Švejdosovy reformy, aneb program pro všechny 1.56/5 (9)

Vzhledem k tomu, že se názorově nacházím kdesi mezi ancapem a minarchismem, tak by se nabízelo udělat reformy ve smyslu zrušit drtivou většinu státem poskytovaných služeb, a daní bez náhrady.  Takový program by ale bohužel, byť by vedl k dramatickému růstu prosperity, preferovalo tak 0,01% obyvatel, a nemá tedy moc šanci na úspěch. Proto jsem vymyslel řadu kompromisních reforem, které by etatistům nesebrali jejich „jistoty“ (slovo jistoty píšu do uvozovek, protože to ve skutečnosti, žádné jistoty nejsou – blíže v článku Státní jistoty), a zároveň by lidem, co preferují spíše svobodu a prosperitu umožnily fungovat, a společnost by tak mohla bohatnout.

Reforma č. 1 – crowdfundingový rozpočet

Crowdfundingový rozpočet by znamenal, že před schvalování rozpočtu by jednotlivá ministerstva sepsala seznam projektů, služeb a činností, které chtějí v následujícím roce realizovat, přičemž ke každému by připsaly, kolik to bude stát. Každý člověk by pak sice daně musel normálně platit, ale měl by možnost určit do čeho půjdou. Buď by mohl „investovat“ do konkrétních projektů jednotlivých ministerstev, nebo by „investoval“ do ministerstva jako takového, a rozhodnutí, do jakých konkrétních projektů peníze půjdou by si pak rozhodlo ono ministerstvo.

Pokud by se s tím ovšem člověk nechtěl nijak zabývat, mohl by zkrátka říci, že rozdělení svých daní nechává na té či oné straně.

* Byly by stanovené určité minimální standardy (jistoty, chcete-li), na které by muselo být vždycky. Např. u ministerstva dopravy by bylo minimum peněz, které tam půjde takové, které by stačilo na opravu a údržbu stávající infrastruktury. U zdravotnictví by to zas byla nějaká úplně základní péče…

** Když by nějaké ministerstvo vybralo více peněz, než kolik poptávalo, tak by mohlo peníze přerozdělit jiným ministerstvům, dle vlastního uvážení.

Výsledkem by bylo

  1. Ministerstva by byla nucena k tomu, připravovat kvalitní projekty s ohledem na to, o co mají lidé zájem (jinak by moc peněz nevybrala)
  2. Lidé by měli větší kontrolu nad tím, kde jejich peníze končí

Reforma č. 2 – funkční soudní systém místo všemožných inspekcí

Aktuální systém všech možných inspekcích, které hlídají dodržování toho či onoho, a deklaratorně hájí běžné spotřebitele ve skutečnosti funguje tak že, jsou využívány spíše jako nástroj konkurečního boje. Ikdyž se na určitou inspekci obrátí reálně nějak podvedený zákazník, tak výsledkem je maximálně to, že firma dostane pokutu, ale místo toho, aby její výtěžek šel k poškozenému, tak jde do státního rozpočtu.

Jako lepší způsob se mi jeví to, že by stát všechny tyto inspekce zrušil, a místo nich poskytoval bezplatné právní služby. Pokud by se tedy zákazník cítil podveden, mohl by obrátit na státní advokáty, kteří by jeho případ posoudili, a v případě, že by viděli šanci na úspěch, tak by ho zastupovali v soudním sporu. Z vyhraných soudních sporů by si pak část ponechávali na svůj provoz, a zbytek by šel poškozenému. Ve výsledku by tedy provoz takovéhleho úřadu mohl být vesměs bez nutnosti hrazení z veřejného rozpočtu.

Výsledkem by tedy bylo

  • ušetření miliard ze státního rozpočtu
  • dosažení toho, že pokud je někdo něčím poškozen, tak primárně získá náhradu škody on sám

Reforma č. 3 – sloučení všech daní a odvodů do jedné daně

Je zcela absurdní, že člověk musí samostatně platit zdravotní pojištění, sociální, daň z příjmu atd.. místo toho, že máme několik různě počítaných daní, by se prostě stanovila jedna daň, která by byla jejich součtem, a následné rozdělení v rámci státního rozpočtu by se provedlo až na straně státu.

Výsledkem by bylo

  • obrovský úbytek byrokracie

Reforma č.4 – důchodový systém

Běžně rozšířená je představa, že zatímco podprůměrně a průměrně vydělající lidé na důchodovém systému vydělávají, přičemžto celé platí jenom nějací superboháči. Představa je to sice pro většinu lidí zřejmě líbivá, nicméně lichá. Dle mých výpočtů člověk s průměrnou mzdou prodělá za svůj život na důchodovém systému cca 2 miliony. Dokonce i člověk pobírající minimální mzdu prodělá více než půl milionu. Státní důchodový systém je tedy extrémně nevýhodný v podstatě pro všechny pracující.

Povinný státní důchodový systém je tedy nutné zrušit (samozřejmě ale postupně s ohledem na lidi co jsou aktuálně v důchodu, nebo před-důchodovém věku).

Výsledkem by bylo

  • snížení závislosti lidí na státu
  • zlepšení finančí situace drtivé většině populace
  • zachování určitých jistot

Reforma č.5 – garantované životní minimum místo všech sociálních dávek.

Sociální dávky smrsknout do jené dávky ve výši životního minima, které by měl každý zaručen. Životní minimum by se u určitých lidí počítalo různě podle jejich situace, např. když je někdo invalida, nebo vyživuje děti, nebo má jiné objektivní nutné náklady.

Touto jednou dávkou by byl i nahrazen důchod pro to minimum lidí, kteří by si nebyli schopni naspořit na důchod.

Výsledkem by bylo

  • značná úspora
  • zjednodušení systému
  • zachování jistot

Reforma č.6 – podpora umění či sportu

Umění či sport jsou typické věci, které nejsou nic nezbytného, nicméně pro jednu část lidí je to straně důležité, a pro jinou zase zbytečnost. To zda na něco přispívat či ne by bylo zcela elegantně řešeno crowdfundingovým rozpočtem.

Další formou podpory umění by mohlo být poskytování veřejného prostoru. Umělci by mohli produktovat svá díla, a domlouvat s městy jejich umisťování. Na uměleckých dílech by byly umístěné QR kódy pro rychlé platby, a lidé, kterým by se dané dílo líbilo, by ho mohli finančně podpořit, přičemž vybraná částka by se pak nějakým poměrem rozdělovala mezi umělce, a město.

Výsledkem by bylo

  • na podpoře věcí by nemuseli podílet ti, kteří nechtějí
  • pokud by o určité věci byl zájem, pak by jejich podpora mohla být dokonce výrazně vyšší než dnes
  • města by měla motivaci vystavovat na volných prostranstvích takové umění, které lidem nejvíce líbí

Reforma č. 6 – zřízení dotačního fondu

Prvotní příjem dotačního fondu by byl skrz crowdfungivový rozpočet, nicméně postupně by tento fond měl být finančně víceméně nezávislý.

Aktuálně dotace fungují tak, že občas se dávají do něčeho, co je ztrátové (ale je to dejme tomu v jakémsi veřejném zájmu), a jindy naopak do něčeho, na čem se konkrétní osoby slušně napakují. Čímž nemyslím, že je to forma nějakého podvodu, ale prostě se podpoří nějaký startup, ze kterého vyroste miliardová firma, která vyroste z veřejných peněz, ale zisky privatizuje.

Dotace by tedy měly fungovat spíše formou investic, a sice, že pokud některý z dotovaných projektů uspěje, a bude vydělávat, tak část jeho zisku půjde zpět do dotačního fondu, kde bude moci být využívána k podpoře jiných nových projektů.

Výsledkem by bylo

  • víceméně finanční nezávislost fondu na státním rozpočtu = značná úspora státního rozpočtu
  • zrušení systému socializace ztrát a kapitalizace zisků

Reforma č. 7 – možnost opt outu ze státních služeb pro nízkopříjmové

Myslím, že napříč společností panuje shoda na tom, že státní služby jsou mizerné a drahé. Logickým řešením by tedy byla možnost opt outu ze státních služeb, který je ale často odmítán kvůli tomu, že by ho údajně využili jen bohatí, a v systému by pak nebylo dostatek peněz pro „solidární“ financování služeb pro chudé.

Pro začátek bychom tedy mohli umožnit opt out jenom lidem s maximálně průměrnou mzdou. Přičemž by pak lidé velmi rychle zjistili, že využívat státní služby hrazené z veřejných peněz vlastně není výhodné ani pro většinu nízkopříjmových. Lidé by velmi brzy zjistili, že v soukromém sektoru si mohou dopřát kvalitnějších služeb, za méně peněz.

Aby časem nezvnikla nesmyslná situace, že se na mizerných státních službách budou podílet pouze bohatí lidé, kteří o ně mají nejmenší zájem, by bylo nutné zavést mechanismus, který by postupně umožil opt out všem. Mohlo by to fungovat například tak, že za každého nízkopříjmového, který opt outu využije by se mohl ze státních služeb vymanit i jeden bohatý. A nebo to prostě po pár letech zrevidovat, a pokud by opt out pro chudé fungoval dobře, tak ho jednoho dne povolit pro všechny.

Výsledkem by bylo

  • obrovské zefektivnění služeb, na které má aktuálně monopol stát
  • zachování možnosti využívat státních služeb pro ty, kteří o to mají zájem i do budoucna

Reforma č. 8 – navázání státního rozpočtu na růst HDP

Někde mají v ústavě zakotvenou povinnost mít vyrovnané rozpočty. To mi přijde zbytečně rigidní. Ideálním řešením by podle mě bylo navázání státního rozpočtu na růst HDP. Tzn. že při propadu ekonomiky o 5% by vláda měla možnost se zadlužit o 5%. Naopak při růstu o 5% by měla vláda povinnost 5% ušetřit. Z ušetřených peněz by se do určité míry tvořila rezerva pro horší roky, a následně, když by rezerva byla plná, by byla povinnost o ušetřené peníze v jednom roce naplánovat o to menší daňový příjem v roce dalším.

Reforma č. 9 – hledět na rychlost, nikoliv na cenu či protikorupčnost

Řekněme, že po určité dálnici projede za den 100 000 lidí, a každý den jim to ušetří hodinu času. Celkem tedy 100 000 člověkohodin denně, což při nějaké normálně mzdě řekněme 200,- za hodinu dělá 20 000 000 korun denně.

Pokud se výstavba této dálnice kvůli čemukoliv zpozdí o 1 rok, vzniknou na první pohled neviditelné vícenáklady v hodnotě cca 7mld.

Pokud tedy někdo postaví dálnici rychle, byť ji třeba o 1mld prodraží, je to pořád nesrovnatelně lepší řešení, než 1mld ušetřit díky supertransparentním a superzdlouhavým výběrovým řízením, které stavbu o 1 rok protáhnou.

Do ceny by tedy měly být vždy zohledňovány i tyto na první pohled neviditelné náklady.

Reforma č. 10 – dobrovolná zodpovědnost politiků

V souvislosti s přípravou jednotlivých projektů a crowdfundingu by politici měli možnost udělat nějaký závazek, ať už finanční, vsadit pobyt v kriminálu, nebo cokoliv dalšího.

Pro politiky by tato možnost byla dobrovolná, a nikdo by k tomu nebyl nucen. Na druhou stranu lidé by si mohli při „investování“ do jednotlivých projektů filtrovat podle toho, kde je dána nějaká záruka, a je pravděpodobné, že by spíše peníze nasměrovali tam, kde uvidí větší odhodlání závazek splnit, a tedy i nějakou záruku.

Please rate this

Švejdosovy reformy – důchodový systém 3.29/5 (7)

Současný důchodový má několik zásadních vad

  1. Funguje na principu letadla, který je nelegální
    Zisky původních „investorů“ jsou vypláceny z v kladů těch nově vstupujících do systému. Tak důchodový systém funguje, a tak je také definováno tzv. Ponziho schéma, známého pod označením letadlo. Druhým největším (po státním důchodovém systému) provozovatelem ponziho schématu byl Bernard Madoff, který byl za tuto činnost odsouzen ke 150ti letům vězení.
    Systém funguje do doby, kdy je dostatečný příliv nově platících. Naopak, když se jejich přísun zastaví, nebo zpomalí, systém jde do kopru.
  2. Uměle vytváří potřebnost státu a lidskou závislost na něm
    Lidé do důchodového systému celý život sypou peníze, a stát jim ve stáří jejich část vrátí. Omlouvám se, ale já v tom prostě nevidím žádnou přidanou hodnotu. U svéprávných občanů mi to přijde dokonce velmi nedůstojné. Pokud člověk má IQ nad 80, tak nevidím důvod, proč by měl být nucen, se toho účastnit, a účast bych nastavil jako dobrovolnou. Lidem s IQ pod 80 bych ji nechal povinně.
  3. Před volbami je to obrovské lákadlo pro politiky páchat drahý populismus
    Kdo před volbami nepřidá (nebo alespoň neslíbí přidat) důchodcům nemá šanci vyhrát. Důchodce, který celý život platil obrovské daně, kvůli kterým neměl možnost si sám naspořit ve stáří pochopitelně bude kašlat na ideologii, nebo na to co je správné. Bude volit toho, kdo mu přidá o stovku víc. A je to zcela pochopitelné. Bohužel tím je zcela deformovaná soutěž politických názorů.
  4. Drtivá většina lidí na něm prodělává
    Při průměrné mzdě 27 000,- Kč a 35ti odpracovaných letech odvede člověk jenom na sociálním pojištění cca 3 500 000,- Kč. Ano. Při průměrném důchodu 12 000,- Kč a průměrném dožití 75 let to vychází na cca 10 let v důchodu, což znamená, že zpátky ze systému člověk dostane něco okolo 1 500 000,- Kč.
    Průměrný člověk tedy na důchodovém systému prodělá 2 000 000,- Kč. Ať se každý zamyslí, kolikrát za život na nějaké investici prodělal 2 000 000,- Kč. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že důchodový systém je pro průměrného člověka nejhorší investicí v životě. Někdo by mohl opáčit, že ty prodělané 2 mega jsou ve skutečnosti investicí do jistoty, že v důchodu o něj bude důstojně postaráno. Opak je ale pravdou. Už nyní značná část důchodců žije pod hranicí bídy, a jistota důchodu je asi to poslední o čem může současný pracující člověk snít, když se již celkem otevřeně přiznává, že pro dnešní třicátníky na důchody prostě nebude.Moje reforma důchodové systému, by byla poměrně jednoduchá, zrušil bych ho. A to z důvodu, že ho téměř nikdo nepotřebuje. Ten kdo je schopen v produktivním věku pracovat, je i schopen vydělat si na důchod (samozřejmě za předpokladu, že mu většinu výdělku nesebere stát). Pro ty kdo si na svůj provoz schopni vydělat nejsou, tu jsou sociální dávky, a nevidím důvod, proč by se od určitého věku měly nazývat jinak.

Jak jsem psal výše, tak průměrně vydělávající člověk by na zrušení důchodového systému vydělal 2 miliony navíc. Samozřejmě tu pak hrozí rizika, že to prohraje na automatech, profetuje, a podobně. Pro takovéto lidi by tu pak byli sociální dávky, které by pochopitelně byly spíše v řádu existenčního minima, než že by měly zajišťovat komfortní životní styl.

Zrušením důchodů by průměrný člověk ušetřil na daních 3 500 000,- Kč, ale jak by k tomu přišli chudí? Třeba ti co berou minimální mzdu? Zdá se, že až tak hrozně ne.

Počítejme minimální mzdu 13 500,- Kč hrubého, z čehož zaměstnavatel zaplatí 3348,- sociálního pojištění. Dalších 878,- Kč pak zaplatí ještě přímo zaměstnanec. Celkem tedy 4226,- Kč měsíčně, tedy 1 774 925,- Kč za 35 odpracovaných let. Člověk pobírající celý život minimální mzdu by pravděpodobně dostal důchod kolem 10 000,- Kč, tedy celkem 1 200 000,- Kč za průměrně strávených 10 let v důchodu. Tedy i člověk s minimální mzdou prodělá na státním důchodovém systému více, než půl milionu.

Výdaje na všechny všechny sociální dávky dohromady jsou přibližně 10% toho, co je vydáváno na důchody. Pokud budeme chtít ostatní sociální systém zachovat, je tedy nutné, aby se sociální pojištění nepřestalo platit úplně, ale pouze snížilo o 90%. Na výsledku to ale mnoho nemění, a pořád i člověk celý život pobírající minimální mzdu bude několik set tisíc v plusu.

Jak vidíme, tak na státním důchodu nevydělává nikdo pracující. Vydělávají na něm jenom lidé, kteří většinu života nepracují, resp. pracují na černo, a důchody tedy fungují pouze jako extrémně neefektivní forma sociálních dávek. Nutno ale podotknout, že ani, ti na něm moc nevydělají, protože člověk, který nikdy nepracoval obdrží důchod ve výši přibližně 3500,- Kč.

Na státním důchodu profituje primárně stát, který uměle vytváří závislost lidí na státu. Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost, je dlouhodobě +-7%, tak to znamená, že 93% lidí je zaměstnaných, a jelikož pro každého pracujícího je současný systém zásadním způsobem nevýhodný, tak minimálně těchto 93% lidí by důchodový systém vůbec nepotřebovalo. Tím, že jsou nuceni se ho účastnit, se uměle vytváří jejich závislost na státu, protože jen málokdo, je tak bohatý, že i přes placení státních odvodů si je ještě schopen ušetřit na vlastní důchod, a politici tak získávají skvělou páku proti občanům.

Ne všichni z těch 7% jsou nezaměstnaní celý život, takže číslo, pro které je systém výhodný bude ještě menší. Počítejme, třeba 5%, a toto jsou lidé, kteří by měli skončit v systému sociálních dávek.

Jak na to?

  1. Od zítra zrušit platby sociálního pojištění, resp. jejich snížení o +-90%.
  2. Spočítat kdo má kolik již zaplaceno a z toho mu vypočítat důchod, aby na tom nebyli tratní lidé, kteří už nějakou dobu do státního systému přispívají.
  3. That´s it.

Please rate this