Demokracie podle Milionu chvilek 5/5 (6)

Nejdříve ve stručnosti shrnout jak já vnímám demokracii. Je to systém kdy lidé volí politiky, a politici pak vytváří zákony. Zákony pak musí všichni lidé včetně politiků dodržovat. Vzhledem k tomu, že zákony vytváří politici kteří získali většinovou podporu voličů měli by alespoň elementárně reflektovat přání většiny obyvatelstva. Na dodržování zákonů lépe či hůře dohlíží policie, a soudy.

Z demonstrací jsem dlouhou dobu neměl moc jasno, o co chlívkařům vlastně jde, nicméně po vyslechnutí rozhovoru s Mikulášem Minářem tomu už začínám rozumět.

Spolku záleží na zákonech, ale kromě toho operuje s termínem pravidla hry. Pravidla hry jsou v podstatě to samé co zákony, s tím rozdílem, že je nevytváří politici, zastupující většinu obyvatelstva, ale jakýsi pan Minář a parta kolem něj, nehledě na to jestli k tomu má podporu sedmdesát, padesát jedna, čtyřicet devět, či dvou a půl procent obyvatelstva, kterým přibližně odpovídá počet demonstrujících.

Pravidla hry se od zákonů liší také tím že jejich dodržování neřeší policie a soudy, nýbrž to má na starosti opět Mikuláš osobně.

Pokud Minář usoudí, že některý politik pravidla porušuje. Musí odstoupit. Trestem za nerespektování jeho rozhodnutí v tuto chvíli budiž to, že se na letné sejdou lidi a budou mávat různorodými transparenty od podpory ekofanatismu či EU, po podporu Tibetu, z čehož se sice leckomu může dělat nevolno, ale ve výsledku proč ne. Ať si každý dělá co chce. Když u toho tedy nedělá moc velký bordel.

Pravidla hry jsou dle jejich autorů jakési zcela zásadní a elementární prvky demokracie. Jsou to červené čáry, které nikdo nesmí překročit. Zajímavé na nich je však to, že i přes to jak ohromně jsou pro fungování demokracie důležité, tak i v situaci, kdy máme desítky tisíc zákonů, upravujících každý aspekt lidského života, včetně vyměšování za jízdy v autobusu, tak za celých 30 let co máme demokracii, žádná vláda, včetně těch správných a demokratických, tyto požadavky do zákonů, nedejbože do ústavy neimplementovala.

Pro ilustraci toho, kde zhruba pravidla hry leží na stupnici důležitosti, je možné uvést například pravidlo uvádějící, že Zeman nesmí udělit Babišovi abolici, a to i přesto, že je to jeho výsostné ústavní právo. Je tedy vidět, že Minářův soubor pravidel je zasazen někde mezi ústavou a slovem božím.

Mezi pravidla hry, které Minář´s boys stanovili, patří dále například to, že by politik neměl být ve střetu zájmu. Tento požadavek se mi celkem líbí. V konečném důsledku totiž vede ke zrušení či naprosté paralyzaci státu. Každý politik, či úředník by ze své pozice měl totiž hájit zájem veřejnosti, nicméně zároveň má i vlastní zájmy, které jsou se zájmem veřejnosti téměř vždy v rozporu. Tak například když má politik přidělený nějaký budget, za který má konat dobro, tak je v zájmu lidu, aby co největší část k tomu opravdu využil. Naopak zájmem politika je, aby co největší část byla odkloněna do jeho kapes, či ovládaných firem a neziskovek.

Spolek tvrdí, že samozřejmě plně respektuje demokracii, nicméně díky tomu, že dokázal na letnou přitáhnout celých 2,5% obyvatel, se cítí oprávněn udělovat legitimně zvolené vládě ultimáta, a to jakkoliv absurdní. Třeba, že Marie Benešová nemůže zastávat post ministra spravedlnosti. V čem je zrovna ona jakkoliv horší, než kterýkoliv jiný pohůnek dosazený Agentem B, jsem se ale nedozvěděl. Skoro to vypadá, že toto pravidlo, je spíše tak do počtu.

Na účet Benešové jsem dohledal zajímavý komentář od Miroslava-demoblok-Kalouska, který tvrdil (když tedy Benešová ještě nebyla Spolkem exkomunikována ) “Marie Benešová byla nestranická, nezávislá, byl to velmi pevný bod v trestním řádu”. Ale možná, že se na stará kolena Marie opravdu rozhodla s Andrejem Neburešem ukrást demokracii. Nevím.

Je dobré, že lidi mohou projevit svůj názor, a fandím tomu, aby mohli zakládat byť sebe-obskurnější spolky. Fandím i tomu, ať si jakýkoliv spolek byť třeba s podporou jen 2% obyvatel, nebo pár kámošů z hospody, klade na politiky jakkoliv absurdní ultimáta. Klidně ať chlívkaři při příští demonstraci požadují po Babišovi převedení Agrofertu na Lékaře bez Hranic, pod pohrůžkou hromadnou rituální sebevraždou.

Dokonce s nimi souhlasím v hlavním požadavku na to, že AB (Andrej Babiš / Agent Bureš) nemá v politice co dělat.

Jediný důvod, proč mi tento spolek leží v žaludku je fakt, že se ohání ochranou demokracie, přičemž dělá přesný opak.

Ať se přejmenují na Milion chvilek pro rezignaci Babiše, Milion chvilek pro opozici, či Milion chvilek pro ohýbání demokracie. Bylo by to férové, a možná by je pak podpořilo i více, než 2,5% občanů. Jenom prosím, ať se při protestech proti nejoblíbenějšímu politikovi (zvracející smajlík) v zemi, neohání ochranou demokracie.


Líbí se vám článek? Olajkujte mi FB stránku, pro přísun dalších. Pokud nelíbí, tak mi to tam alespoň pojďte zkritizovat.

Please rate this

Cestování vlakem 4/5 (6)

Nedávno jsem se přestěhoval z Prahy kamsi do okolí Rakovníku. Tím vznikla potřeba dojíždět do Prahy do práce. No a jak člověk všude slyší o tom, jak je cestování vlakem super, a jak je to hrozný, že lidi ze středočeského kraje dojíždí do Prahy a působí tím dopravní kolapsy, tak jsem si říkal, proč ten vlak nezkusit.

Z prvu to byla celkem pohoda. Dojedu pár kilometrů autem do Rakovníka, odkud mi jede vlak až na Vltavskou-Bubny, odkud to mám pár minut pěšky do práce. Trvá to sice o něco déle než autem, ale zase člověk nemusí nic řešit. Sedne a jede.

Po pár měsících se to ale začalo trošičku komplikovat, protože se začala opravovat trať. Vlak už tedy nejezdil až na Vltavskou, ale jen na Veleslavín, odkud musím pokračovat pár stanic metrem a pak tramvají. Celé to samozřejmě zabere asi o 20 minut víc.

No nic. Člověk si zvykne na leccos. Nicméně pár dnů na to přišla další výluka, a vlak již nejezdil ani na Veleslavín, ale jenom do Kladna, kde je nutné přestoupit na autobus, dojet na Veleslavín, pak metrem na Hradčanskou a odtud tramvají na cílovou stanici – Vltavskou.

Tím ale výluky zdaleka nekončí. Za další asi týden přibyla výluke v Rakovníku, takže z Rakovníku je nutno přejet autobusem do Nového Strašecí na vlak do Kladna, a tak dále..

Posledním dílem skládačky je uzavírka mostu na Vltavské, takže aby se člověk do cílové stanice dostal, musí objet celé Holešovice. Cesta trvá zhruba nekonečně dlouho a jsou při ní využity snad všechny dopravní prostředky kromě vzducholodě. Je to sice docela dobrodružství, ale i tak myslím, že se zase vrátíme ke staré dobré automobilové dopravě.

Please rate this

Jak Ježíš položil základ anarchokapitalismu 5/5 (1)

Poté co Urza vydal knihu Anarchokapitalismus se roztrhl pytel s hysterickými reakcemi. Většina lidí si vůbec nedovede představit, jak by si mohli bez státu koupit rohlík, přemístit se z bodu A do bodu B, nechat se ošetřit u doktora, sjednat si zdravotní pojištěním nebo za co by utratili o cca 300% zvýšený příjem.

Anarchokapitalismus je zjednodušeně řečeno postaven na dvou hodnotách – nevraždit a nekrást. Vraždění je zakázáno i ve státu (alespoň ve většině z nich), čili jediným rozdílem zůstává nemožnost okrádání. Proč toto lidem tak vadí? Možnosti jsou pouze 2.

a) Vadí jim, že je nikdo nebude moct okrádat
Myslím, že takovouhle úchylkou moc lidí netrpí.

b) Vadí jim, že oni nebudou moct okrádat ostatní
A právě toto je jádrem oné vlny nenávisti k ankapu. Pro drtivou většinu lidí je představa společnosti založené na tom, že krást – tedy brát lidem jejich majetek bez jejich souhlasu – je špatné, naprosto neakceptovatelná.

Samozřejmě většinou neschvalují prvoplánové okrádání lidí na ulici. Naopak vymýšlejí (resp. schvalují) různé složité konstrukty, pomocí kterých se dá krádež ospravedlnit.

Pro mnoho lidí jsou principy anarchokapitalismu – tedy nekrást, něco naprosto nového, a tak jsou k tomu skeptičtí. Ale když se podíváme do historie, tak zjistíme, že základy anarchokapitalismu položil již chlapík, který si říkal Ježíš, jenž svou rétoriku stavěl na bezpodmínečné úctě k vlastnickým právům. Přikázání, kterým se řídil zní velmi stručně a výstižně – nepokradeš. Bez žádných výjimek nebo dodatků.

  • Ani když je to potřeba?
  • Ani když se na tom shodne většina?
  • Ani když to lup pak dám někomu, kdo ho potřebuje víc?

Ne. Ne. Ne. Prostě budeš ctít vlastnická práva ať se ti to zrovna hodí nebo ne. Ježíš totiž pravděpodobně době věděl, že úcta k vlastnickým právům vede k blahobytu celé společnosti, a naopak jejich pošlapávání k bídě.

Myslím, že většina anarchokapitalistů (a možná i etatistů), by se dokázala ztotožnit i s dalšími přikázáními týkající se cizoložství, lhaní či závisti.

O čem se naopak Ježíš nezmiňoval byly hodnoty dnešní společnosti jako:

  • „Budeš dotovat co je nefunkční a regulovat co funkční je“
  • „Násilím* prosadíš svou vůli jsi-li ve většině“
  • „Zdaníš“
  • „Z cizího krev neteče“

*Zprostředkovaným skrz státní aparát

Je to podle mě minimálně k zamyšlení. Zda byl Ježíš opravdu tak nemorální a sobecký, když neprosazoval třeba „solidaritu“ skrz přerozdělování a další výdobytky dnešní doby ?

Please rate this

Byl Hitler gentleman? 0.5/5 (2)

Nevím, a je mi to upřímně jedno. V kontextu toho co napáchal je zcela bezpředmětné jestli měl z etikety za 1, nebo jestli chodil na slavnostní bály v teplákové soupravě. A jestli někdo nazval Hitlera gentlemanem, tak je to samo o sobě asi tak kontroverzní výrok jako, že Stalin byl dobrý kuchař, nebo že Kim Čong Un má hezky kulatou hlavu – ať už to je pravda nebo ne..

Důležitější na kauze „Zeman Peroutka“ je, zda Ferdinand Peroutka během okupace souzněl s nacisty, protože to je na rozdíl od předchozích výroků poměrně vážné obvinění, a to se pokusím rozebrat v tomto článku.

Jak šel čas…

září 1935 – Přijetí Norimberských zákonů, které zbavovali židy občanství a všech občanských práv.září

1938 – Podepsání Mnichovské dohody

listopad 1938 – „Křišťálová noc“ –   bylo zabito 91 židů. 30 000 zatčeno a převezeno do koncentračních táborů. Více než 1000 synagog vypáleno. Zničeno přes 7000 židovských obchodů.

únor 1939  – vychází článek Češi, Němci a židé 

Článek je o hledání pochopení pro němce, proč tak nenáviděli židy. Pertouka sice píše, že nemá talent k antisemitismu, zároveň ale používá obraty typu „Přitažlivé síly bohatého a vyspělého německého národa odsály židovské živly“, což na mě působí trošku jako prohlášení typu „já nejsem rasista ale ty X Y bych Z“.

(X = barva; Y = nadávka; Z = způsob likvidace)

Důvod, proč se dle Peroutky k „židovské otázce“ stavěli nacisté jinak než my, je fakt, že u nás bylo židů málo – opravdu jediným důvodem, proč jsme nemuseli připravovat vlastní holocaust je, že jsme tu moc židů neměli. (U nás, …nebylo nikdy takové nadměrnosti v podílů židů na národním životě; proto se díváme na židovskou otázku klidně…).

V Německu byla situace jiná, tam měli židů, které Peroutka nepřímo přirovnává k jedu („Každý organismus brání se otravě cizí látkou“), hodně („Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu“).

Vzhledem k tomu, že pouhé 3 měsíce před vydáním článku proběhla tzn. křišťálová noc, kdy bylo mnoho židů zabito, jejich obchody vyrabovány, synagogy vypáleny, a to vše za pomoci civilního obyvatelstva a jednotek SA za dohledu policie, projevuje k nacistům Peroutka dle mého soudu nezdravě mnoho tolerance, když píše „Je těžko chtít zasednout na soudnou stolici nad lidem, který to snášel s hněvem.“

Ten hněv němců dle článku způsobilo to, že židé uměli dobře obchodovat, byli bohatí, a to, že židovští novináři a spisovatelé údajně neměli dobrou němčinu.  „My jsme to nebyli, kteří zhanobili naše staré svaté ideály, kteří kazili naši hezkou řeč, kteří dokonce našemu národu brali chléb. To vše dělalo židovství.“ Cituje Peroutka německého studenta.

Tím v podstatě říká, že se nemůžeme na Němce zlobit za to, že odeslali desetitisíce židů do koncentračních táborů, že je po desítkách vraždili na ulicích, že zaváděli rasové zákony a další, protože k tomu měli přece dobrý důvod – byli naštvaní, protože židé špatně mluvili německy a byli bohatí.

To, že si Peroutka o židech nemyslí nic dobrého ukazuje i vyjádření

„každý, málo asimilovanými židovskými živly přesycený národ projevuje dříve nebo později sklon k antisemitismu;“

Čímž naznačuje, že židé mají nějakou tak špatnou vlastnost, že ať přijdou kamkoliv (v nezanedbatelném počtu), začnou mít původní obyvatelé sklony je nenávidět. 

Březen 1939 – začátek okupace nacisty

 

Duben 1939 – Peroutka vydává článek Dynamický život  

Článek je primárně o oslavování Hitlerových úspěchů. O Adolfu Hitlerovi se dočteme například, že Adolf Hitler, vůdce německého národa, je největší z Němců.

Zároveň se v něm dočteme pochvalnou recenzi na Mein Kampf. Peroutka v článku píše „Mein Kampf, obsahující vhodnou metodu pro národ velký…“.

Pro nás ale bohužel dle Peroutky Mein Kampf dobrý není. Nikoliv však proto, že obsahuje zrůdnou ideologii, ale proto, že jsme slabý („že meč, jimž jiný tak zamával, bychom ani neuzdvihli“) a malý národ ( „členové národa malého budou vždy se musit vracet pro poučení ke svým vlastním klasíkům, kteří už před desíti­letími promýšleli způsob politické taktiky národa malého“).

Lze namítnout, že tam v podstatě jenom konstatuje fakta, nicméně kdo si článek četl, zcela určitě nemohl přehlédnout ten obdivný tón, s jakým je napsán. (Zároveň by mě zajímalo se jak obhájci „jenom faktové teorie“ staví Zemanovu výroku, že Krym je ruský, nebo o tom, že se u nás vyrobil novičok (oficiální verzi o novičoku jsem shrnul zde), což také bylo jen konstatování faktů.

Duben 1939 – Peroutka vydává článek Naše ústava 

Článek je v podstatě o tom, že musíme sklopit hlavu a držet hubu a krok. A mluví o okupaci jako kdyby to pro nás byla nějaká výsada, ze které snad máme mít radost či co.

„Úmluva říšského kancléře s prezidentem Háchou, nařízení o protektorátu, projev protektora von Neuratha, to je nyní dohromady naše nová česká ústava, které se budeme držet s vášní, jaké Chodové se drželi svých výsad“

Další články „Ani – ani “, „Povinnost je jasná  “, „Nový poměr k Německu“, jsou vpodstatě všechny o tom samém. O kapitulaci, podřízení se, a poslušnosti, což je na jednu stranu sice pragmatické, na straně druhé tím, že odrazuje čechy od odboje pomáhá nacistům plnit jejich zájmy a našemu národu tak prokazuje medvědí službu.

Jak se zdá, tak Zeman není první kdo Peroutku kritizoval..

1958 vydává Jan Drda článek pro Literární noviny

… ukáže se, že tento „demokrat“ si počínal vždy jako chmurná Kassandra, kdykoli šlo o sebemenší sblížení Československa se Sovětským svazem, ba i dokonce jen naši aktivní účast ve Společnosti národů, a že naopak od Hitlerova nastoupení k moci v roce 1933 vždy oživeně vítal jakýkoliv projev slabosti československé politiky vůči nacistickému Německu. Ano, to se dá v Peroutkových projevech dobře najít, že on již dříve radil aby dr. Beneš zajel do Berlína , aby se s Hitlerem „smířil“, abychom s nacismem hledali sblížení „pokojnou cestou“. On také jediný z takzvaných „liberálů“ otevřeně pochválil Beranův novoroční projev z 1. ledna 1938, tedy devět měsíců před Mnichovem v němž Rudolf Beran nestoudně nabízel heinleinovcům spojenectví proti československému lidu.

Současnost

Co říká o Peroutkovi historik Jan Rataj

Pár zajímavých citací z rozhovoru:

„Přebírá i nacistický slogan, že Německo je Hitler a Hitler je Německo. Hitler prý přinesl německému národu „pronikavé úspěchy“ a proto není větší hrdina v německé síni slávy, než Hitler“

„Německý diktátor se stává vůdcem nejen Němců, ale i ostatních národů – tato slova Peroutka adresuje české veřejnosti 26. dubna 1939, v době, kdy už jsme byli okupováni. Říšskoněmeckou státní loajalitu osvědčuje zdůrazněním, že A. Hitler je také „český státní vůdce“.“

„Chci také jasně říct, že Peroutka nedělal odboj. Kdybychom si jeho druhorepublikové a protektorátní články všechny prošli, tak v každém odrazuje Čechy od odboje či odporu a protestu zahraničního i domácího.“

„Po celou dobu se u Peroutky projevuje větší empatie k Němcům a někdy mi to připadá (zvlášť od roku 1938, kdy se od Edvarda Beneše přiklání k Rudolfovi Beranovi), že nepreferuje německé demokraty před vládnoucí nacistickou mocí v Německu.“

„Novinářsky se účastnil demontáže demokratických institucí a systému. A po vzniku protektorátu Peroutka posvětil svou autoritou totalitní politický systém protektorátu v rámci Velkoněmecké říše.“

Dále prof. Rataj vyvrací mýtus o tom, jak se Peroutka dostal do koncentračního tábora, na čemž je postavená snad celá jeho racionální obhajoba. Verze o tom, že právě jeho články byly důvodem jeho uvěznění stojí pouze na Peroutkově výpovědi, a nedává žádný logický smysl. Je to tedy podobné, jako když Babiš tvrdí, že nebyl STBák.

Teď se pojďme ještě podívat na to, co vlastně řekl nebo řekl Zeman (celý projev)

Někoho možná překvapí, že navzdory titulkům zpráv nebyl celý projev o prvoplánovém urážení a lhaní, a že jeho hlavní pointou nebylo rozebírat to, kde je a kdo není gentleman, a případně kdo o tom kde napsal.

Zeman poukazoval na to, že holokaust nezačal plynovými komorami, ale naopak plíživě a nenápadně „holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout Žid“, a že tedy pokud chceme zabránit případnému příštímu holokaustu, měli bychom se mít velmi na pozoru, už v jeho zárodcích. Varoval před tím, že i elity mohou v těžkých časech selhat.

K tomu uvádí, několik případů fascinace intelektuálů nacismem, včetně Peroutky a zmiňuje článek Hitler je gentleman.

Dále hovořil o nebezpečí islámského státu.

Podívejme se, co o kauze říká odvolací soud
Soud říká, že Peroutka neřekl, že Hitler je gentleman, nebo něco podobného, a že se za to má Zeman omluvit. Zároveň ale dává Zemanovi za pravdu v jeho ostatních výrocích, včetně Peroutkovi fascinace nacismem.

Soud tedy říká, že Zeman sice neměl pravdu v konkrétním výroku, ale, že obsah jeho sdělení pravdivý je.

Několik zajímavých citací z rozsudku:

„U výroku druhého je ovšem situace odlišná. Žalovaná sice neprokázala, že Ferdinand Peroutka přesně tento výrok napsal (ať už po Mnichovské dohodě, nebo před ní), ovšem podařilo se jí prokázat, že po Mnichovské dohodě Ferdinand Peroutka zveřejnil slova (názory), která tomuto výroku obsahově plně odpovídají.“

„Peroutkova publikovaná slova obsahově odpovídají Prezidentovu druhému výroku, který je tak ve své podstatě pravdivý.“

„Prezident kriticky zmínil tehdejší fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením… Tento hodnotící soud má ve vztahu k Ferdinandu Peroutkovi jednoznačně reálný základ“

„Jestliže u příležitosti padesátých narozenin Adolfa Hitlera (a v době, kdy již byly zbytky bývalého Československa okupovány Německem) obsáhle psal o Hitlerových úspěších, jestliže používal taková expresivní slova jako „sensace světových dějin“, ,,rekordní čas“, ,,vůdce národů“, jestliže Bismarcka označil v konfrontaci s Hitlerem za váhavou osobu a Mein Kampf za obsahující vhodnou metodu (sic!) pro veliký národ (přičemž bylo známo již tehdy a je známo dosud, jaké „metody“ jsou v Mein Kampfu propagovány) a jestliže uvedl, že není nikoho než Adolfa Hitlera (vzhledem k jeho „pronikavým úspěchům, které za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl“), koho by Němci postavili výše ve své Valhalle, ve své galerii národních hrdinů, pak musí Ferdinand Peroutka přijmout a strpět (samozřejmě pomyslně vzhledem k tomu, že již nežije) kritický hodnotící soud, že byl zrůdným učením (nacionálního socialismu či Adolfa Hitlera) fascinován.“

„Doplňuje se pak, že Prezidentem vyřčený kritický hodnotící soud nebyl v Projevu samoúčelný. Jeho smyslem bylo varování, že ani největší intelektuálové ve své době nerozpoznali nebezpečí nacismu..“

Nyní má něco, čeho se hodně lidí z nějaké důvodu štítí – fakta.

O tom, jestli F. Peroutka před spaním líbal hákový kříž, nebo pro-nacistické články psal jenom z pragmatičnosti či vypočítavosti můžeme jen spekulovat. Každopádně tím národu prokazoval medvědí službu, a dělal to, před čím Zeman ve svém projevu varoval.

Myslím, že závěr je poměrně zřejmý. Zeman se sice spletl v konkrétních citacích, ale v jádru je jeho sdělení pravdivé. Přijmeme-li rétoriku o tom, že elity národa, tedy novináři, profesoři, filozofové atd., mají odpovědnost za směřování národa, pak se Peroutka tím, že psal pro-nacistické, pro-hitlerovské a proti-odbojové články nabádající k rezignaci a loajalitě k Německu zachoval podobně jak Karel Čurda když vyslepičil informace o parašutistech. Rezignoval na svou roli a selhal.

Zřejmé také je, že sdělení, jaké servírují média jak na běžícím páse – tedy, že se Zeman ve svém projevu jen prvoplánově navážel do intelektuálů (kteří jsou obecně bráni za jeho odpůrce) je naprosto mylné.

Vtipné jsou také titulky zpráv, které po zveřejnění některých Peroutkových článků píší o „Házení špíny“. V podstatě tím tedy sami uznávají, že články co Peroutka v inkriminovém období psal jsou špína.

Myslím, že každý soudný člověk, který se dokáže odprostit od toho, že k smrti nenávidí Zemana, a že tedy cokoliv co řekne je lež, nesmysl, ostuda, vlastizrada… musí uznat, že tenhlecten Peroutka nebyl žádný Julius Fučík či Jan Kubiš, ale že byl spíš blíže zmíněnému Čurdovi, potažmo novinářům v Mafře, kteří se také „přizpůsobili“ novému režimu.

A že tedy v jádru sdělení měl Zeman pravdu, a že novinové titulku rozebírající pouze konkrétní citace, jsou zbytečnou štvavou kampaní.

Please rate this