Ekologie naruby 5/5 (1)

Tak se na nás valí další zákaz v zájmu ekologie. Po zákazu igelitek, podpoře biopaliv, solárních baronů, omezení kamionů, či zákazu žárovek, jde nyní o zapovězení plastů na jedno použití. Na první pohled krásná myšlenka, že. Tak jsem si řekl, že udělám menší rekapitulaci toho, jak dopadly předchozí „zelená opatření“.

Zákaz (resp. povinné zpoplatnění) igelitových tašek

Bruselský úředník jde takhle kolem moře a vidí v něm igelitovou tašku. Řekne si, že je to potřeba nějak řešit. Dokonalou dedukcí dojde k tomu, že když by igelitové tašky neexistovaly, tak by se ani nemohly dostat do moře, a problém nebude existovat. Nevyrobením igelitek by se i ušetřilo spoustu CO2, takže jejich zákazem i trošku ochladíme zemi. Jak prosté. To, že zákazem igelitek potřeba nějak kultivovaně odnést nákup z obchodů domů nevymizí samozřejmě neřeší.

Navzdory dokonalé logice tohoto postupu se kýžený výsledek nedostavil. Výsledkem je, že se moře místo jednorázovými igelitkami, plní ne-jednorázový plastovými taškami, které jsou sice o něco dražší, o něco méně (4-5x ! ) ekologické, ale zato horší.

Je to proto, že lidské chování na volném trhu funguje jako tekoucí voda – teče přímo dolů, tou nejefektivnější cestou, a když jí někdo postaví do cesty nějakou překážku tak jí obteče. Pořád se dolů (k cíli) dostane, ale trošku delší a horší cestou. Pokud se tedy řetězce z nějakého důvodu rozhodly rozdávat k nákupu igelitky, mělo to pravděpodobně nějaký racionální důvod – bylo to nejlevnější (a tedy nejekologičtější – viz. bonusová teorie) řešení. Zastavit proud vody ale není až tak jednoduché, takže když se zapověděly igelitky, tak řetězce, vědomy toho, že lidé nějak potřebují odnést svůj nákup okamžitě přišly s jiným řešením – začaly nabízet tašky z pevného plastu, papíru nebo látky. Bohužel ale jak ukazuje studie britské enviromentální agentury, tak ony igelitky byly opravdu tím nejekologičtějším řešením. Konkrétně 4x ekologičtější než taška papírová, a 5x ekologičtější než pevná plastová. Cílem regulace bylo, aby lidé nepoužívali tašky na jedno použití. Vtip je v tom, že to, že lidé s sebou do obchodu nenosí vlastní tašky není tím, že jim igelitky nějak vygumovali mozek, a že je to nenapadlo, ale v tom, že lidé jsou líní a pohodlní. Jednorázové igelity tedy povětšinou nahradily ne-jednorázové papírových tašky či plastové tašky, ze kterých se ale staly rázem tašky jednorázové. Ne, že by se nějak změnila jejich struktura, ale prostě tak, že je člověk po použití vyhodí, stejně tak, jako to dělal s igelitkou. (

Je to podobné, jako když si můj kamarád nechával dělat jednorázovou kartu do Makra. Jednou jsem tam byl s ním a on povídá obsluze, že chce vystavit jednorázovou kartu.
Oblsluha: nic takového nemáme
Kamarád: ale jo, já si jí tu vždycky dělám
Obsluha: opravdu nemáme
Kamarád: no, tak mi dejte tu normální

Bezprostředně po nákupu skončila karta v koši, a při příští návštěvě se rozhovor pravděpodobně opakoval.

Stejné je to s lidmi a nákupními taškami. Ti, kteří si je schovávali pro příští nákup dříve to po zavedení regulace pravděpodobně dělat nepřestali, a naopak ti co to nedělali doposud, s tím nezačali.

Výsledkem oné regulace se tedy stalo skokové ! násobné ! zhoršení stavu, protože papírová taška má 4x větší ekologickou stopu než ona nenáviděná igelitka. Chraň bůh planetu zemi před těmi, kterým nevadí dát nějakou tu kačku navíc pro dobro světa, a odnesou si nákup rovnou v čupr-supr-eko tašce z bavlny. Její výroba je totiž 173x ekologicky náročnější než ona igelitka. Při průměrné intenzitě nakupování 2x týdně by tedy člověk musel jednu a tu samou tašku používat téměř 2 roky na každý nákup, a i tak uhraje pouze ekologickou plichtu s onou toxickou igelitkou.

Biopaliva

„Pokud jde o emise, tak se ukazuje, že biopaliva jsou horší než benzín,“ takto výsledek studie shrnul profesor John DeCicco. To však není jediný problém, který biopaliva přinesla. Kvůli využívání orné půdy pro pěstování biopaliv je méně plochy pro pěstování potravin, a je jich tedy nedostatek, což způsobuje problém hlavně v rozvojových zemích*.

Kromě toho, že mají biopaliva větší 5.3x vyšší produkci CO2 (jejíž snížení měly zajistit), mají i podstatně vyšší emise NOx, které jsou pro lidské zdraví přímo škodlivé na rozdíl od CO2.

Biopaliva také poškozují motory aut. Při jejich používání je potřeba častěji měnit olej, a olejový filtr.

Vzhledem k tomu, že se biopaliva vyrábí také z palmy olejné (proti, které se na druhé straně zase bojuje), tak EU svým nařízením zásadním způsobem podporuje kácení deštným pralesů, které nahrazují obrovské plantáže těchto palem. Často se kácí na rašelinýcýh půdách, které při degradaci vypouštějí obrovské množství CO2, které opět samozřejmě není započítáno v uhlíkové stopě biopaliv (až 5000 tun z jednoho vykáceného hektaru!)

Biopalivy asi není potřeba se nějak blíže zaobírat, protože jejich škodlivost ve všech směrech snad nikdo gramotný již nepopírá.

* vzhledem k tomu, že problém s CO2 tkví v tom, že na zemi je hrozně moc lidí, je možná uvržení rozvojových zemí do hladomoru součástí plánu? Pak by to z hlediska snižování emisí dávalo dokonalý smysl

Soláry

Kromě toho, že to byl obrovský tunel, který stojí každoročně daňové poplatníky desítky miliard, tak se ukazuje, že ani ty soláry nejsou tak zelené, jak by se na první pohled zdálo.

Když si člověk představí dům, který má střechu pokrytou panely, a je zcela energeticky soběstačný, zní to jako etalon ekologie. A v tuto chvíli asi opravdu je. Nicméně to co už aktivisté zpravidla nereflektují, jsou emise produkované při výrobě solárních panelů. Zároveň panel nebude na střeše na věky, jejich životnost je běžně 10-25 let, takže pak bude nutné panely nahradit novými, a starý panel bude potřeba nějak zlikvidovat. Ano, prý se většina z nich dá zrecyklovat nicméně recyklace také nějaké ty emise produkuje, a mnohdy to může být více, než by vyprodukovala výroba nového.

Když se započtou emise vyprodukované za celý „život“ solárního panelu, tak ty emise na vyprodakuvanou kilowatthodinu jsou bohužel větší, než z uhlí.

Ani větrníky nejsou úplně sluníčkové, ukazuje se totiž, že jsou velkým nebezpečím pro ptáky a netopýry, které zabíjí po tisících. (http://www.scinet.cz/smrt-v-primem-prenosu-vetrne-elektrarny-zabijeji-rocne-tisice-dravcu.html).

Další obecný problém „zelené energie“ je, že je nestálá. Když zafouká / zasvítí je jí moc. Když se objeví mrak či přestane foukat, tak jí je zase málo. To má za následek 2 věci

  1. Když to zrovna frčí, tak to přetěžuje soustavu, kterou je kvůli tomu nutné posilovat.
  2. Když to zrovna nefrčí, tak je nutné výpadek doplnit jiným zdrojem, zejména uhelnými elektrárnami. No a vzhledem k tomu, že než se taková uhelná elektrárna rozjede to trvá pěkných pár hodin, tak se tyto elektrárny pak pro jistotu ani nevypínají, a vzniká pak absurdní situace, kdy se sice můžeme plácat po zádech, že elektřina, kterou využíváme je zelená. Zároveň ale pálíme uhlí a elektřinu z něj vypouštíme do luftu.
    Je to podobné, jako když někdo jezdí elektromobilem, který si dobíjí elektřinou z uhelné elektrárny.

Problémy a) a b) nejsou zatíženy malé, ostrovní solární systémy na střechách domů. Ty ale zase využívají lithiové baterie, které jsou také pěkný sajrajt. A je to okrajová záležitost.

Omezení kamionů

Teď nevím, zda omezení maximální délky kamionů bylo motivováno jistě geniální úvahou menší kamion = nižší hmotnost = nižší spotřeba a emise, nebo něčím jiným. Každopádně je tu. Pro někoho je to možná překvapivé, ale menší kamion uveze i méně zboží, a bohužel evropští spotřebitelé nejsou tak uvědomělí, že by omezení kapacity kamionů vyrovnali nižší spotřebou. Výsledkem tedy je, že je nutné přepravit stejný objem zboží, ale menšími kamiony. Tedy kamionů musí jezdit více, a dohromady produkují zcela jistě i více emisí.

Dopravci samozřejmě tlačí na výrobce aby vyráběly kamiony co nejefektivnější – tedy takové, které  budou umožňovat převoz co nejvíce nákladu s co nejmenší spotřebou. Nedělám si iluze, že by dopravce nějak extra trápilo to, že více kamionů generuje více CO2. Na srdci jim spotřeba paliva leží proto, že palivo kromě toho, že spalováním rozpouští Antarktidu, tak stojí i peníze. Na svět tedy přišla nová generace tzv. „krabicových kamionů“, které postrádají jakékoliv aerodynamické prvky, aby zůstalo co nejvíce prostoru pro náklad. Jedna možnost je, že krabicové kamiony se začaly vyrábět jen tak z plezíru. Druhá je taková, že se výrobci snažili v rámci možností udělat co nejefektivnějšího řešení. Tedy takového, které umožní přepravit co možná nejvíce nákladu s co nejmenšími náklady, a že z toho vyšlo, že kamion halt sice nebude tak hezky rozrážet vzduch a bude mít trochu větší spotřebu, ale to bude vykopenzováno větším objemem nákladu.

Když ale úředník v EU viděl rozmach krabicových vozidel, tak spíš předpokládal možnost první, a dostal brilantní nápad – nařídí, aby kamiony měly aerodynamičtější tvar, tedy pravděpodobně nějaké zkosení vpředu a vzadu, čímž opět zbude méně prostoru pro náklad. Naštěstí toto nařízení bude pravděpodobně doprovázeno i prodloužením maximální délky kamionů. Dlouhou oklikou se tedy dostaneme zpět do výchozího stavu, který byl evidentně nejlepší.

Zákaz žárovek

Klasické žárovky jsou již tabu. Nahradit je měly úsporné, kterou je ekologičtější – bohužel jsou ale plné rtuti a rtuť je ekologická asi tak jako novičok ☹ .

A jedna rozbitá, nezrecyklovaná žárovka může otrávit až 10 000 litrů vody.

Vzhledem k tomu, že na skládách údajně končí 60% žárovek, tak lze říci, že se jedná o opravdovou ekologickou katastrofu, čímž nemyslím imaginární, neškodnou CO2 katastrofu jako v ostatních případech, ale tu opravdovou, takovou tu, které si líznete a ona vás zabije.

Ano, lze říci, že problém je v tom, že lidé jsou prasata a hází žárovky do lesa. Nicméně když tam předtím mohly házet klasické wolframky, tak se žádná katastrofa nekonala. Koná se až teď, a to díky nařízení EU.

V kontextu nahrazování žárovek rtuťovými jedovkami s vírou v úsporu energie je velmi vtipný požadavek na svícení autem i ve dne, které sice není (zatím?) celoevropské, ale i tak je obrovskou energickou zátěží. Vezmeme-li příklad, že denně v ČR najezdí milion aut 1 hodinu, získáme milion hodin svícení denně, zcela zbytečně. Vezmeme-li průměrnou spotřebu světel 200W, tak denně vypálíme 200 000kWh energie do luftu. Jen tak pro srandu. Abysme se na sebe za denního světla dobře viděli.

Zachrání zákaz jednorázových plastů planetu Zemi, nebo bude jen dalším hřebíčkem do její rakve?

Když vidíme jak dopadli předchozí pokusy, je zřejmé že ani toto nedopadne nijak lépe. Nemám sice křišťálovou kouli, ale jsem si na 100% jist, že za pár měsíců potom co vyjde nařízení v platnost se z něj stane další zápis v seznamu ekologicích katastrof. Velmi pravděpodobně z toho důvodu, že dosavadní řešení budou nahrazena nějakýma jinýma – horšíma a dražšíma. Stejně tak jako jednorázové igelity byly nahrazeny ne-jednorázovými plastovkami na jedno použití, tak se i brčka začnou vyrábět pevnější (a spotřebuje se na ně tedy více plastu i emisí), aby již neplnili definici jednorázového plastu.

Zde opět dobré připomenout jiné protichůdné nařízení, které je zaměřené proti tomu, aby se někdo náhodou nedotkl rohlíku před tím, než si ho koupí. Zajímavě k tomuto problému přistoupili v Itálii, kde pak třeba jednotlivé housky balí do samostatného igeliťáku.

Druhým zajímavým vynálezem je jakási obdoba takových těch automatů, do kterých hodíte peníze a pak musíte nasměrovat chňapák nad nějaké plyšáka a pokusit se ho vytáhnout. V Itálii takovýto systém používají pro ochranu pečiva před kontaminací. Člověk tedy musí takovou speciální lopatkou s prodlouženou rukojetí vylovit pečivo z uzavřeného plastového boxu. Pokud chcete koupit třeba 10 rohlíků tak touhle zábavou strávíte minimálně půl hodiny, během které vám kombinací fyzické námahy a rostoucího vzteku podstatně stoupne tep, a tedy i uhlíková stopa.

Emisní normy na auta

Již dlouhou dobu je znám fakt, že 15 největších lodí má větší emise, než všechny auta, kterých po světě jezdí stovky milionů. Ne 15% lodí, ne 15 000 lodí, ale opravdu patnáct kousků. Vezmeme-li v potaz, že obřích nákladních lodí jezdí po mořích tisíce (miliony?), tak si zhruba můžeme představit poměr emisí lodí a aut. Z toho vychází, že pokusy o drastické snižování emisí u aut, na hranici fyzikálních možností je absolutně neúčelné. To ale teď pomiňme, a podívejme se, k čemu regulace vedla.

Ze všech těch regulací je toto asi jediná, která opravdu zajistili nějaké snížení emisí CO2. Vzhledem k tomu, že dieslové motory mají nižší emise CO2, tak s přitvrzující regulací zažívaly logicky větší a větší rozmach. Co už se ale neřeší jsou emise NOx, které jsou na rozdíl od CO2 opravdu jedovaté, a těch shodou okolností dieslové motory produkují více. V zájmu „ochrany planety“ si tedy zkurvíme vlastní zdraví, což je obvlášť bizardní s vědomím toho, úspora CO2 v autech planetu rozhodně nijak nespasí (pokud tedy plánem není zajištění větší úmrtnosti v důsledku dýchání jedovatého NOx).

 

Proč jsou ekologové a úředníci zase mimo. V čem je problém?

Problém je v tom, že ekologové a úředníci nechápou, v čem je problém. Problém není v konkrétních věcech, jako třeba igelitová taška, nebo dlouhý kamion či plastovém brčku. Problém je v tom, že na Zemi žije spousta lidí, a tito lidé potřebují spoustu věcí.  A ta věc, která je zrovna nejlepší (nejlepší poměr výkon / cena), tak ta se masově vyrábí a je tedy nejvíce vidět. Paradoxně ale to co se zdá, jako největší problém, bývá problematické nejméně – a proto se to masově používá.

Věci potřebují někam přepravit, do něčeho zabalit a následně někde vyhodit, když už to nepotřebují. Primární příčinou je tedy velký počet lidí, kteří mají určité potřeby, a ještě k tomu je mezi nimi dost prasat.

Ekologové z pravidla mají nějakou hezkou představu, která na první pohled dává smysl, a to jim stačí. Je to podobné jako s palmovým olejem. Kácí se kvůli němu pralesy, tak každého hned napadne, že když nebudeme používat / zakážeme palmový olej, tak se přestanou pralesy kácet. Nicméně pravda je taková, že olej je prostě potřeba do výrobků, a zrovna palma olejná má největší výtěžnost (10x více než sója) – z nejmenší plochy se vytěží nejvíce oleje. Pokud budeme nahrazovat palmový olej jakýmkoliv jiným olejem, bude situace opět pouze horší – na produkci stejného množství oleje bude potřeba vykácet větší plochu pralesů. Na mysl přichází převratná myšlenka, proč nezakázat přidávání oleje do potravin úplně? Beztak je to jenom laciná náhražka. Nebo můžeme alespoň potraviny obsahující náhražkové oleje bojkotovat, a kupovat pouze kvalitní potraviny.

Bingo. Pak se ale musíme smířit s tím, že naše ekologická stopa násobně vzroste. Smysl používání náhražek tkví v tom, že jsou laciné, a tedy že je člověk schopen jich vyrobit hodně za malou cenu, a nahradím tím něco, co bych vyrobil za vyšší cenu, čímž sice tak trochu šidí spotřebitele, ale šetří emise. Protože co je levnější, má zpravidla i menší emise (viz. bonusová teorie).

Palmový olej je tedy v současné době to nejlepší a nejekologičtější řešení, stejně tak jako byla dnes již zapovězená igelitka, žárovka, dlouhý kamion, nebo energie z čekohokoliv jiného včetně uhlí, než ze solárů.

Skutečné jádro problému tkví v tom, že na zemi žije obrovský počet lidí, a lidé potřebují věci. Věci, které musí někde nakoupit. A když je někde koupí, tak je musí v něčem odnést domů. Pokud tedy zakážeme přirozené (a tedy to nejlepší) řešení – tedy např. igelitku, tak si lidé budou nákupy odnášet v něčem jiném. Bohužel dražším, a méně ekologickém – tedy v plastových, papírových či látkových taškách. Zakážeme-li tašky budou se používat bedýnky, zakážeme-li bedýnky budou se nákupy vozit v sudech, přičemž každý další krok bude dražší a méně ekologický než ten předchozí. Takto to může jít takřka donekonečna, až v jednu chvíli zjistíme, že žijeme v ekologické totalitě. A ano, totalita s sebou přináší jednu velmi ekologickou věci, a sice bídu.

Země je bohužel zasviněná, ale bohužel žádný zákaz nezmění fakt, že lidé jsou líná prasata, a budou tedy vždy dělat to, co pro ně bude nejpohodlnější. Kdyby se biliony EUR, které jdou na boj proti CO2 použili na to, aby byl na každém rohu odpadkový koš, včetně košů na plasty atd. Kdyby se něco z té částky dalo na častější vývoz odpadků, aby člověk nemusel v eko koších vždy půl hodiny hledat škvíru kam svůj odpad nacpat. Tak by možná lidská potřeba házet odpadky do řeky nebyla tak velká.

Pro zastavení plnění oceánů sajrajtem vlastně stačí dodržovat jednoduché pravidlo – a sice aby cesta k odpadkovému koši byla vždy kratší, než na břeh řeky / moře.

Započteme-li přímé i nepřímé náklady je to tak obrovská částka, že by musela stačit na to 10x vyčistit oceány do posledního brčka.

Bonusová teorie – proč je nejlevnější řešení to nejekologičtější

Obecně lze říci, že když je něco levné, tak je na to potřeba málo zdrojů. Když je něco dražší, tak je to dražší proto, že je na to (výrobu, dodání, skladování, použití – prostě celý proces) potřeba zdrojů více.

Ekologické chování je takové, které šetří zdroje, a tedy pokud se chci chovat ekologicky, měl bych kupovat to nejlacinější zboží. Nejlacinější nikoliv ve smyslu koncové ceny, ale té výrobní. Jinými slovy je potřeba jíst co největší šunt. Klidně předražený.

Největší službu planetě zemi tedy prokazují konzumenti Burešových dobrot, které z pravidla obsahují jen stopové množství kvalitních surovin.

ČÍSLA..

Abych tu neplácal jenom své dojmy, pojďme se podívat, jak se boj EU s klimatem daří v absolutních číslech.

Na grafu níže jsou vidět celosvětové emise CO2, Boj začal zhruba v roce 2004, odkdy se na něj začaly vynakládat nepředstavitelně vysoké částky. Od roku 2014 by na oteplování mělo jít 20% rozpočtu EU!  Tedy cca 30mld EUR ročně. V tom samozřejmě nejsou započítány vícenáklady výrobců a spotřebitelů, které jsou pravděpodobně ještě mnohonásobně větší.

Nedůvěřivec by mohl namítnout, že za ty biliony investovaných korun jsou výsledky poměrně mizivé, a že jestli k nějakému snížení došlo, tak je spíše kosmetické. Ještě zajímavější je ale porovnat emise EU s třeba s indií, kde si s ekologií hlavu nijak nelámou, a přesto mají co se týče produkce CO2 naprosto stejné výsledky jako EU.

Myslím, že tento graf je dokonalým důkazem toho, že celé to zelené šílenství je naprosto nesmyslné a má naprosto nulové výsledky. Započteme-li i fakt, že indie roste podstatně rychleji než EU, přičemž emise jim rostou stejně rychle, vychází z toho, že Indie je co se týče ekologie efektivnější než EU. Dokonce i ostatní země „rest of world“ v grafu vykazují stejný vývoj růstu emisí jako EU.

Dobrá zpráva na konec

Ač všechny snižovací pokusy skončily násobným zvýšením emisí, nemusíme si s tím dělat velkou hlavu. Vše totiž nasvědčuje, že vliv člověka na produkci CO2 je naprosto zanedbatelný. Je to již několik let, co bylo prokázáno, že slavný „hokejkový graf“, který nastiňoval apokalypsu byl zfalšovaný, a že teplota na zemi dokonale koresponduje se sluneční aktivitou. Násobné navýšení emisí v nově regulovaných oborech nás tedy nemusí trápit. Jenom je škoda těch bilionů EUR, které jsou vynakládány naprosto neúčelně, ale co jsou to přeci jen peníze.

O klimatickém podvodu píše detailně Vítězslav Kremlík ve svém blogu.

Climategate a hokejka: IPCC publikovala poplašné zprávy bez ověření

Ve stručnosti jde o to, že slavný hokejkový graf, který započal zelené šílenství byl již od prvopočátku pochybný.

  1. Studie nebyla nijak kontrolována, jak bývá zvykem
  2. IPCC Studii převzala, a taktéž ji nijak nekontrolovala (protože autor studie byl shodou okolností i ředitelem IPCC)
  3. Michaela E. Mann dlouhou dobu tajil zdrojová data, ze kterých studie vycházela
  4. Unikly emaily mezi Mannem a spolupracovníky, kde se baví o falšování studie. Např. aby zakryl pokles teplot a nebo období vysokých teplot, které vychází tam kde se zrovna nehodí.
  5. Kromě manipulace se získanými daty se ukázalo i to, že získaná data z posledních období (ze kterých vycházel ten vzestup teplot), jsou nekvalitní (malý vzorek). Při rozšíření vzorku se celý hokejkový efekt rozplynul.

Co se tedy od ekobusiness terorismu vrátit opět ke klasické ekologii, a začít třeba tím, že nebudeme zbytečně používat produkty plné jedovatých sajrajtů. Že nebudeme házet odpadky do moře, a na úchylné měření neškodného CO2 se vykašleme? Ušetřené biliony EUR pak můžem rozfofrovat, za něco bohulibějšího, třeba na otrokářství 2.0 a importovat z afriky co nejvíce negramotných černoušků aby nám vydělávali na důchody? Za tu částku bychom jich přivezli tolik, že bychom mohli do důchodu v 30ti..

(Visited 237 times, 1 visits today)

Please rate this

Facebook komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *