O nemorálnosti schodkových rozpočtů No ratings yet.

Co byste si tak pomysleli o někom kdo si vezme půjčku jménem někoho jiného, který ji pak za něj musí splatit? Asi ne nic pěkného. Takového člověka by většina lidí nejspíše považovala za podvodníka.

A co teprve člověk, který si půjčuje jménem svých vlastních dětí, aniž by o tom věděli? O člověku, který vědomě upřednostňuje svůj aktuální blahobyt, na úkor svých potomků, kteří se ještě nejsou schopni nijak bránit, a budou se muset jednou s jeho dluhy včetně obrovských úroků vypořádat? Předpokládám, že drtivá většina lidí by takovéto chování považovala za zavrženíhodné, protože je to v přímém rozporu s Alespoň Minimálním Morálním Standardem, nehledě na to, jestli je to zrovna v rámci zákona, nebo ne.

Za normálních okolností je člověk, který si vezme půjčku na někoho jiného považován kriminálníka, a měl by skončit v kriminále. Ještě horší je pak člověk, který by chtěl něco takového vynucovat zákonem.

Jak je tedy možné, že v podstatě každá vláda navyšuje zadlužení země, a nikomu to nevadí? Jak je možné, že žádná strana, která kdy byla ve vládě nenavrhuje dát do ústavy něco tak samozřejmého, jako že si nebudeme nikdy užívat rozpočty, které půjdou na úkor našich dětí? A jak je možné, že lidé tyto strany volí?

Vysvětlení jsou dvě. Buď žijeme v zemi plné morálních mrzáků,  kterým přijde normální rozbít dítěti prasátko a jít to do hospody roztočit, nebo lidé podlehli jevu, kterému říkám ztráta morální odpovědnosti skrz státní legislativu.

(Visited 22 times, 1 visits today)

Please rate this

Facebook komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *