Finální zúčtování s EU 4.83/5 (6)

Smyslem toho článku je ukázat několik věcí, a sice, že

  • EU jako celek je neúspěšný ekonomický celek
  • na členství v EU nevydělávají ani ty země, které jsou tzv. čistými příjemci (včetně ČR)
  • většina ekonomických argumentů pro EU je lichých
  • existují alternativy členství v EU, které i v nejpesimičtějším scénáři vycházejí výhodněji, než členství v EU

PŘÍNOSY ČLENSTVÍ V EU

Dle vládní studie, je náš přebytek za 10 let od vstupu do EU 334mld. Což vychází na 33mld ročně.

Dále se ve studii dozvíme, že kdybychom se neúčastnili na vnitřním trhu, přišli bychom o 100 miliard ročně.

Celkem jsme tedy na přínosu 133mld ročně, a už z tohoto, jasně vidíme že jakž-takž-volný-obchod, alias vnitřní trh, tvoří drtivou většinu přínosu celého spolku.

NÁKLADY ČLENSTVÍ V EU

Zatímco oněmi 334mld, (nebo dokonce 679mld, bez odečtení peněz co do EU posíláme) které jsme z EU dostali na dotacích se ohání kdekdo, a myslím, že o nich slyšel už víceméně každý, kdo se o politiku alespoň minimálně zajímá, tak o nepřímých nákladech na členství se taktně mlčí, což je zejména podivné vzhledem k tomu, že již od roku 2009 je k dispozici studie Evropské komise, která tyto náklady vyčísluje.

K tomu, kolik nás EU stojí můžeme dojít dvěma způsoby.
a) Můžeme se snažit vyčíslit jednotlivé náklady a ty pak sečíst. Například tak jako to udělal Petr Mach, který dospěl k číslu 200mld ročně.
b) Můžeme se podívat do oné studie Evropské komise, která náklady vyčísluje na 3,5 – 4% HDP ročně. Vzhledem k tomu, že od roku 2009 byrokracie a regulace neustále přibývá, lze předpokládat, že i náklady na jejich plnění rostou.
c) Můžeme se podívat, jak se nám dařilo před vstupem do EU, a porovnat trend s tím jak se nám daří vstupu.

Na to jak naše tzv. „čistá pozice“ vypadá po započtení nepřímých nákladů (na byrokracii a regulace) se můžeme podívat v obrázku od Svobodných, který vychází ze studie Evropské komise.

Nutno dodat, že ne všechny náklady, které p. Mach vyčísluje jsou započteny v oněch 4%, vyčíslených Evropskou komisí, tzn. to bude ještě o něco více.

POROVNÁNÍ EU SE SVĚTEM

Z textu výše je vidět, že náklady na členství v EU převyšují příjmy. A to i v případě, kdybychom počítali, že s vystoupením z EU bychom přišli o možnost účastnit se vnitřního trhu.

Pakliže jsou nepřímé náklady v EU tak vysoké, musí se někde projevit. Zkusme se tedy podívat na pár grafů.

Z grafu  vytvořeném na webu worldbank.org vidíme, že zatímco před vstupem do EU se dařilo Rumunsku a Bulharsku podstatně lépe, než byl světový průměr ve srovnatelné příjmové třídě (země bohatli rychleji, než byl světový průměr). Tak po vstupu do EU se trend obrátil, a světovému průměr  se začalo dařit podstatně lépe.

Jinými slovy, zatímco v roce přístupu (2007) byly BG a RO podstatně bohatší než světový průměr, tak 10 let po vstupu světový průměr již velmi slušně dotáhl na Rumunsko a Bulharko dokonce předstihl.

Co se týče Chorvatska, přistupujícího v roce 2013, tak tomu se pár let před vstupem do EU dařilo hodně mizerně, a pár let vstupu o něco méně mizerně. Sledované období je ale poměrně krátké na to, dělat z toho nějaké závěry. Každopádně si světový průměr oproti Chorvatsku vedl lépe před jeho vstupem i po, a lze očekávat, že v příštích 10ti letech ho taktéž předstihne.

Unijní byrokratická zátěž neustále narůstá, proto jsou v grafu zahrnuty země přistupující v a po roce 2007. U ostatních zemí je velmi pravděpodobné, že bychom pozorovali stejný trend, leč asi v nižší míře.

Můžeme se podívat například na jednu zemi, která by nás měla zajímat primárně, a sice ČR.  Na grafu vidíme, že před vstupem se ČR dařilo lépe, a utíkala světovému průměru, naopak po vstupu nás světový průměr začal dohánět.

Z těchto grafů je vidět, že se vstupem do EU se se zmíněnými zeměmi cosi stalo, a zatímco před vstupem si (až na Chorvatsko) vedli vysoce nadprůměrně, po vstupu se jim začalo vést hůře než je světový průměr.

Další graf porovnávající výkon EU se všemi ostatními srovnatelnými ekonomickými celky na světě.

