Co vlastně garantuje Základní listina práv a svobod No ratings yet.

Základní listina práv a svobod je dokument, kterým spousta lidí šermuje, a zdá se, že opravdu věří, že jim něco zaručuje. To je samozřejmě pouhou iluzí.

Pojďme se podívat co se tam vlastně píše.

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Hned první článek je nesmysl. Lidé zcela nedobrovolně musí dělat celou řadu úkonů. Jako jeden příklad za všechny stačí uvést to, že lidé více než 50% svého výdělku, musí věnovat státu. Zároveň nevím co má společného se svobodou to, že člověk může jít do kriminálu zato, že si na své zahradě, pro vlastní potřeby pěstuje pár kytek konopí. Svobodní tedy lidé zcela určitě nejsou. Rovni v právech si nejsou také nejsou, neboť existují různé (anti)diskriminační zákony, které určité skupiny obyvatel z(ne)výhodňují.

Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Demokracii lze v podstatě považovat za ideologii, takže tento odstavec popírá sám sebe.

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Stát ale může zavádět libovolné zákony, tzn. tento odstavec negarantuje nic.

(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Zároveň každý pošuk, který sežene 101 resp 120 hlasů, může zavádět libovolné zákony. Opět tedy není garantováno nic.

Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Pakliže jste fanda nacismu, tak se na vás tento článek nevztahuje. Zároveň nic nebrání tomu, postavit na úroveň nacismu jakýkoliv jiný politický směr. Opět tedy není garantováno nic nikomu.

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Na první pohled dobré. Na druhý už horší. Základní práva a svobody se totiž většinou odvolávají na to „pokud to neupravuje speciální zákon“. Tzn. pokud to speciální zákon upravuje, tak i kdyby nenaplňoval podmínku, že zachovává základní práva a svobody, tak ji začne naplňovat tím, že vznikl. Což je koneckonců i napsáno hned v dalším odstavci.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Neboli, když chcete s občany vyjebat, je nutné na to udělat speciální zákon, a ne zneužívat nějaký, který k tomu určený není.

Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.

Ok, konečně nějaké právo, které nemá nějakou výjimku.

(2) Nikdo nesmí být zbaven života.

Ještě je to pro jistotu upřesněno.  Palec nahoru.

(3) Trest smrti se nepřipouští.

Základní listina práv je super!

(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Ajaj..Vše výše zmíněné tedy opět platí jen do doby, dokud nevznikne zákon, který to povolí. Už si zase nemyslím, že ZLSP je super.

Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Opět garance platí jen do doby, než na to vznikne zákon. Příklad za všechny např. nahrávání a uchovávání každého telefonního hovoru po dobu 6ti měsíců.

Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
……

Výjimky číslo 1 – asi 250…

Článek 10
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Pro případ, že by fráze „pokud to neupravuje zákon“ už někdo prokoukl, obsahuje ZLSP i poněkud lišáčtější formulace. Hádejte kdy se zásah do soukromí přestává být neoprávněný.. něco mi říká, že ve chvíli, kdy na to vznikne zákon.

Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.

Opravdu?

Takhle by se dalo pokračovat až k poslednímu článku 44. Obsah ZLSP lze tedy shrnout asi takto

  • věty, které popírají samy sebe
  • lži
  • odstavce, které sou popírány jinými odstavci
  • garance, které jsou ale platné jen do doby,  než vznikne zákon, který je upravuje

A kdyby se tam náhodou našla nějaká opravdová garance, tak je dobré si uvědomit, že ZLSP není něco co spadlo z nebe, ale je to jen právnický text, který může tuším 120 poslanců jakkoliv změnit.

Please rate this

Největší úspěch levicové propagandy 4.33/5 (3)

Zde je jednoduchá hádanka: Komunisté a ČSSD toho mají velice málo. ODS toho má hodně, Svobodní ještě více a DSSS úplně nejvíce. Co to je za hodnotu?
Přestože nikdo není schopen takovouto hodnotu najít, tak lidé přijímají pravo-levou politickou mapu, která přesně s touto neexistující hodnotou počítá. Zatímco na levici lidé obecně řadí KSČM a ČSSD, tak na pravici řadí ODS a Svobodné, a na extrémní pravici, řadí DSSS.
Toto je podle mě bezkonkurenčně největší úspěch levicové propagandy.
 
Pokud se budeme snažit onu tajemnou hodnotu najít, tak jich můžeme najít hned několik, které budou velice dobře vycházet. Např. velikost státu (extrémní levice = totalitní stát, montující se naprosto do každého aspektu lidského života; extrémní pravice zcela minimální stát, který lidem ponechává plnou svobodu, resp. žádný stát).
Použít bychom mohli také míru svobody jednotlivce (extrémní levice = nulová svoboda jednotlivce – totalita; extrémní pravice = maximální svoboda jednotlivce – opak totality).
 
Oba zmíněné případy fungují na všechny strany kromě DSSS.
Aby nám vyšla DSSS extrémně v pravo, museli bychom na pravo-levou osu dosadit něco zcela jiného. Třeba rasismus. Pak by ovšem politická mapa vypadala zcela jinak, v podstatě všichni kromě SPD by byli extrémní levičáci.
 
Ať na pravo-levou osu dosadíme cokoliv, tak umístění DSSS vedle Svobodných, tak jak je to nyní běžně prezentováno a přijímáno nikdy nebude dávat smysl, a to kvůli tomu, že DSSS má v principu stejný program jak socani, akorát je okořeněn rasismem a nacionalismem. Tedy v podstatě v protikladu tomu, co hlásají Svobodní, nebo ODS.
Podívejme se ještě, jak se žilo v Německu za Hitlera.
  • Podniky se sice neznárodňovaly, ale vlastníci museli poslouchat diktát ústředních orgánů.
    – To lze považovat za předstupeň krajní levice, která by šla ještě o kousek dále, a podniky znárodnila.
  • Ekonomika byla tažena kupředu nikoliv soukromými podnikateli, ale pomocí státních zakázek, financovaných dluhem a inflačními penězi.
    – To patří mezi tradiční levicové metody.
  • Nacistické Německo je označováno za totalitní režim.
    – Totalitní režim, zasahuje do každého aspektu lidského života, a je to přesným opakem toho, co prosazují pravicové strany. Totalita je v podstatě synonymem pro krajní levici.

Pravda je, že Hitler byl proti komunistům, kteří jsou extrémní levice. Usuzovat z toho ale, že to z něj automaticky dělá krajního pravičáka, je přinejmenším pitomé. Komunisté prostě byli politickou konkurencí, a Hitler je zakázal stejně tak, jako všechny ostatní strany. Co se týče jeho reálné politiky, tak ta měla s komunisty mnoho společného.

 Je možné diskutovat o tom, jestli byl Hitler extrémně levicový, nebo jenom „normálně“ levicový. Ale řadit ho napravo, nebo dokonce extrémně napravo, je zcela mimo jakoukoliv realitu.
Levičákům se tento mýtus samozřejmě velmi hodí, protože kdyby lidé přijali myšlenku, že veškerá velká zvěrstva byla páchána výhradně levicovými režimy, tak by jim to na PR moc nepřidalo.

Please rate this

Výuka genderové teorie a multikulturaismu pro nejmenší 2/5 (1)

Někteří politici, včetně se nedávno rozčilovali nad tím, že genderová ideologie a multikulturalismus se bude cpát již do nejmenších dětí ve školkách.

Například Václav Klaus mladší minimálně trošku přeháněl, když tvrdil, že holčičky si nebudou moci hrát s panenkami.

Oproti tomu ministrině Maláčová již ale zcela čistokrevně lže, když tvrdí, že „Je to tak, že pokud si děti chtějí hrát třeba chlapečci s panenkami, tak ať si hrají, a pokud si holčičky chtějí hrát s autíčky, ať si také hrají. A platí to i opačně, holčičky si samozřejmě můžou dál s panenkami hrát.“

Maláčová tedy věc staví do roviny, že prostě jenom nebudou nikomu bránit, pokud si bude chtít hrát s jakoukoliv hračkou. To je ale naprostá lež.

Toto se píše v samotné kritizované příručce:

„Speciální pozornost věnujeme stereotypnímu rozdělení rolí mezi muže a ženy, zařazujeme aktivity, které toto vnímání nabourávají. Povzbuzujeme dívky a chlapce ke společným hrám, které jsou běžně přisuzovány pouze jednomu pohlaví (např. uspořádáme závody v posílání autíček pro všechny, každé dítě si vybere autíčko, pojmenuje ho, a s ním pak soutěží; každé dítě si vezme s sebou na hřiště panenku a bude jí dělat maminku/tatínka, připraví oblečení, jídlo, budete vozit v kočárku atd.).“ „Pokud je to možné, vybíráme hračky, např. panenky, i jiné než světlé barvy pleti.“

Není tedy vůbec pravda, že děti budou nechány ať si hrají s čím chtějí, ale budou aktivně povzbuzovány, aby si hrály s hračkami, určenými pro opačné pohlaví.

Za toto tedy dávám jednoznačně palec dolů. Byť je příručka v tuto chvíli zřejmě jen doporučující, tak to zcela přesně naplňuje znaky salámové metody. Nezvedne-li se dostatečný odpor proti této novotě, je velmi pravděpodobné, že za pár let se to již promítne v zákonu.

Naopak palec nahoru dávám za pasáž, ve které se píše „Děti jsou vedeny k vědomí rozdílnosti a různorodosti v lidské společnosti z hlediska kulturních a hodnotových odlišností„.

Mnoho lidí totiž žije ve zcela mylné představě, že náš hodnotový systém je vlastní lidem po celém světě (Více jsem o tom psal článku Je islám opravdu tak netolerantní, nebo má jenom jiné hodnoty?).

Své by o kulturních odlišnostech mohla vyprávět například Katie Piper, která myslela, že je super nabrnknout si muslima, konvertovat k islámu, a následně se ho zříci. Kdyby jí za mlada někdo vysvětlil něco o kulturních odlišnostech, nemusela by skončit s kyselinou v obličeji.

Vzhledem k tomu, že i imámové, snažící se prezentovat jakýsi „islám s lidskou tváří“, se přiklání k tomu, že za zřeknutí se islámu, je jediným adekvátním trestem smrt (nejedná-li se o nějak mentálně zaostalého jedince), tak ve výsledku ještě nedopadla tak špatně.

Please rate this

Hroší kůže 3/5 (1)

K sepsání tohoto článku mě inspiroval Stanislav Polčák, který napsal toto:

Svoje slova pak s kamennou tváří vysvětluje v pořadu Prostor X  tím, že tím myslel, že příroda spor rozhodne přeci tím, že si Zeman rozvzpomene na to co tvrdil dříve. Jak by paměti člověka starého jako Zeman pomohlo čekat do samého konce lhůty, zůstává však neobjasněno.

Politiky typu Polčáka, Farského atd. jsem vždy považoval za hodné, slušné lidi, kteří plní funkci užitečných idiotů, tedy dělají věci, které jsou výhodné pro pár lidí, přičemž pro společnost jsou velmi škodlivé. Nicméně to nedělají, protože by byli zlí. Myslí to dobře, jenom mají pokřivené chápání světa.

To s jakým ledovým klidem dokáže tento člověk lhát, pro mě tedy bylo velmi překvapivé zjištění.

Další, kdo se nominoval mezi kandidáty s hroší kůži je Jiří Pospíšil .

Nominoval se tvrzením, že daň z nabytí nemovitosti je nemravná. Přičemž tuto daň o více než 30% zvedla právě vláda (ODS+TOP9+LIDEM/VV), které se účastnil.

Za zmínku stojí také Alena Schillerová, která když byle zhruba před rokem konfrontována s tvrzením, že finanční ředitelství údajně vydalo příkaz, podle kterého ti, kdo udělí více doměrků, dostanou větší odměny, tak to naprosto kategoricky odmítla, že je to naprostý nesmysl.

V mezičase finanční správa přiznala, že je to tak opravdu bylo. Když na to došla řeč v nedělní Partii s Kalouskem, tak místo toho, aby si nasypala popel na hlavu, snědla klobouk nebo něco podobného, tak opáčila, že sice takový příkaz ředitelství vydalo, nicméně že byl neproveditelný, a že je to celé nesmysl. Neustálým opakováním toho samého vyvracela i Kalouskovi „lži“ o tom, že má nespočet důkazů z konkrétních ministerstev, kde tato praxe byla běžně používána.

Hroší kůži má svým způsobem i Jan Hamáček. Kdyby ji neměl, musel by totiž nechat odinstalovat, či začernit všechny zrcadla v ČR, a nebo příštích 10 let, alespoň za dne nevylézat z domu.

Pan Hamáček si zejména vůči Babišovi kladl poměrně velký počet podmínek, a poměrně častokrát hrozil odchodem (nebo nevstoupením) z vlády. Babiš, zřejmě vědom si toho, co je Hamáček zač, mu v podstatě v ničem nevyhověl, a to dokonce   ani u tak banálního požadavku, aby alespoň odstoupil v případě, že bude odsouzen, aby nedošlo k tomu, že bude zemi a jeho samotného řídit z kriminálu.

Před vstupem do vlády s ANO tvrdil Hamáček např. toto:

„Tak tou naprosto klíčovou podmínkou, kterou musíme vyřešit, je otázka současného premiéra, protože sociální demokracie dlouhodobě říká, že není možné, aby ve vládě byl trestně stíhaný politik.

Toto jsou další podmínky, které si kladl. Ze všech následně ustoupil.

  • ve vládě nesmí být trestně stíhaná osoba
  • odvolání členů SPD z výborů
  • regulační mechanismus pro odbourání střetu zájmů
  • hnutí ANO se musí vzdát do vyřešení kauzy Čapí hnízdo rezortu financí, vnitra a spravedlnosti

Na samé dno pan Hamáček klesl během kauzy Šmarda, kdy v jednu chvíli bojovně naladěn říká, že o odchodu z vlády nemůže rozhodnout sám, a že musí to musí rozhodnout předsednictvo (pravděpodobně ve víře, že předsednictvo návrh na odchod zamítne). Nicméně, že on má jasno.

Předsednictvo bohužel pro Hamáčka rozhodlo tím nejhorším možným způsobem, a sice, že mu udělilo pravomoc, vyřešit to jak on sám uzná za vhodné. Načež situaci Hamáček vyřešil tak, že jako vždy stáhl ocas.

V seznamu pochopitelně nemůže chybě ani Andrej Babiš, který veřejně přísahal na smrt svých dětí, že s čapákem je všechno v pohodě.

Zapomněl jsem na někoho? Kdo je vítěz podle vás? Napište do komentáře na FB..

Dnes zajímavý rozhovor Šilerové a Kalouska v Partii.V podstatě celou dobu jeden druhého obviňoval z toho, jak zvyšuje…

Zveřejnil(a) Svejdos.cz dne Neděle 29. září 2019

Please rate this

Klimatická apokalypsa do roku 2050 vyhubí lidstvo (nebo by alespoň mohla) 3.4/5 (5)

Do roku 2050 se planeta ohřeje o 3°C, což povede ke kolapsu ekosystémů včetně korálových útesů, Amazonské pralesa či Arktidy.

Svět bude trpět ničivými požáry, návaly horka a pochopitelně suchem, které znemožní pěstování plodin i běžnou existenci. Až 55% obyvatel postihne klima, které bude smrtelné.

I ty největší řeky, pravděpodobně vyschnou. A miliardy lidí se budou muset stěhovat ze svých domovů na jiná místa – primárně do Evropy, USA či Kanady, což bude mít za následek kolaps jak ekonomický, tak sociální.

Extrémní sucha se budou střídat s obrovskými záplavami, což bude mít mimo jiné za následek potravinovou krizi, která i ve vyspělých zemích způsobí hladomory.

Klima se dnes mění bezprecedentní rychlostí. Podobná rychlost byla pouze na konci prvohor, a vedla ke gigantickému vymírání. I tak ale probíhala změna 5x pomaleji než dnes!

Toto je jenom začátek. Kolaps amazonských pralesů a korálových útesů bude mít za následek ještě větší urychlení procesu. Antarktida roztaje a do konce století se zvedne hladina oceánů až o 30 metrů! Což jenom v Bangladéši uvede do pohybu další desítky milionu lidí.

Zoufalí klimatičtí uprchlíci budou bojovat o holý život, a je tedy zřejmé, že méně postižené oblasti budou čelit obrovskému tlaku. Je velmi pravděpodobné, že v dané situaci pro ně NE nebude odpověď.

Někdo by mohl namítnout „No co, je to holt zasloužený trest za náš rozežraný a neudržitelný životní styl, který jsme poslední desetiletí vedli, tak si to teď vyžerem“. Nicméně o to přeci až tak nejde. Jde o to, že na téměř neobyvatelné planetě budou v otřesných podmínkách muset žít naše děti, které nemohou za to, že jejich předkové, kteří během necelých dvou století zničili planetu, která před tím miliony let fungovala zcela harmonicky.

Musíme zcela razantně a drasticky zakročit. Kdo když ne my. Kdy, když ne teď.

Dle odhadů předních enviromentalistů máme přibližně 12 let, do kdy musí proběhnout zcela zásadní změny. Pokud to nezvládneme, bude katastrofa nevyhnutelná. Zkorumpovaní politici, si ale neuvědomují, a ignorují závažnost toho co se právě děje, a nejsou schopni a ani ochotni globální katastrofu řešit….

…….

Nyní by mohl článek skončit, a zřejmě bych konečně získal nějaké ty lajky, protože strašit klimatem je nyní velmi populární. Možná by mě i někdo označil za „opravdového odborníka“, a třeba i pozval do nějaké estrády, kde bych mohl strašit lidi. Nicméně pointa tohoto článku je zcela jiná.

Původně jsem chtěl výše vypsaný katastrofický scénář pro větší dramatičnost záměrně přehnat. Nicméně po chvilce googlení jsem se nestačil divit, když jsem zjistil, že v podstatě všechny výše vypsané následky jsou zcela v souladu s tím, co dnešní alarmisté tvrdí.

Teď si představte, že tomuto člověk reálně věří. Že věří, že za pár desítek let vyhynou miliardy lidí, a že jeho děti budou možná mezi nimi. Co takový člověk bude ochoten udělat aby tomu zabránil? Kam až bude schopen zajít?

Je obecně známo, že v zájmu vyššího dobra jsou lidé ochotni páchat ty nejhorší věci, a věří-li někdo, že je tu zcela reálná hrozba výše popsaného scénáře, co mu bude bránit nasypat sousedovi písek do nádrže jeho vysokoemisního auta? Co mu bude bránit hodit v noci zápalnou láhev do domu souseda topícího uhlím, či páchat atentáty ´či lynče na skeptické politiky, známé též jako popírače?

Morálka to rozhodně nebude, protože většina lidí se ztotožňuje s názorem, že účel světí prostředky. Když se kácí les, tak létají třísky. Atd..

Když někdo produkuje nadlimitní množství emisí, tak nás tím vlastně všechny zabíjí. Když mu tedy bude něco provedeno, bude to přeci jenom nutná sebeobrana.

Za komunistů spousty lidí spolupracovali s režimem z přesvědčení, že dělají dobrou věc.

Hitlera také podporovalo spousty lidí. A ti lidé neudávali židy z důvodu, že by byli zlí. Dělali z velké míry proto, že sami věřili, že židé jsou zlo, proti kterému je potřeba bojovat.

Stejně tak lidé vraždící ve jménu islámského státu, tak nedělají z důvodu, že by chtěli páchat zlo, ale protože věří, že proti zlu naopak bojují (viz. můj článek o tom, zda je Islám opravdu tak netolerantní, jak se může zdát, nebo je problém v něčem jiném?)

Jaký je důvod domnívat se, že současná populace je o tolik jiná, než byla ta předchozí, a že se už nic takového stát nemůže?

Podle mě žádný. Proroků konce světa už bylo nespočet. Nikdy se jim ale nepodařilo, aby se z jejich stihomanů stal takový mainstream jako nyní.

Souhlasím s klimatickými alarmisty, že současná hrozba je obrovská. Ne však z důvodu, že bychom se uvařili, jak se tvrdí dnes či zmrzli (jak se tvrdilo, že necelými 50ti lety), ale kvůli tomu, že začít se chovat jak dobytek, když jde do tuhého je zkrátka lidská povaha (krásně je to ilustrováno ve filmu The Mist – ještě lépe to ilustrují události napříč celou historií lidstva). A pokud dostatečně velký počet lidí uvěří tomu, že se opravdu blíží konec světa jak ho známe, máme se myslím na co těšit.

Please rate this

Cesta z ústavní krize 5/5 (1)

Máme tady ústavní krizi. Ústava jasně říká, že prezident jmenuje či odvolává ministry na základy návrhu premiéra. Většina ústavních právníků se shoduje, že ač v ústavě není uvedena žádná lhůta, mělo by ke jmenování / odvolání dojít bez zbytečného odkladu. Není-li tedy prezident zrovna v nemocnici, na zahraniční cestě, nebo není-li zrovna půlnoc, měl by na návrh premiéra okamžitě reagovat.

V ústavě se nepíše nic o tom, že se prezident musí s návrhy ztotožňovat, nebo že by je měl jakkoliv komentovat. A už vůbec se tam nepíše o tom,  že by měl prezident s premiérem, o návrzích jakkoliv vyjednávat nebo, že by měl jmenování kohokoliv čímkoliv podmiňovat, či že by měl právo jmenování / odvolání odkládat kvůli jakýmkoliv výhradám k dané osobě.

Ústava hovoří poměrně striktně a jednoznačně „Prezident jmenuje / odvolává na návrh předsedy vlády…. „.

Nikdo zajisté nemůže prezidentovi bránit v tom, aby se k návrhům vyjadřoval jak uzná za vhodné, nicméně by tak měl činit jako volnočasovou aktivitu, a před tím by měl mít splněné své ústavní povinnosti. Chce-li prezident nad šálkem čaje diskutovat s premiérem o ministrech jeho vlády, ať tak ve svém volném čase činí. Jen stěží lze ale tuto aktivitu považovat za něco bezodkladného, co by ospravedlňovalo otálení s plněním ústavních povinností.

Myslím, v jedné věci se shoduji se šéfem STAN, a sice, že jedinou cestou z této ústavní krize je podání žaloby na prezidenta. Konkrétně na toho, který se svévolným vykládáním ústavy začal, a sice Václava Havla.

Byl to totiž právě Václav Havel, který jako první začal zpochybňovat výklad ústavy, když v roce 1998 podmiňoval jmenování vlády jakýmisi konzultacemi o jednotlivých ministrech.

Byl to Václav Havel, který několik týdnů odmítal jmenovat ministra Grégra, kvůli jakýmsi filozofickým výhradám. A nebyl to tedy nikdo jiný než Václav Havel, kdo otevřel tuto pandořinu skřínku. Václav Klaus v tom vesele pokračoval dále, a Miloš Zeman na tuto, již v podstatě ústavní zvyklost, jenom plynule navázal.

Je tedy zcela nezbytné dodatečně podat žalobu na Václava Havla ve věci jeho postupu v roce 1998 a 2001, aby se jednou pro vždy vyjasnilo, jak to vlastně je.

Please rate this

Kolik ne-vyděláváme na členství v EU 2.2/5 (5)

Členství v EU je pro nás nevýhodné. I přesto, že zmanipulované vládní studie tvrdí opak. Člověk nemusí dělat složité analýzy a vymýšlet nejrůznější způsoby jak ohýbat čísla. Stačí se podívat na vývoj růstu HDP 10 let před, a 10 let po vstupu do EU.

Vývoj růstu HDP před a po vstupu ČR do EU.

HDP ČR 10 let před vstupem do EU: 47,55mld USD
HDP ČR při vstupu do EU (2004): 119,2mld USD
HDP ČR 10 let po vstupu do EU: 207,8mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem: 150%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 74%

Můžeme se podívat i na jiné země.

HDP Slovenska 10 let před vstupem do EU: 20,08ml USD
HDP Slovenska při vstupu do EU (2004): 57,24mld USD
HDP Slovenska při vstupu do eurozóny (2008): 100,3mld USD
HDP Slovenska 10 let po vstupu do EU: 100,9mld USD
HDP Slovenska 10 let po vstupu do eurozóny: 98mld USD (odhad při růstu 3% v 2018)

Celkový růst Slovenska za 10 let před vstupem: 185%
Celkový růst Slovenska za 10 let po vstupu do EU: 76%
Celkový růst Slovenska za 10 let po vstupu do eurozóny:-3%

Jak se zdá, tak více integrace = méně HDP.

Maďarsko:

HDP 10 let před vstupem do EU: 41,16mld USD
HDP při vstupu do EU: 104,1mld USD
HDP 10 let po vstupu do EU: 140,1mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem: 152%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 34%

Teď se podívejme na nějaké země, které přistupovaly v roce 2007.

Bulharsko

HDP 10 let před vstupem do EU: 11,2mld USD
HDP při vstupu do EU: 44,41mld USD
HDP 10 let po vstupu do EU:56,83mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem: 296%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 28%

Pro srovnání můžeme zmínit Bulharského souseda Makedonii.

Makedonie
HDP 1997: 3,73mld USD
HDP 2007: 8,34mld USD
HDP 2017: 11,34mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem Bulharska do EU: 123%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 35%

Vidíme, že zatímco před tím, než Bulharsko vstoupilo do EU rostla Makedonie výrazně pomaleji, než její soused. Po vstupu však už roste rychleji než jeho unijní soused.

Rumunsko (přístup 2007, stejně jako Bulharsko)

HDP 10 let před vstupem do EU: 35,84mld USD
HDP při vstupu do EU: 175,9mld USD
HDP 10 let po vstupu do EU:211,8mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem: 390%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 20%

Pro srovnání můžeme opět uvést souseda, který se spolku neúčastní – Moldavsko.

HDP 1997: 1,93mld USD
HDP 2007: 4,4mld USD
HDP 2017: 8,13mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem Rumunska do EU: 128%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 84%

Opět lze zřetelně vidět, že zatímco před vstupem souseda do EU rostlo Moldavsko podstatně pomaleji (390% RO vs 128% MD). Po vstupu Rumunska do EU již karty obrátily, a neunijní Moldavsko roste cca 4x rychleji (20% RO vs 84% MD).

Pro srovnání se ještě můžeme podívat na Polsko a Bělorusko.

PL 10 let před vstupem: 110,8mld USD
PL při vstupu: 255,1mld USD
PL 10 let po vstupu: 545,2mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem: 130%
Celkový růst za 10 let po vstupu: 113%

BY 1994: 44,22mld USD
BY 2004: 85,54mld USD
BY 2014: 172,4mld USD

Celkový růst za 10 let před vstupem PL do EU: 93%
Celkový růst za 10 let po vstupu PL do EU: 101%

Polsko sice pořád roste rychleji, nicméně je vidět, že po vstupu do EU si Polsko stejně tak jako všechny ostatní sledované státy (i když zdaleka ne tak zásadně) pohoršilo. A naopak jeho soused si polepšil.

Podívejme se na další srovnání.
Na grafu je vidět, že všechny velké ekonomické celky s ekonomickou vyspělostí minimálně stejnou jako EU od roku 2007 rostou. Zatímco EU jako jediná klesá.

USA  (2007: 48 061; 2017: 59 531) = zbohatli o 23%.
Severní amerika (2007: 47 723; 2017: 58 070) = zbohatla o 21%
Austrálie (2007 40 905; 2017: 53 799) = zbohatla o 31%
Vysoko-příjmové země napříč celým světem (tedy včetně EU a Eurozóny, které to táhnou dolů) (2007: 37 282; 2017: 41 214) = zbohatli o 10%.
Evropská Unie (2007: 35 593; 2017: 33 723) = zchudla o 6%.
Eurozóna (2007: 38 700; 2017: 36 870) = zchudla o 5%.

Nutno ještě dodat, že EU byla na startu nejchudší, a tedy s největším potenciálem růstu.

Dále se můžeme podívat na srovnání nízkopříjmových členů EU v porovnání s nízkopříjmovými zeměmi ve světě.
Na grafu vidíme, že HDP na obyvatele v nízkopříjmových zemí EU roste podstatně pomaleji, než ve zbytku světa.

Please rate this

Kdo vydělává na stravenkách 5/5 (4)

Když jsem psal v minulém článku, že stravenky nejsou výhodné pro nikoho, tak to nebyla úplně celá pravda. Jsou nevýhodné pro všechny, kdo je používají, tedy pro zaměstnavatele, zaměstnance i restauratéry, kteří je přijímají. Naopak super výhodné jsou pro ty, kdo je vydávají, a pro ty, kdo nad papírkovým businessem drží ochranou ruku.

Vzhledem k tomu, že údajně stravenky používá cca 1,2 milionu lidí, tak se v nich denně protočí 120 milionů korun. Při provizích cca 10% to ročně udělá zhruba 3,6 miliardy, což je docela pěkná odměna za tisknutí papírků.

Vzhledem k tomu, že stravenky nemají žádné reálné opodstatnění, a každý rok je jejich prostřednictvím odkloněno  cca 8x více, než o kolik se jedná v kauze jízdenek. 72 čapích hnízd, chcete-li. Jedná se tedy o jeden z největších tunelů moderní doby. Je to jen další z nekonečné množiny případů toho, že stát tu není pro běžný lid, ale pro to, aby bohatí mohli snáze a rychleji ještě více bohatnout.

Jaká je tedy motivace politiků něco tak nesmyslného prosazovat? Můj osobní odhad je, že tak 10% to dělá z čiré hlouposti a zbylých 90% bude půl na půl těch, pro které je to forma zajištění na důchod, a socialistů tělem i duší, kteří mají touhu po tom, mít kontrolu, za co lidé utrácí své vydělané peníze.

 

Please rate this

Vynález jménem stravenky 3.75/5 (4)

Již okolo roku 1770 př.n.l lidé shledali jako nepraktické provozovat směnný obchod, a začali ho nahrazovat drahými kovy. Výhoda byla zřejmá. Člověk, který měl slepici a chtěl boty již nemusel hledat člověka, který vyráběl boty a zároveň potřeboval slepici. Drahé kovy umožnily, že vlastník slepice ji mohl směnit v podstatě s kýmkoliv, a zároveň si pak od jakéhokoliv prodejce bot, koupit boty.

Po několika tisících letech vývoje směrem k ještě lepším a pohodlnějším metodám směny, nastává obrat v podobě antivynálezu, kterému se říká stravenky.

Kdyby někdo nevěděl co je stravenka, tak to trochu přiblížím. Je to v podstatě něco jako peníze, akorát v něčem horší. Vlastně jsou hroší ve všem. Na konci roku propadnou. Obchodníci na ně většinou nevrací. Mají nízkou nominální hodnotu. A můžete si za ně koupit jenom jídlo.

Stravenky jsou naprostým pohrdáním cca 4 tisíc let dlouhého vývoje platebních metod.

Nabízí se otázka, proč by někdo něco takového měl chtít? Pro zaměstnavatele je to administrativa navíc. Pro zaměstnance je to opruz, kterého se musí nějak zbavit, aby mu to nestrašilo v peněžence a na konci roku nepropadlo, a nejmenší radost ze všech mají ze stravenek restauratéři, protože ze stravenek co dostanou, musí platit cca 10% výpalné.

Stravenky jsou jedna z největších blbostí moderní doby. Snad snad ještě větší, než obědy zdarma pro všechny.

Vzhledem k tomu, že jsou stravenky daňově zvýhodněné, tak je lidé využívají. Je to něco jako když dostanete z EU dotaci na rozhlednu, a všechny kopce už jsou zabrané, tak jí postavíte v údolí, abyste o něco náhodou nepřišli.

Stravenkami na jídlo to ale nekončí. Například takový Dominik Feri navrhuje zavést stravenky na kulturu. Asi považuje kulturu za něco tak nezajímavého, že by lidé nebyli ochotni za to pravé peníze utrácet.

Kromě toho už existují stravenky skoro na všechno. Holiday pass na lázeňské pobyty. Smart pass na vzdělávání. Relax pass na sportovní aktivity, či třeba Vital pass na zdravotní potřeby. Dokonce pak existují ještě další passy, které třeba kombinují funkce jiných passů dohromady. Třeba takový Fokus pass můžete použít místo Relax passu i Holiday passu. Do peněženky si tak kromě opravdových peněz nebudete muset cpát 5 typů papírků, ale jenom 4.

Možná by nebylo od věci v budoucnu zavést Money Pass, který by plně nahrazoval peníze, a bylo by na něj stejné zvýhodnění jako na všechny ostatní passy. Dalším krokem by mohlo být nahrazení Money passů klasickými penězi doprovázané adekvátním snížením daní.

Ale je zřejmé, že to přes krajně levicové politiky typu Dominika Feriho nikdy neprojde, protože u nich panuje obava, že kdyby lidé mohli papírky, které dostanou v práci utratit za cokoliv, tak by je nenapadlo koupit si jídlo, a zavládl by hladomor.

 

 

Please rate this

Ztráta morální odpovědnosti skrz státní legislativu 4/5 (1)

Jedná se o zajímavý jev, kterým trpí drtivá většina lidí. Jedna část (dle mého názoru podstatně větší) je obětí tohoto jevu, a podléhají mu podvědomě. Druhá část jsou ti, kteří si to velmi dobře uvědomují, a vědomě tento jev používají k dosažení svých cílů.

Jev spočívá v tom, že člověk, ač nějaký skutek považuje za špatný, začne ho ve chvíli, kdy je legalizován akceptovat, či dokonce vyžadovat. (Pravidelným čtenářům se omlouvám, že ho stále opakuji, ale on je ten příklad tak skvělý, že si nemůžu pomoct 🙂 ) Například v Polsku bylo před obsazením Německem poměrně hodně židů, se kterými poláci vycházeli zcela bez problémů. Nikoho by asi nenapadlo, že by je měli nějak likvidovat, nebo pomáhat někomu, kdo to bude dělat. Nicméně ve chvíli, kdy přišel Hitler byli ochotni aktivně vyhledávat židy, a za půl kila cukru je předávat nacistům. Je to stejné jako ohromná spousta udavačů za komunismu. Jedna věc je, nechat se přinutit v nějaké minimální míře ke spolupráci, což lze asi těžko někomu vyčítat. Druhá věc je aktivně kolaborovat se zločinný režimem.

Dozorci v koncentračních táborech nebyli nějací démoni z pekla. Byli to zcela normální lidé, které by pravděpodobně o pár let dříve v životě nenapadlo, že budou jednoho dne bez špetky černého svědomí vraždit jiné lidi, jen proto, že na to je zákon.

Kdyby dnes vznikl zákon (pochopitelně pod nějakou bohulibou záminkou, jako že bydlení je drahé a musíme pomoct rodinám atd..) na to, že do bytu, který je více než 3 dny neobydlen se může kdokoliv nastěhovat, a prohlásit ho za vlastní, tak jsem na 100% přesvědčen, že většina lidí by po návratu z dovolené neměla kde bydlet. A nebyli by to jen bezdomovci, kdo by byty osídlovali. Byli by to v první řadě sousedé, jejichž byt je třeba menší, nebo nemá terasu.

Toto chování koneckonců je možné vidět na tom, jak lidé využívají práva na odstoupení od smlouvy ve 14ti dnech při nákupu na eshopu. Právo vzniklo za účelem chránit spotřebitele proti koupi zajíce v pytli. Je však naprosto masově využíváno s cílem se obohatit na úkor někoho jiného. Jenom proto, že to zákon dovoluje. Typické je pořídit si kompletní outdoorovou výbavu před dovolenou, a po návratu vše vrátit. Zadarmo si takto půjčit profi fotoaparát, a po nafocení všeho potřebného ho vrátit. A tak dále..

Další zajímavý příklad je fakt, že dle výsledků stran ve volbách cca 99% lidí volí strany, které prosazují něco tak amorálního jako žití na úkor vlastních dětí. Přičemž by je ale za normálních okolností ani ve snu nenapadlo, bez jejich souhlasu a vědomí jim rozbít prasátko, roztočit to za něco co „je zrovna strašně potřebné“.
(Více v článku O nemorálnosti schodkových rozpočtů)

Hrozivé na tom je, že v drtivé většině případů si lidé vůbec neuvědomují, že to co dělají není správné.

Řešením tohoto morálního úpadku vidím v ukotvení do ústavy Alespoň Minimálního Morálního Standardu.

Please rate this