Archiv rubriky: Politika

Když jsem psal v minulém článku, že stravenky nejsou výhodné pro nikoho, tak to nebyla úplně celá pravda. Jsou nevýhodné pro všechny, kdo je používají, tedy pro zaměstnavatele, zaměstnance i restauratéry, kteří je přijímají. Naopak super výhodné jsou pro ty, kdo je vydávají, a pro ty, kdo nad papírkovým businessem drží ochranou ruku.

Vzhledem k tomu, že údajně stravenky používá cca 1,2 milionu lidí, tak se v nich denně protočí 120 milionů korun. Při provizích cca 10% to ročně udělá zhruba 3,6 miliardy, což je docela pěkná odměna za tisknutí papírků.

Vzhledem k tomu, že stravenky nemají žádné reálné opodstatnění, a každý rok je jejich prostřednictvím odkloněno  cca 8x více, než o kolik se jedná v kauze jízdenek. 72 čapích hnízd, chcete-li. Jedná se tedy o jeden z největších tunelů moderní doby. Je to jen další z nekonečné množiny případů toho, že stát tu není pro běžný lid, ale pro to, aby bohatí mohli snáze a rychleji ještě více bohatnout.

Jaká je tedy motivace politiků něco tak nesmyslného prosazovat? Můj osobní odhad je, že tak 10% to dělá z čiré hlouposti a zbylých 90% bude půl na půl těch, pro které je to forma zajištění na důchod, a socialistů tělem i duší, kteří mají touhu po tom, mít kontrolu, za co lidé utrácí své vydělané peníze.

Již okolo roku 1770 př.n.l lidé shledali jako nepraktické provozovat směnný obchod, a začali ho nahrazovat drahými kovy. Výhoda byla zřejmá. Člověk, který měl slepici a chtěl boty již nemusel hledat člověka, který vyráběl boty a zároveň potřeboval slepici. Drahé kovy umožnily, že vlastník slepice ji mohl směnit v podstatě s kýmkoliv, a zároveň si pak od jakéhokoliv prodejce bot, koupit boty.

Po několika tisících letech vývoje směrem k ještě lepším a pohodlnějším metodám směny, nastává obrat v podobě antivynálezu, kterému se říká stravenky.

Kdyby někdo nevěděl co je stravenka, tak to trochu přiblížím. Je to v podstatě něco jako peníze, akorát v něčem horší. Vlastně jsou hroší ve všem. Na konci roku propadnou. Obchodníci na ně většinou nevrací. Mají nízkou nominální hodnotu. A můžete si za ně koupit jenom jídlo.

Stravenky jsou naprostým pohrdáním cca 4 tisíc let dlouhého vývoje platebních metod.

Nabízí se otázka, proč by někdo něco takového měl chtít? Pro zaměstnavatele je to administrativa navíc. Pro zaměstnance je to opruz, kterého se musí nějak zbavit, aby mu to nestrašilo v peněžence a na konci roku nepropadlo, a nejmenší radost ze všech mají ze stravenek restauratéři, protože ze stravenek co dostanou, musí platit cca 10% výpalné.

Stravenky jsou jedna z největších blbostí moderní doby. Snad snad ještě větší, než obědy zdarma pro všechny.

Vzhledem k tomu, že jsou stravenky daňově zvýhodněné, tak je lidé využívají. Je to něco jako když dostanete z EU dotaci na rozhlednu, a všechny kopce už jsou zabrané, tak jí postavíte v údolí, abyste o něco náhodou nepřišli.

Stravenkami na jídlo to ale nekončí. Například takový Dominik Feri navrhuje zavést stravenky na kulturu. Asi považuje kulturu za něco tak nezajímavého, že by lidé nebyli ochotni za to pravé peníze utrácet.

Kromě toho už existují stravenky skoro na všechno. Holiday pass na lázeňské pobyty. Smart pass na vzdělávání. Relax pass na sportovní aktivity, či třeba Vital pass na zdravotní potřeby. Dokonce pak existují ještě další passy, které třeba kombinují funkce jiných passů dohromady. Třeba takový Fokus pass můžete použít místo Relax passu i Holiday passu. Do peněženky si tak kromě opravdových peněz nebudete muset cpát 5 typů papírků, ale jenom 4.

Možná by nebylo od věci v budoucnu zavést Money Pass, který by plně nahrazoval peníze, a bylo by na něj stejné zvýhodnění jako na všechny ostatní passy. Dalším krokem by mohlo být nahrazení Money passů klasickými penězi doprovázané adekvátním snížením daní.

Ale je zřejmé, že to přes krajně levicové politiky typu Dominika Feriho nikdy neprojde, protože u nich panuje obava, že kdyby lidé mohli papírky, které dostanou v práci utratit za cokoliv, tak by je nenapadlo koupit si jídlo, a zavládl by hladomor.

Jedná se o zajímavý jev, kterým trpí drtivá většina lidí. Jedna část (dle mého názoru podstatně větší) je obětí tohoto jevu, a podléhají mu podvědomě. Druhá část jsou ti, kteří si to velmi dobře uvědomují, a vědomě tento jev používají k dosažení svých cílů.

Jev spočívá v tom, že člověk, ač nějaký skutek považuje za špatný, začne ho ve chvíli, kdy je legalizován akceptovat, či dokonce vyžadovat. (Pravidelným čtenářům se omlouvám, že ho stále opakuji, ale on je ten příklad tak skvělý, že si nemůžu pomoct 🙂 ) Například v Polsku bylo před obsazením Německem poměrně hodně židů, se kterými poláci vycházeli zcela bez problémů. Nikoho by asi nenapadlo, že by je měli nějak likvidovat, nebo pomáhat někomu, kdo to bude dělat. Nicméně ve chvíli, kdy přišel Hitler byli ochotni aktivně vyhledávat židy, a za půl kila cukru je předávat nacistům. Je to stejné jako ohromná spousta udavačů za komunismu. Jedna věc je, nechat se přinutit v nějaké minimální míře ke spolupráci, což lze asi těžko někomu vyčítat. Druhá věc je aktivně kolaborovat se zločinný režimem.

Dozorci v koncentračních táborech nebyli nějací démoni z pekla. Byli to zcela normální lidé, které by pravděpodobně o pár let dříve v životě nenapadlo, že budou jednoho dne bez špetky černého svědomí vraždit jiné lidi, jen proto, že na to je zákon.

Kdyby dnes vznikl zákon (pochopitelně pod nějakou bohulibou záminkou, jako že bydlení je drahé a musíme pomoct rodinám atd..) na to, že do bytu, který je více než 3 dny neobydlen se může kdokoliv nastěhovat, a prohlásit ho za vlastní, tak jsem na 100% přesvědčen, že většina lidí by po návratu z dovolené neměla kde bydlet. A nebyli by to jen bezdomovci, kdo by byty osídlovali. Byli by to v první řadě sousedé, jejichž byt je třeba menší, nebo nemá terasu.

Toto chování koneckonců je možné vidět na tom, jak lidé využívají práva na odstoupení od smlouvy ve 14ti dnech při nákupu na eshopu. Právo vzniklo za účelem chránit spotřebitele proti koupi zajíce v pytli. Je však naprosto masově využíváno s cílem se obohatit na úkor někoho jiného. Jenom proto, že to zákon dovoluje. Typické je pořídit si kompletní outdoorovou výbavu před dovolenou, a po návratu vše vrátit. Zadarmo si takto půjčit profi fotoaparát, a po nafocení všeho potřebného ho vrátit. A tak dále..

Další zajímavý příklad je fakt, že dle výsledků stran ve volbách cca 99% lidí volí strany, které prosazují něco tak amorálního jako žití na úkor vlastních dětí. Přičemž by je ale za normálních okolností ani ve snu nenapadlo, bez jejich souhlasu a vědomí jim rozbít prasátko, roztočit to za něco co „je zrovna strašně potřebné“.
(Více v článku O nemorálnosti schodkových rozpočtů)

Hrozivé na tom je, že v drtivé většině případů si lidé vůbec neuvědomují, že to co dělají není správné.

Řešením tohoto morálního úpadku vidím v ukotvení do ústavy Alespoň Minimálního Morálního Standardu.

Morálka a zákony jsou dvě různé věci. Jsem však toho názoru, že by žádný zákon neměl být zcela proti dobrým mravům. To totiž vede k morálnímu úpadku společnosti, která díky procesu legitimizace jednání skrz stát, uvěří, že co je dle zákona je automaticky správně, a naopak jakékoliv jednání, které je v rozporu se zákonem, je automaticky špatné. Začíná to tím, že lidé schvalují odebrání řidičáku na půl roku člověku, který jel sice zcela bezpečně a dle předpisů, ale nadýchal 0,03 promile (kvůli prášku proti chřipce, který před jízdou požil), protože přeci máme nulovou toleranci. Končí to tím, že běžní lidé loví židy za půl kila cukru, aniž by z toho měli špatné spaní, protože jednají v souladu se zákonem.

AMMS není o tom uzákonit slušné chování, nýbrž o tom, aby se alespoň minimální morální standardy vztahovaly i na jednání státu.

Stěžejními body AMMS by mělo být:

1. To zda je něco legální nebo nelegální nic nemění na tom, zda je to špatné nebo dobré
2. Příprava (ze strany politiků) zákonu, který má uzákonit něco špatného, by měla být vnímána jako jako příprava spáchání onoho činu samotného
3. Volání (ze strany občanů) po zákonu, který má uzákonit něco špatného, by měla být vnímána, jako vyzývání ke spáchání onoho činu samotného
4. Lidé, kterým je prokázáno, že jednají (nebo volají po jednání) v rozporu s Alespoň Minimálním Morálním Standardem, by měli být vyloučeni z podílení se na veřejné správě. Tedy by neměli možnost volit, kandidovat či pracovat pro stát. AMMS by při svém jednání museli brát v potaz politici při navrhování a schvalování zákonů. Soudci při rozhodování, a nemohlo by tak docházet k dle zákona zcela bezchybným rozsudkům, které odsoudí někoho za porušení absurdního zákona, který jde proti dobrý mravům. I policisté a vojáci, kteří by se museli při plnění rozkazů ohlížet na alespoň minimální morální standardy.

Co byste si tak pomysleli o někom kdo si vezme půjčku jménem někoho jiného, který ji pak za něj musí splatit? Asi ne nic pěkného. Takového člověka by většina lidí nejspíše považovala za podvodníka.

A co teprve člověk, který si půjčuje jménem svých vlastních dětí, aniž by o tom věděli? O člověku, který vědomě upřednostňuje svůj aktuální blahobyt, na úkor svých potomků, kteří se ještě nejsou schopni nijak bránit, a budou se muset jednou s jeho dluhy včetně obrovských úroků vypořádat? Předpokládám, že drtivá většina lidí by takovéto chování považovala za zavrženíhodné, protože je to v přímém rozporu s Alespoň Minimálním Morálním Standardem, nehledě na to, jestli je to zrovna v rámci zákona, nebo ne.

Za normálních okolností je člověk, který si vezme půjčku na někoho jiného považován kriminálníka, a měl by skončit v kriminále. Ještě horší je pak člověk, který by chtěl něco takového vynucovat zákonem.

Jak je tedy možné, že v podstatě každá vláda navyšuje zadlužení země, a nikomu to nevadí? Jak je možné, že žádná strana, která kdy byla ve vládě nenavrhuje dát do ústavy něco tak samozřejmého, jako že si nebudeme nikdy užívat rozpočty, které půjdou na úkor našich dětí? A jak je možné, že lidé tyto strany volí?

Vysvětlení jsou dvě. Buď žijeme v zemi plné morálních mrzáků,  kterým přijde normální rozbít dítěti prasátko a jít to do hospody roztočit, nebo lidé podlehli jevu, kterému říkám ztráta morální odpovědnosti skrz státní legislativu.

Většina lidí se shoduje, že stát potřebujeme hlavně proto, aby chránil chudé. Je to logické, protože pro obhajování této myšlenky je možné najít mnoho i celkem relevantních argumentů. Potíž je v tom, že drtivá většina peněz, které stát vybere jde ale úplně jinam.

Na nejrůznější příspěvky chudým jde ročně cca 35 miliard korun. To je částka dohromady za:

• příspěvek na bydlení
• příspěvek na dítě
• porodné
• příspěvek na živobytí
• doplatek na bydlení
• mimořádné příplatky

Z celkového státního rozpočtu ve výši 1 281 miliard, to dělá necelá 3%. Tato podpora se týká přibližně 300 000 lidí.

Podíváme-li se na kolik si přišel v roce 2017 Agrofert, zjistíme, že s částkou 2.1 miliardy nezůstal až tak pozadu. Pro představu je to částka srovnatelná s tím, co bylo za celý rok vyplaceno na příspěvcích na dítě všem cca 361 000 lidem.

Nebo je to cca 10x větší částka, vyplacená jednomu jedinému člověku, než kolik bylo v celé republice za celý rok vyplaceno na porodném.

Podpora OZE, neboli solárních baronů byla v roce 2012 téměř 38 miliard, což je více než celý sociální systém dohromady.

Zdá se, že stát podstatně více než chudým, pomáhá bohatým. Jsem přesvědčen, že stát vytvořil více milionářů a miliardářů, než kolika lidem pomohl od chudoby.

Představte si, že máte k dispozici 15mld ročně. Zde je pár příkladů co by s nimi šlo udělat:

• zachránit cca 4 miliony dětí v africe před smrtí hladem
• postavit cca 400km dálnic (za volební období), což je mimichodem cca 10x rychlejší tempo, než jakým se v průměru stavělo v letech 2015 – 2017.
• zadotovat 1200 Čapích hnízd
• zrušit 30,- Kč poplatek u lékaře, zrušit dědickou, darovací, silniční,  daň z převodu nemovitosti a z příjmu fyzických osob
• zvýšit příspěvek na dítě o cca 9 000%
• zvýšit porodné ze současných 13 000,- na cca 14 500 00,- Kč na jedno dítě (ano přes čtrnáct milionů)
• zaplatit chudým dětem každý den luxusní oběd, cestu do školy taxíkem, zaplatit jim veškeré učebnice a učební pomůcky, večeři, snídani, svačinu, a pořád by ještě značná část peněz zbyla
• nebo nějakou rozumnou kombinaci všeho výše zmíněného

Nebo….. můžeme mizivou částku z této sumy využít na pořízení obědu dětem, které to opravdu potřebují a drtivou většinu, která zbude využít na pořízení obědu všem ostatním. Těm co mají každý rok nový iPhone. Těm, pro jejichž rodiče je koupení oběda zcela zanedbatelný výdaj. I těm, co je do školy vozí soukromý řidič luxusním autem. A proč to?

Dle Kateřiny Valachové jsou důvody následující

• Aby si děti nezáviděly, že jedno má oběd zdarma a druhé ne. 
  – Je fakt, že by děti z milionářských rodin zcela určitě pukly závistí, kdyby oni oběd ve školní jídelně, který je mnohdy na hranici poživatelnosti, zdarma nedostaly.
• Dnes jsou již obědy ve školách dotovány ze dvou třetin, a ti nejchudší, kteří si ho nemohou dovolit ani tak, v podstatě dotují oběd bohatším spolužákům
  – Stejný princip by šel aplikovat na dotace na zateplení, kotlíkové dotace, dotace na dešťovku, kulturu, sport či cokoliv jiného. Ti nejchudší jsou totiž na dotacích vždy biti nejvíce.
  Normální člověk by si řekl, že když jsou dotace tak nespravedlivé, a škodí primárně těm nejslabším, tak je bude nutné buď zrušit zcela nebo zacílit pouze na ty, kteří to opravdu potřebují. Expertky z ČSSD však mají jiný názor.

Není divu, že Babiš vítězí ve volbách, když tradiční strany kašlou na svoje voliče. Strany, které sami sebe označují za pravicové jako ODS a TOP09, odradily své voliče tím, že zvyšovaly daně, zvyšovaly byrokratickou zátěž, zvyšovaly počty úředníků a úřadů, a pochopitelně i státní dluh – dělaly tedy ryze levicovou politiku. Naopak levicová ČSSD, která by měla bohatým brát a chudým dávat, přichází s nápady, jak většinu těžce vybraných peněz rozdat zpět mezi bohaté.

Ať udělají (nebo neudělají) Svobodní cokoliv, vždy to zapříčiní odliv voličů. Je to poměrně zajímavé prokletí, které je možné dobře sledovat na jejich Facebooku. Spočívá v tom, že drtivá většina jejich sympatizantů je volí omylem, a zbytek je volí jenom jako menší zlo.

Jedna část těch co Svobodné volili omylem jsou ti co se rozhodují mezi Piráty nebo Svobodnými. Asi nikdo nemůže být větší politický mimozemšťan, než ten kdo se rozhoduje právě mezi progresivními, krajně levicovými, prounijními Piráty, a konzertivně pravicovými, euroskepcitými Svobodnými.

Druhá část jsou původní voliči ODS, kterým její umírněně levicová politika zcela vyhovovala, ale nepřekousli, to že Nečas ukradl kabelku, nebo co že to bylo za kauzu. Potažmo lidé názorově souznějící s elitářsko-korporativistickou, a až úchylně pro-bruselskou TOPkou, kteří hledají alternativu kvůli „těm Kalouskovým nakradeným miliardám“.

Ať Svobodní na FB napíšou cokoliv v souladu s jejich programem – např. když navrhnou zrušení nějakého úřadu, nějaké daně, nějaké regulace – tato skupina se tam začne bouřit, a je možné vidět záplavu komentářů ve stylu „Tak vás jsem volil naposled“, „Já jako jsem proti dotacím ale zrovna tohle, jste přehnali“ atd.

Pak je tu ještě ta druhá skupina – libertariáni, kteří Svobodné volí jakožto nejmenší zlo. Této skupině zase nikdy není ničeho dost. A když tedy Svobodní navrhnou snížení nějaké daně, tak se spustí hate na to, že tím tu daň vlastně legitimizují. Když navrhnou zrušení úřadu, spustí se hate na to, proč nezruší i jiný úřad, atd. Tato skupina pak při volbách na truc zůstane doma, takže i přesto, že jsou jim Svobodní nejblíže, tak jejich hlas nedostanou. To je ale stejně víceméně jedno, protože ta skupina je tak malá, že by nic neovlivnila.

Zásadní problém je, že ODS a TOP09 za své vlády zcela degradovaly pojem „pravice“. Když tyto strany, které samy sebe označují za pravicové převzaly vládu po 8mi letech vládnutí levicové ČSSD, tak by člověk tak nějak čekal, že politika nabere jiný směr. Nicméně nic takového se nestalo. Po jejich vládě zůstala ČR s vyšší složenou daňovou kvótou, s více různými daněmi, s více úředníky, s více zákony, více úřady, více regulacemi. Celkově tedy dovedly republiku podstatně více nalevo, než se kdy jenom ČSSD mohlo zdát. Jako bonus k tomu přidaly enormní nárůst zadlužení.

Považuje-li člověk toto, za pravicovou politiku, je zcela pochopitelné, že snižování daní, omezování regulací, rušení dotací, snižování počtu úředníků atd. považují za anarchismus, či nějakou formu extremismu.

Co se týče přístupu k Rusku, tak se mi Svobodní zdají víceméně neutrální. Nicméně i to je odvětví, kde ať udělají cokoliv své voliče ztrácí.

Není totiž výjimkou, že jeden den jsou na FB osočováni z rusofobní histerie, a druhý den z toho, že jsou placeni Kremlem.

Za totalitní praktiky považuji, když stát vytváří takové zákony, že nikdo není nevinný. Tento stav je pro stát velmi výhodný, protože s lidmi, na které něco má, se podstatně lépe spolupracuje.

Cílového stavu, lze snadno dosáhnout tak, že bude existovat ohromná, neustále se rozšiřující spousta zákonů, které lidé nejen, že nejsou schopni dodržovat, ale nejsou schopni ani mít o nich elementární přehled. Bonusem mohou být nejasné zákony, které si každý úředník může vykládat jinak.

Jakýmsi svatým grálem totalitních praktik, pak jsou protichůdné zákony, kdy dodržením jednoho člověk poruší jiný. Hraniční je třeba případ, kdy hostinskému hrozí milionové pokuty za to, když v jeho podniku bude někdo nezletilý pít alkohol (pozor, nikoliv za to, že nezletilému nalil, ale jen za to, že tam je, a pije), nehledě na to, jestli mu ho koupil někdo dospělý. Zároveň mu ale hrozí pokuta za to, když nezletilé do podniku vůbec nepustí. Hostinský musí zajistit, že v jeho podniku nebudou pít nezletilí, ale zároveň nemá oprávnění někoho legitimovat. Pokud si tedy někdo objedná pivo a odmítne ukázat občanku, ocitá se hostinský v jakési pasti, protože buď to může být agent provokatér zaměřující se na kontrolu nalévání nezletilým, nebo agent z antidiskriminačního. Ať se zachová jakkoliv, může být popotahován. Viz. aktuální příběh v hospodě Stodola House.

Další peckou je, když se člověk může stát viníkem nikoliv tím, že něco udělá, ale tím, že něco neudělá. Například, když někde proběhne vražda, tak všem občanům rozešle dopis s tím, aby se k tomu vyjádřili. Kdo tak v dané lhůtě neučiní bude považován za vraha. Na stejném principu funguje třeba placení televizních poplatků. Ať už vlastníte či nevlastníte televizní přijímač, tak ČT vám jednoho zašle dopis, kde bude žádat objasnění toho, proč ji neplatíte televizní poplatek. Pokud ve lhůtě 30ti dní neodpovíte, automaticky se z vás plátce stane, nehledě na to, jestli televizi máte, či ne. A k tomu pravděpodobně obdržíte pokutu ve výši 10 000,- Kč. Nevadí, že jste byli zrovna na dovolené. Nevadí, že pošťák ztratil dopis. Nevadí, že vám někdo vybral schránku. Nevadí, že televizi nemáte a nikdy jste neměli. Neodpověděli jste na dopis, tak plaťte.

Tímto systémem, docílíme toho, že bude-li na určitou osobu potřeba něco najít, a donutit ji ke spolupráci, máme téměř zaručen úspěch. Nicméně v masovém měřítku je to nedostatečné, protože stát sám nemá kapacitu na to, aby mohl zakleknout na všechny. Je tedy potřeba systém o něco vylepšit.

Zásadním prvkem úspěšné přípravy na totalitu, je zakleknout na podnikatele, skrz které se státní aparát pak dostane na všechny ostatní. Je to velmi výhodné, protože podnikatelů je jenom velmi omezený počet. Takový, který už je možné efektivně kontrolovat.

Proto vzniká nepřeberné množství regulací, které v podstatě není možné dodržovat. Ty nejzákeřnější věci nejsou často omílaná kontrolní hlášení či EET, které jsou zaměřeny na likvidaci živnostníků, kteří jsou pro stát nejhůře kontrolovatelní (protože je jich velký počet, a zároveň jsou nezávislí), ale něco úplně jiného. Jsou to různé větičky tu schované tu v zákonu o životním prostředí, tu v zákonu o nakládání s odpadem, či v zákonu o ochraně spotřebitele, za které zpravidla hrozí likvidační pokuty. Díky těmto větičkám může stát může stát držet pod krkem většinu podnikatelů, kteří vědí, že pokud budou neposlušní, mohou taky velice rychle skončit.

V současné chvíli je již ČR myslím velmi dobře připravena na změnu režimu. Možná toho nechopí rovnou Babiš, jsem přesvědčen, že to nebude trvat již mnoho cyklů ( důvěry v tradiční strany vystřídané „sympatickým miliardářem, který peníze přeci nepotřebuje a s těmi korupčníky už jednou pro vždy zatočí“), a Česká Republika udělá nějakého totalitního diktátora velmi šťastným.