Na tomto grafu je vidět, že všechny velké ekonomické celky s ekonomickou vyspělostí minimálně stejnou jako EU od roku 2007 rostou v HDP na obyvatele v USD. Zatímco EU jako jediná klesá.

USA  (2007: 48 061; 2017: 59 531) = zbohatly o 23%.
Severní Amerika (2007: 47 723; 2017: 58 070) = zbohatla o 21%
Austrálie (2007 40 905; 2017: 53 799) = zbohatla o 31%
Vysoko-příjmové země napříč celým světem (tedy včetně EU a Eurozóny, které to táhnou dolů) (2007: 37 282; 2017: 41 214) = zbohatly o 10%.
Evropská Unie (2007: 35 593; 2017: 33 723) = zchudla o 6%.
Eurozóna (2007: 38 700; 2017: 36 870) = zchudla o 5%.

Nutno podotknout, že graf EU je negativně ovlivněn přistoupením Chorvatska v roce 2013, které bylo chudší než průměr, a proto HDP na hlavu táhlo dolů. Nicméně oproti unijní ekonomice to je zrnko v kupce písku, a proto se na grafu nijak výrazně tato událost neprojevila. Naopak skutečnost, která 10ti letý výkon EU uměle vylepšuje je to, že graf začíná v roce 2007, tedy po přistoupení Bulharska a Rumunska, které HDP na hlavu táhly dolů, čímž se startovní bod EU uměle snížil, čili měl o to větší růstový potenciál.

Je možné, že je to náhoda, že se zeměmi, před vstupem dařilo lépe než po vstupu. Je možné, že to, že EU jako jediný (mezi srovnatelnými) ekonomický celek chudne, je také náhoda. Nicméně je tu podle mě jedno podstatně logičtější a věrohodnější vysvětlení, a sice, že byrokratická a regulační zátěž v EU je tak velká, že se zkrátka nemůže neprojevit, na výkonu jejích ekonomik.

Toto jsou tvrdá čísla.  Každý kdo není v terminálním stádiu losnomažňákovství musí uznat, že předložené argumenty, jsou velmi přesvědčivé. Myslím, že ani sebeobratnější žonglér se statistikou z toho nemůže být schopen udělat závěr, že EU je po ekonomické stránce úspěšný projekt (pozor nezaměňovat společný projekt mnoha úspěšných států).

V grafech používám jednotku HDP v USD na hlavu, která se mi při porovnávání bohatnutí různých zemí jeví jako nejlogičtější. Respektive by bylo možné používat jakoukoliv jednotnou měnu pro všechny země.

Nutno říci, že v roce 2007 započala globální ekonomická krize, nicméně jak již název napovídá, jednalo se o krizi globálního charakteru, která se týkala všech zemí. Tzn. to dle mého názoru není pro mizerný výkon unijních ekonomik žádnou omluvou, a je to spíše potvrzením toho, co tvrdilo mnoho ekonomů, a sice, že řešení v podobě jedné regulace za druhou, která EU nabízí pro boj s krizí nejsou moc dobrá, když zbytek světa se s ní vyrovnal nesrovnatelně lépe.

Jak se tedy zdá, tak členství v EU minimálně po ekonomické stránce výhodné nijak není. V tuto chvíli se můžeme utěšovat tím, že ztráty způsobené naším členstvím, nám EU alespoň částečně kompenzuje skrz dotační aparát. Zde se však nabízí minimálně 2 problémy, a sice

a) Morální problém – Nemyslím si, že bychom žili v tak nuzných podmínkách, že by bylo jakkoliv ospravedlnitelné se obohacovat na daňových poplatnících v Německu atd.

b) Časový problém – V souvislosti s nadcházejícím Brexitem, se velmi brzo staneme čistými plátci, a tedy i kdyby všechny mé výpočty a grafy výše byly špatně, tak prostě budeme do EU víc peněz posílat, než kolik z ní dostaneme zpět.

Naším cílem by myslím mělo být stát se suverénní zemí a s EU jakožto přirozeným obchodním partnerem se snažit udržovat co nejlepší obchodní vztahy.

K tomu, aby spolupráce takto mohla fungovat, by nám mohly pomoci smlouvy o EHP, která zajišťuje volný obchod, a smlouva o Schengenu, která zase zajišťuje volný pohyb. Při vystoupení z EU by tedy žádná izolace, kterou nejrůznější strašiči straší tedy nehrozila.

Pravda, že pokud bychom nebyli členy EU, museli bychom zřejmě něco platit za vstup do vnitřního trhu, nicméně Norsko platí 16 mld a Švýcarsko ještě zanedbatelnějších 3mld ročně.  Stejně tak, pokud bychom se chtěli účastnit vnitřního trhu, tak bychom museli přecijen nějaké regulace zachovat. Nicméně, ty ostatní bychom mohli směle zrušit.

(Visited 260 times, 1 visits today)

Please rate this

Facebook komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *