Na začátek pár čísel..
Zde je soupis toho, kolik co2 vyprodukuje jaká činnost:
33g – jednorázová plastová taška
100g – 4km běhu
1000g – vyprodukuje člověk dýcháním za den
1kg – 1kg mrkve
2kg – 1km ujetý autem
2kg – stejk
12kg – 1kg tvrdého sýra
100kg ročně – používání sušičky 1x týdně
271kg – přírodní taška (len, bavlna, juta..)
400kg za rok – pes
1 250kg za rok – používání mobilního telefonu 1 hodinu denně
2 tuny – středně dlouhý let letadlem
Za pozornost stojí zejména ta nyní velmi populární „ekologicky udržitelná organická taška“, která údajně nejen, že zamořuje atmosféru více než 8 000x více, než zatracovaná jednorázová plastová taška, ale je dokonce přírodu zatěžuje i velkou produkcí toxických látek, které jsou do půdy zapracovávány při hnojení bavlněných plantáží.
Průměrné roční uhlíkové stopy lidí
Australané – 20,6 tuny na osobu
Američané – 19,8 tuny na osobu
Britové – 9,7 tuny na osobu
Číňani – 4,6 tuny na osobu
Indové – 1,2 tuny na osobu
Keňani – údajně 300kg na osobu
V průměrný spotřebách zřejmě není započítáno cca 350kg CO2, které člověk za rok vyprodukuje dýcháním.
Roční globální produkce CO2 je cca 10gtc, tedy 10 000 000 000 tun.
Nyní pár zábavných porovnání.
- Člověk, který uběhne 4km je pro životní prostředí větší zátěží, než ten, kdo si odnese nákup v jednorázových igelitkách.
- Člověk, který se ob den cpe hovězím steakem je pro životní prostředí menší zátěží, než jeho soused žijící z prány, který chová psa.
- Ekologicky založený člověk, který poletí sbírat odpadky z pláže na Bali (prý je to teď populární zábava, která asi nějak zvyšuje sociální status), vyprodukuje srovnatelný objem co2 jako cca 60 000 jednorázových tašek.
Z čísel výše je vidět, že možnosti jak alespoň zastavit růst produkce CO2, nespočívají v zákazu igelitek, nebo až úchylném snižování emisí automobilů. Cesta je buď snížit úroveň blahobytu ve vyspělém světě kamsi na úroveň Indie, kde většina lidí žije ve slumech. Nebo zásadním způsobem snížit populaci.
Velmi by mě zajímalo jestli se vrátíme zpátky na stromy, nebo budeme v příštích letech pořádat „ekologické bombardování“.
Kdybych si měl tipnout, tak nedojde ani k jednomu, protože o planetu tady nejde (alespoň těm, kteří určují trendy), jde o business. Proto se bude i nadále pokračovat v dotování drahých a ekologicky zcela nešetrných technologií (viz článek Ekologie naruby).
* Celková spotřeba se součtem jednotlivých položek jaksi nesedí, což poukazuje na to, že celá „věda“ kolem CO2 je pouhém šarlatánství.
Facebook komentáře