavé, že autor argumentu mluví o Kinanovi, jako že Mahmuda zavraždil. Když ale někdo bude útočit na moje město, a já ho budu bránit tím, že na útočníky před hradbami budu házet kameny a někoho tím zabiju, tak bych určitě použil jiné slovo než vražda.

O: Informace o mučení Kinany byly podsunuty do síry židy
K: Síra je pokládána za nejautentičtější dokument o životu Mohammeda a je základním pilířem Islámu. Autor tohoto argumentu prokazuje tedy islámu medvědí službu, protože zpochybňováním síry zpochybňuje celý islám.

Kromě toho je to samé potvrzeno i z dalšího zdroje – Hadísu od Al-Tabariho (Al-Tabari, Vol. 8, p. 122).

Myslím, že všechny argumenty se podařilo naprosto spolehlivě vyvrátit. K tomu je dobré ještě mít na paměti, že veškerá argumentace pro kritiku vychází výhradně ze síry a hadísů, tedy z dokumentů, které sepsali muslimové sami o sobě, a svém vůdci. Je velmi pravděpodobné, že kdybychom vycházeli z dokumentů od židů, tak bychom se dozvěděli ještě podstatně zajímavější věci.

O: No a co, tak Mohamed schvaloval mučení a popravování zajatců..
K: Poku Mohamed schvaloval mučení zajatců, tak nemohl být z pohledu naší morálky dobrým člověkem.

 

Please rate this

Mohamed je dokonalý muslim No ratings yet.

„V Koránu se 91 krát praví, že Mohammed je dokonalý muslim. Je božským prototypem člověka a jediným přijatelným modelem pro Alláha“

33:21 – A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.

Čeští arabisté
Muhammad je pro muslimy nezpochybnitelným vzorem, jehož osoba je nedotknutelná – nelze ji podrobovat kritice. Pokud tak někdo učiní, dopustil se rouhání, za což mu hrozí trest. „Jeho osoba je totožná se základy islámského dogmatu a jako taková nikdy v dějinách islámu nesměla být předmětem poučených diskusí – neřku-li dokonce kritiky. Muhammad však nesměl být ani předmětem svévolných interpretací, hrozících snahou o jeho zbožštění“ (Mendel, 1994: 33).135 Podobné je to i s humorem. 136

Čeští arabisté se jednoznačně shodují na tom, že islám (v překladu „odevzdání se Bohu“) je náboženství, které má ovšem v sobě zakódovanou tendenci k expanzi a také je téměř od počátku svého druhu státoprávní doktrínou a ideologií, což je dáno vznikem a ranou povahou historického vývoje islámu.

Šíření islámu kromě jiného pomocí násilí je v islámské věrouce přítomno již téměř od samého počátku, neboť jeho zakladatel neváhal dle dobových zvyklostí prosazovat své záměry mečem. „Byl pozemským hrdinou a vůdcem obce věřících, před nímž nepřátelé brali nohy na ramena. Svou obec chtěl rozšířit, zabezpečit a duchovně povznést skrze reformu přežilých společenských a morálních stereotypů, a to i s použitím síly. Na své ideové odpůrce nebral příliš ohledů a stoupence jiných náboženství – vyjma židů a křesťanů – trestal mečem, pokud v islámu včas nenalezli zalíbení nebo pokud s nimi nenavázal pragmatické, vzájemně výhodné vztahy“ (Mendel, 1994: 31–32).

Jakoukoli kritiku Koránu, podobně jako je to v případě proroka Muhammada, hlavní proud islámu dle arabistů rozhodně odmítá (Kropáček, 1996a: 25).

Podle odborníků fiqh rozdělil osoby do několika kategorií a odstupňoval jim práva a míru odpovědnosti. Na vrcholu pomyslné pyramidy stojí svobodný plnoletý muslim. O něco níže pod plnoprávným mužem stojí žena-muslimka, které právo v některých oblastech přisuzuje podřadné postavení (Kropáček, 2003: 123). Vedle těchto svobodných muslimů rozlišuje islámské právo ještě kategorii otroků a jinověrců (Kropáček, 2003: 123–124).

V těchto obdobích docházelo k různým formám diskriminace (povinnost nosit na oděvu kus barevné látky, zákaz jízdy na koni, zvyšování daně z hlavy, a dokonce ničení sakrálních budov). Jsou zaznamenány i případy rabování křesťanských a židovských obchodů a vraždy jinověrců, inspirované různými fanatickými kazateli nebo dervišskými řády“ (Mendel 2008: 122–123).

Arabisté uvádí, že apel na zahalování žen nalezneme již v Koránu, kde ale s výjimkou prsou není přesně specifikováno, jaké části těla mají mít ženy zahaleny.159
Doplnit korán – zmínka o kompletním zahalování

Konečným cílem má být islamizace celého světa. (Kropáček, 2003: 114–115; Mendel a kol., 2007: 19).

3.1.2. Shrnutí Z pohledu vybraných českých arabistů lze islám vykládat buď jako náboženství, nebo také jako určitý civilizační prostor. V obou případech se odborníci shodují na tom, že v žádném případě nelze hovořit o homogenním celku. Arabisté zároveň nijak nezastírají, že v islámu jsou zakotveny problematické skutečnosti, které v tomto druhém nejrozšířenějším náboženství světa způsobují pnutí. Jedná se zejména o neexistenci všeobecně uznávané autority či nejednoznačnost základních věroučných východisek. Existují tak protichůdné výklady islámu, z nichž některé ospravedlňují páchání násilí

Mezi charakteristiky islámu, které se zcela neslučují s univerzalistickým pojetím lidských práv odborníci i aktivisté shodně řadí v prvé řadě postavení ženy, které jí stanovuje islámský právní kodex šarí’a. Oproti muži má totiž žena z právního hlediska druhořadé postavení (podřízenost v manželství, nižší dědický nárok, svědectví, trestní sankce, nemožnost sňatku s jinověrcem a znevýhodnění oproti mužovu právu na 66 polygamii a snadný rozvod). Aktivisté na rozdíl od arabistů jednoznačně považují za projev oprese žen v islámu jejich zahalování. Podobně jsou hodnoceny i tělesné tresty, které šarí’a stanovuje za určité přečiny proti islámskému právu

Za problematické považují odborníci i aktivisté také podružené postavení jinověrců vůči muslimům, které dle odborníků přetrvává v některých muslimských zemích i dnes či otázku homosexuality. Islámské právo homosexualitu odsuzuje.

Please rate this