Hlavní problém není v tom, že by nestranní odborníci neexistovali. Nebo v tom, že by odborník o problematice nevěděl víc, než laik. Problém je, jak zaručit, aby odborníci, kteří budou rozhodovat byli nestranní.
Vláda odborníků zní na první pohled logicky – kdo jiný než odborníci by měl přeci rozhodovat o věcech. Toto prosazovala už Holešovská výzva, v čele se Slávkem Popelkou, který vládu odborníků vysvětloval poměrně výstižně pomocí zvuků eehhh a mnnnnooo. Problém je ten, že někdo musí ty odborníky určit. Zastupitelská demokracie funguje tím způsobem, že lidé volí politiky, a ti pak vládnou. A tito politici mají své názory, které pak ovlivňují jejich chování.
Pokud má dojít na nějakému závažnému rozhodnutí, vybere si vláda „odborníky“, kteří ji s tím pomohou (resp. pomohou legitimizovat jejich rozhodnutí), a zde nastává celý problém.
Pokud mám politika, který je například pro czexit, tak ten si pozve do týmu takové odborníky, kteří budou mít ty nejlepší argumenty pro czexit (např. Macha nebo Šichtářovou). Naopak pokud jsem proti czexitu, budu za odborníka považovat třeba Sedláčka.
Pokud jsem socialista, tak si za odborníky přizvu někoho z řad odborářů (třeba Zavadila, kterého naopak libertarián bude považovat za ekonomického diletanta), který opět bude souhlasit s mým názorem.
A tak dále…
Odborníci na každou problematiku zcela jistě existují, a o svém tématu vědí o mnoho víc, než běžný občan, ale na každý problém existují odborníci zastávající opačné názory, a každý kdo je u moci si vybere toho, kdo má stejný názor jako on.
Například Babiš tvrdí, že svojí menšinovou vládu postavil na odbornících, tak bychom jí měli schvalovat ne?
Kontrolní otázka: Znáte alespoň jeden jediný případ, kdy by nějaký odborník (např. poradce ministra) prezentoval jiné názory, než má jeho šéf (ministr)?
Jediný případ, který napadá mě je Babiš a Wagenknecht, jejichž názory na dotační podvody se pokud vím dost rozcházely. Wagenknecht se najednou ve chvíli, kdy odmítl krýt Babiše „odstal“ odborníkem, a to velmi rychle.
V současném systému má odborník 2 funkce:
- Legitimizuje názor svého šéfa (aktuální vlády), který pak může říkat „ale odborníci s námi souhlasí..odborníci říkají toto a tamto..“
- Je užitečný při řešení technických detailů
Co ale odborníci dělat nemohou, jsou politická rozhodnutí (např. czexit ano / ne; daně vysoké / nízké; atd.)
Ikdyby se nedejbože podařilo najít opravdu nestranného odborníka, a nějakým zázračným způsobem ho nainstalovat (kdo by to udělal a proč?) do vlády a dát mu rozhodovací pravomoci, tak i tak neexistuje žádná garance, že tento odborník bude rozhodovat dobře, protože jak se zdá, tak na většinu témat se názory odborníků liší, a způsob jak poznat kdo má pravdu pravděpodobně neexistuje. Ledaže by o tom rozhodl třetí odborník… a na něj by mohla dohlížet komise dalších odborníků, kterou by jednou za čas kontrolovala odbornická inspekce, která by jednou za čas skládala zkoušky jestli jsou dostatečně odborní… Hm, kdo by ale připravoval a vyhodnocoval ty zkoušky? To by se muselo ještě vyladit.. , ale jedno je jistý – nesmíme nechat rozhodovat lidi, protože ty jsou hloupí… a mohli by se nechat zmanipulovat. Třeba nějakým politikem…. nebo odborníkem.
Nedávno jsem viděl zajímavý článek o tom, že britští vědci dokázali, že špatné držení těla nemá souvislost s bolestí zad. Vyvrací tak leta zažitou zaručenou pravdu, na které se se s různými odchylkami všichni shodovali.
Nebo to, že zaručeně zhubnete, když budete jíst malé porce 8x denně! Nebo 6x ? 5x ? 3x vlastně stačí. Tak ne, protože studie IKEM ukazuje, že nejlepší je jíst pouze 2x denně. Podle někoho dokonce stačí jíst 1x denně. Člověk v tom má pěkný guláš, ale to je možná proto, že nejsem odborník – ti v tom totiž mají jasno…jenom každý jinak.
Zajímavý příklad je měření promořenosti koronavirem. Zatímco vládní odborníci dospěli k jednotkám promile. Naopak studie stomatologů ukazuje, že promořenost je na úrovni 14% , naměřili tedy přibližně 3500x vyšší promořenost, než vláda.
Jak se tedy někdo může spoléhat na to, že budou odborníci rozhodovat správně v politických otázkách, když se nejsou schopni shodnout ani v exatních vědách?
Osobně jsem toho názoru, že při hledání pravdy je dobré brát v potaz argumenty a fakta, které různí odborníci přednáší, nikoliv však závěry, které z nich dělají. Myslím, že člověk i když určitému tématu nerozumí, je ze sledování dvou proti sobě argumentujících odborníků velice dobře schopen posoudit, na čí straně je spíše pravda.
Samozřejmě, se člověk při řízení vlastním úsudkem může často mýlit, nicméně jsem přesvědčen, že se to nebude dít častěji, než u někoho, kdo slepě přejímá cizí závěry.
Facebook komentáře