Veřejný (ne)zájem No ratings yet.

Veřejný zájem, neboli vyšší dobro bych v dnešní společnosti definoval jako nic jiného, než rozdíl mezi tržní cenou a cenou, kterou je ochotna určitá zájmová skupina zaplatit za určitý statek či službu. Prosazování veřejného zájmu nebo vyššího dobra pak neznamená nic jiného, než vyžadovat uhrazení tohoto rozdílu lidmi, stojícími mimo tuto zájmovou skupinu.

Na volném trhu je velmi snadno poznat o co veřejnost má zájem či nemá. To o co zájem je, prosperuje. Naopak to, o co zájem není krachuje. Pokud však do hry vstoupí veřejný zájem podporovaný státem (neboli vyšší dobro), tak nastává zcela opačná situace. Věci, o které dostatečný zájem není, jsou uchovávány či zaváděny silou, oproti vůli většiny.

Slovní spojení „veřejný zájem“ je tak v newspeaku používáno k označování věcí, které zpravidla jdou proti veřejnému zájmu v původním slova smyslu. Pokud by totiž o onen „veřejný zájem“ veřejnost měla opravdový zájem, tak by byl společností poskytován dobrovolně, bez nutnosti násilného donucení.

Násilné vynucení vyššího dobra

Postup je takový, že určitá (zpravidla relativně malá) skupina lidí něco chce, ale není ochotna do toho investovat svůj čas, či zdroje (resp. jejich dostatečné množství), aby svého cíle mohla dosáhnout potřebuje tedy získat zdroje cizí. Jsou pak 2 možnosti, jak tyto zdroje získat.

  1. Dobrovolně – tedy nadchnout dostatečné množství lidí pro svůj záměr, a přimět je aby na něj dobrovolně přispěli (např. crowfundingovou kampaní). Zde pak není potřeba institut vyššího dobra aplikovat.Nebo
  2. Nedobrovolně – tedy využít státního násilí k odebrání zdrojů lidu, který následně použijeme o dosažení našeho záměru. A takto pravděpodobně vznikl nový význam slovního spojení „veřejný zájem“.

Ono nezní moc dobře, když někdo řekne „chci si postavit farmu, ale nemám na to, tak vám šlohnu 12 mega“.  Podstatně lépe veřejnost snese, když se řekne, že postavení té farmy je zkrátka ve veřejném zájmu.

Je důležité si uvědomit, že násilí je celá podstata „veřejného zájmu“, nikoliv jeho vedlejší produkt.

Když se někdo zeptá „Měl by stát podporovat samoživitelky / kulturu / vysokorychlostního internet?“ tak by přeci jen naprostý nelida / barbar / zpátečník řekl, že ne.

Skutečná otázka ale stojí takto „Jste pro použití státem organizovaného a legalizovaného násilí k okradení obyvatel o jejich zdroje, aby tyto zdroje pak byly využity na podporu samoživitelek / kultury / … ?“. Já vím, nezní to hezky, ale tak to je. Stát nemá žádné vlastní zdroje, čili pokud schválíme podporu něčeho nového, musíme buď s podporou něčeho jiného skončit, nebo vybrat dodatečné zdroje od lidí, a ve chvíli kdy ovládáte policii a armádu, nedává žádný smysl snažit se vybírat zdroje od lidí dobrovolně, takže pak dochází k nedobrovolnému vybírání skrz daně, poplatky, „pojištění“, přirážky atd.

Lze namítnout, že někomu platit daně nevadí, a proto se nejedná o nedobrovolné vybírání. Nicméně to, že je na někoho uvalena nějaká povinnost a jemu to zrovna nevadí ale neznamená, že se o povinnost nejedná. Schvalovat plošné represe kvůli tomu, že mě zrovna nevadí je vrcholně sebestředné -vychází to z předpokladu, že co nevadí mě, nemůže vadit ani nikomu jinému.

I pokud se s nějakým „veřejným zájmem“ na 100% ztotožňujeme, tak bychom měli být velmi opatrní při dožadování se jeho vymáhání státem. Vždycky bychom si měli říci „Je můj názor o tolik lepší než názor ostatních, že mě to opravňuje použít (státní) násilí k jeho vnucení ostatním vnutili?“

Ne-veřejný zájem

Toto slovní spojení vystihuje podstatu vyššího dobra také pravdivěji, než používané slovní spojení „veřejný zájem“. Pokud něco protlačuje menšina na úkor většiny, je přeci naprosto nemístné tvrdit, že to je veřejný zájem – je to totiž jeho přesný opak. Velmi často pak ten, kdo danou věc prosazuje, je kdosi v pozadí, kdo z toho má profit, a nejrůznější aktivisti pak jenom hrají roli užitečných idiotů. Institut vyššího dobra je využíván těmi, co to opravdu myslí dobře úplně stejně tak jako těmi, co v tom vidí jen cestu, jak získat konkurenční výhodu. Ať ten či onen se budou ohánět naprosto tím samým „veřejným zájmem“.

Konflikt veřejných zájmů

Zdroje jsou omezené, a jejich přerozdělování, žádné nové nevznikají. Nejedná se o nic jiného, než přelévání peněz z jedné kapsy do druhé. V absolutních číslech tedy na tom nelze vydělat (i v případě, že ani 1 korunu nepadne na byrokracii, korupci či jiné vícenáklady). Při prosazování „veřejného zájmu“ bychom také měli mít na paměti, že různé „veřejné zájmy“ jsou spolu v konfliktu. Pokud tedy podpoříme jeden, automaticky tím ubíráme jinému.

Pokud někomu budeme chtít vnutit námi podporovaný „veřejný zájem“ násilím, měli bychom si nejprve odpovědět na otázku, zda je tento zájem větší než zájmy jiné. S čím asi nebude mít aktivista problém je to, že kvůli odebraným zdrojům někdo třeba nepojede na dovolenou, nebo si nebude moct koupit to co chtěl, protože to jsou přeci jenom „nízké motivace“, které se s vyšším dobrem například v podobě podpory bionafty vůbec nemohou rovnat. Ale co když prosazováním veřejného zájmu kulturního dědictví (které má pochopitelně „nevyčíslitelnou hodnotu“), např.  v podobě zakonzervování nějakého starého baráku na lukrativním místě, omezíme jiný veřejný zájem, kterým je například zdravá společnost, protože by místo toho baráku mohlo vzniknout veřejné sportoviště pro děti? Většinou se setkáme s názorem, že cena lidského života je nevyčíslitelná, co ale kdyby 100 milionů z prodeje pozemku mohlo zachránit, byť jeden jediný lidský život? Je cena lidského života méně nebo více nevyčíslitelná, než hodnota kulturního dědictví? Je cena lidského života menší, než dotované lístky na operu? Zdá se že ano.

To, jaký veřejný zájem je důležitější je pak naprosto subjektivní. A tím se dostáváme k další části.

Veřejný nebo osobní zájem?

Zajímavé je, že téměř neexistují lidé (nebo jsem je alespoň nepotkal), kteří by tvrdili, že dotace jsou v principu dobré. Všichni, s kým jsem se kdy bavil v principu dotace odsuzují, protože je to přeci ekonomický nesmysl, ale přesto drtivá většina z nich některé z nich schvaluje. Shodou okolností pak schvalují zrovna ty, které se jim buď nějak hodí, nebo k nim mají nějak blízko. Například sportovně založený „pravičák“, bude říkat „no ty dotace jsou hrozný, ale na ten sport se přeci přispívat, protože sportování je zdravý, a zdravá populace je produktivnější a spokojenější… ušetří se na zdravotnictví … bude míň feťáků..“ zkrátka by se zdálo, že tím, že mu postaví v bloku veřejný sportovní stadion se vyřeší všechny problémy lidstva.. Kdo by nesouhlasil, že. „ Naopak umělci budou zásadně proti stadionu, protože sport přeci není veřejný zájem (a protože je sportovně založení jedinci na škole šikanovali), a každý přeci ví, že ty jediné správné a opodstatněné dotace jsou ty, co jdou do kultury, protože přeci kultura to, je něco co pozvedává společnost, a co bychom byli bez kultury? Zvířata?…

Pro IŤáka bude zase ta jediná výjimka, která „je přeci ve veřejném zájmu“, dotace do rozvoje internetového připojení..

Ale jinak přeci všichni vědí, že dotace jsou ekonomický nesmysl…

 

Please rate this

Síra stručně aneb pohádka o Mohamedovi No ratings yet.

Udělal jsem stručný výpis důležitých momentů z životu Mohameda, který může pomoci udělat si obrázek o tom, jaký to byl vlastně člověk. Výpis začíná od 11. kapitoly, protože předtím to není nijak zajímavé počtení. Zdá se, že Mohamed byl totiž lecos, jenom ne hloupý, a tak si uvědomoval, že není úplně dobrý nápad začít agresivně vystupovat hned při samém zrodu islámu, kdy měl jenom několik jednotek, možná desítek vyznavačů. S postupem času, když muslimů přibývalo, vzrůstala i jejich agresivita, i se v koránu začíná objevovat čím dál tím více nenávistných veršů.

Síra 11 – Trojice

Rok po příchodu do Medíny se Mohamed začal připravovat na útok na bezvěrce. Načež přikázal, že ti kdo nevěří v Aláha budou trpět hrozivými tresty, neboť Aláha je mocný a mstící  (viz. korán 3:4).
Během toho zjistil, že kolem Medíny vedou cesty obchodních karavan, a že jejich “ceny byly příliš vysoké, než aby nepřidaly neodolatelnou váhu v zásadě náboženským a politickým impulsům”, tedy že bude dobré začít je přepadávat.

Síra 12 – První karavana

Muslimové dostali mazaný nápad přestrojit se za poutníky, aby se jim karvany snázeji přepadávaly.
Při přepadávání první karavany byl jak na potvoru zrovna Ramadán, který muslimům zakazuje bojovat. Nicméně po chvilce rozmýšlení jim to stejně nakonec nebránilo karavanu přepadnout, pozabíjet co nejvíc “nepřátel” a náklad ukrást.
Mohamed jim za to ale vyhuboval, protože se mu samotnému nelíbilo, že muslimové znesvětili Ramadán. Nicméně kořist byla přecijen lákavá, tak se poradil s Aláhem (jediným zdrojem Aláhových přikázání je sám Mohamed), který mu vysvětlil, že to sice není úplně dobré, ale že přece nevěřit v Aláha je zdaleka horší zločin, takže je to vlastně v pohodě. Aby na tom Mohamed nebyl škodný, vzal si z kořisti 20%. A aby v tom bylo jasno i pro příště, tak Aláh nařídil, že provize 20% ( viz. korán 8:41 – A vězte, že zmocníte-li se jakékoliv kořisti, náleží z ní jedna pětina Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům, nuzným a po cestě Boží jdoucímu, ...) z lupu bude platit i pro příští akce.

Síra 17 – Zákopy

Aláh Mohamedovi slíbil dobití sýrie, jemenu, západu i východu. (Což trošku nabourává představu o tom, že muslimové žádné válečné výpravy nepodnikali, a že vždy jednali pouze v sebeobraně)

Síra 18 – Banu Kurajza

Mohamed se spolu s muslimy vypravil dobít pevnost, ve které sídlil klan Banu Kurajza, který pro ně byl už delší dobou trnem v oku, protože vypověděl smlouvu, kterou měl s muslimy.
Po nějaké době Banu Kurajza složili zbraně a vzdali se, načež všech cca 700 můžů bylo povražděno. Ženy a děti byly zajmuty. Majetek rozdělen.

(V kapitole se píše „Nařizuji zabít muže, rozdělit majetek a zajmout ženy a děti.“ Aláhův prorok řekl: „Tak jsi rozhodl, v souladu s Aláhovou vůlí“).

Po návratu do Medíny se nahecovaný Mohamed rozhodl zatočit s posledními menšinami, které nechtěli přijmout islám. 2 židovské kmeny vyhnal a třetí nechal exemplárně povraždit, aby bylo všem jasné, že islám je náboženství míru…

Síra 19 – Pouť

Mohammed se vydává na pouť do meky, přičemž uzavřel mírovou smlouvu s Kurajšovci, kterou obratem porušil.

Síra 20 – Chajbar

Muslimové včele s Mohamedem se rozhodli šířit „mír“ i do kmenu Chajbar, přičemž cestou naráželi na mnoho farmářsky založených vesnic. Mohammed to s nimi myslel dobře, protože vždy před vstupem do vesnice se za obyvatele modlil k Aláhovi “Žádáme tě o dobro pro tuto vesnici, o dobro pro její obyvatele”.
Obyvatelé dostali velmi srozumitelnou nabídku – buď do rána přijmou islám, nebo na ně zaútočí.

V jedné vesnici byl jistý muž jménem Kinana, který věděl, kde je schován poklad, nicméně ho nechtěl muslimům vydat.
Načež Mohamed dal příkaz “Muč ho, dokud neřekne, co ví”.. Dle obhajbovy v té době bylo ale mučení lidí víceméně normální, takže na tom přeci nebylo vůbec nic špatného. Je dobré mít ale na paměti, že Mohammed je pro muslimy dokonalý vzor ctnosti, kterého je nutné následovat ve všech ohledech, všech dobách a za všech okolností. Zároveň je dobré porovnání s Ježíšem, který žil ještě o pár století dříve, kdy byli lidé zajisté ještě barbarštější, a i přesto nejsou známy žádné případy, kdy by Ježíš někoho mučil.

Když se to lidé z židovského města v okolí dozvěděli, prosili aby je Mohammed ušetřil a nabídli mu všechen svůj majetek, jenom aby je nezabíjel. Na což Mohammed přistoupil a dokonce jim velkoryse dovolil obdělávat vlastní pole, a ponechat si celou polovinu toho, co vypěstují.
Nezapoměl ale dodat, že pokud by jim to v budoucnu hodilo, tak nebude váhat je vyhnat.. smlouva nesmlouva.
Vzhledem k tomu, lidé z Fadaku odevzdali majetek “dobrovolně” (bez nutnosti je pobít), Mohammed usoudil, že si z kořisti nevzme jenom svojí obvyklou jednu pětinu, ale že si ji ponechá celou.

Proč je Mohamedův charakter důležitý jsem psal hned v prvním dílu průvodce.

Jak tedy vidíme, Mohamed neměl problém s přepadáváním obchodních karavan. Při vidině dobré kořisti nerespektoval ani posvátný den Ramadán. Popravoval zajatce, kteří se vzdali. Porušoval smlouvy. Plenil vesnice, kde odmítli přijmout islám. Přikazoval mučení lidí.

Pro koho pořád nejsou fakta v tomto článku dostatečná, jsem sepsal ještě jeden článek, podrobně se věnující jedné konkrétní události, který by měl rozbít všechny představy o Mohamedovi jakožto morálním vzoru.

Please rate this

Achilova pata islámu – Kinana 5/5 (2)

Existuje tisíc a jeden argument o tom že Mohamed nebyl žádný dobrák natož něco jako morální vzor. Nicméně ke každé jednotlivé události jsou schopni obhájci islámu najít jiné informace (zejména v hadísech, na které se v případě, kdy se jim to hodí odkazují, v opačném případě o nich mluví jako o neautentických), které toto jednání ať už lépe čí hůře ospravedlňují. Mnohdy je obhajoba opravdu přitažená za vlasy, nicméně pořád vychází z nějakého pravdivého základu, který je pak různě ohýbán, či doplňován nesouvisejícími událostmi. Nicméně na první pohled tyto argumenty dávali smysl. A aby je člověk mohl vyvrátit, musel by si přečíst celou řadu knih, ze kterých pak většinou vyjde, že to bylo úplně jinak. Problém je ten, že obhajoba na první pohled může dávat docela smysl, a nikdo ty knihy číst nebude, takže to splní svůj účel. Člověk, který hledá pro-islámské argumenty je spokojen, a utvrdí se ve svém názoru.

Při zjišťování informací se mi ale podařilo najít jakousi achilovu patu islámu, ke které se mi i přes nejlepší snahu nepodařilo najít nějakou alespoň na první pohled uvěřitelnou obhajobu.
Toto slabé místo vychází přímo ze Síry, která je považována za nejautentičtější dokument o životu Mohameda. Není tedy možné použít ani argument, který obhájci používají, když už není jiná možnost, a sice zpochybnění zdroje.

Proč se nejedná o běžný z mnoha argumentů proti islámu vysvětlím v následujících bodech

Kontext

V Koránu existuje Celá řada veršů které vybízí k nenávisti či násilí proti bezvěrců nicméně to jsou takové výkřiky do tmy, nezasazené do kontextu. Kontext k nim je nutné dohledávat v Síře a Hadísech což obhájců islámu hraje do karet, protože ke každému takovému verši přijdou většinou dokonce z několika rozličnými vysvětleními, které údajně dokazují že ten verš je vlastně myšlen dobře.
V případě tohoto článku mlžení v podobě různých vysvětlování kontextu ale není možné protože je událost zaznamenána přímo v šíře, která na rozdíl od Koránu kontext obsahuje již v sobě (je to kompletní životopis Mohameda).

Autentičnost

Mnozí kritici islámu si myslí že nejlepší argumenty proti islámu najdou přímo v koránu. Nicméně pravdou je že ty nejhorší věci které muslimové páchali jsou zaznamenány v hadísech, odkud je možné čerpat nepřeberné množství svinstev, kterou muslimové v čele s Mohamedem napáchali. Ač jsou hadísy považovány za jeden z pilířů trilogie, z které vychází islám je autentičnost některých z nich zpochybňována a to především zrovna tím komu se jejich zpochybnění hodí. Snažit se tedy dohledat nějaký klíčový argument v hadísech není moc účelné, protože i kdyby byl sebelepší tak obhájce přijde s tím že tento konkrétní hadís není autentický. Achillova pata islámu tedy v hadísech být nemůže a nachází se přímo v životopisu Mohameda od Ibn Ishaka, který je považován za nejautentičtější dokument o Mohamedovi životě a zároveň je základním pilířem islámu.

Zavření hodnost samotného skutku

Existují skutky které na první pohled se mohou jevit jako špatné nicméně v určitých událostech mohou být ospravedlňování. Například vedení války. To že jsem s někým ve válce a bojuje proti němu nemusí být samo o sobě špatné záleží na tom, kdo válku vyvolal, a jaký k tomu měl důvod. Samotný akt vedení války tedy dost dobře nemůže být achillovou patou islámu, protože se vždy najdou obhájci, kteří vymyslí nějaké ospravedlnění pro každý konkrétní důvod vést válku.
Pak ale existují také skutky které nejsou ospravedlnitelné za žádných okolnosti. Což je právě příklad tohoto článku.

Kinana

V kapitole 20. (Chajbar) Síry o životě Mohammeda se dozvíme, že muslimové zaútočili a dobili mnoho židovských vesnic a měst. Přičemž obyvatelé, kteří nechtěli přijmout islám byli pobiti či zotročeni. Nehledě na to, jestli se jednalo o agresi ze strany muslimů, jak tvrdí kritici, nebo o útok v sebeobraně, protože muslimům od místních farmářů hrozilo nějaké nebezpečí (jak tvrdí obhájci), odehrála se zde jedna velmi důležitá událost, která zásadním způsobem boří představu o Mohamedovi jakožto morálním vzoru.

Během dobývání byl zajat vůdce města, pan Kinana, který údajně věděl, kde je zakopán jakýsi poklad, nicméně nechtěl se o tuto informaci s muslimy podělit.
Mohamed tedy dal rozkaz k jeho mučení a následnému setnutí hlavy. Toto je napsáno přímo v síře, tedy nejautentičtějším textu o Mohamedově životě.
A to je i důvod, proč jsem se na tuto událost rozhodl zaměřit. Je to dle mého názoru nejslabší místo celé obhajoby islámu jakožto náboženství míru.

I pokud přijmeme fakt, že farmáři z Chajbaru opravdu potají připravovali vyhlazení muslimů, a jedinou možností muslimů na přežití bylo proti nim vyrazit a pobít je, tak stejně není mučení zajatců ospravedlnitelné, natož pokud šlo opravdu jenom o poklad.

Nyní se zde pokusím vyvrátit argumenty obhájců (ty, které jsem našel na internetu, i nějaké vlastní).

(O= obhájce; K= kritik)

O: Takové věci se ve válce prostě dějí, a Mohamed nemůže zato, že někdo z jeho vojáků, pochybil
K: Mohamed osobně vydal k mučení Kinany rozkaz. Veškerá odpovědnost jde tedy přímo za Mohamedem.
Síra 20 – Chajbar
Kinana, manžel Safíje, byl strážcem pokladnic kmene, a byl přiveden před proroka, který se zeptal, kde jsou ukryty. Kinana ale odmítl místo prozradit. Pak předstoupil Žid, který řekl: “Viděl jsem každé ráno Kinanu chodit k jistým ruinám”. Prorok se Kinany zeptal: “Jsi připraven zemřít, když zjistíme, že víš, kde se poklad nachází?” A on odpověděl: “Ano”. Prorok pak nařídil, aby bylo v ruinách kopáno, a část pokladu byla nalezena. Pak byl znovu Kinana dotázán na zbytek, stále to ale odmítal sdělit. Aláhův prorok ho předal al-Zubajrovi a řekl mu: “Muč ho, dokud neřekne, co ví”, a al-Zubajr mu na hrudi rozdělal oheň, takže takřka zemřel; pak ho prorok předal Mohamedovi bin Maslamovi, který mu usekl hlavu.”

O: Dříve bylo mučení běžné
K: Je možné, že mučení více rozšířené, než nyní. Nicméně určitě to nebyla věc, která by byla považována za jakkoliv dobrou, či vznešenou. A i kdyby, tak Mohammed, jakožto morální vzor by měl být lepší než ostatní, a neměl by se takového činu nikdy dopustit (např. Ježíš, ke kterému je Mohamed často přirovnán pokud vím nikoho nemučil, ani žádné takové rozkazy nedával).

O: Islám přikazuje, že se zajatci se musí jednat dobře, tedy není možné aby se toho Mohammed dopusti
K: To je podobné, jako tvrdit, že když přeci politik při nástupu do konce skládá přísahu, že bude vykonávat funkci dle svého nejlepšího svědomí, tak že přeci není možné, aby existovala korupce.

Nelze popřít, že se mučení Kinany Mohammed dopustil (píše se to v nejautentičtějším zdroji islámu). Jsou tedy tato možná rozuzlení.
a) Pokud islám zakazuje mučení vězňů, pak Mohammed nebyl správný muslim (natož perfektní vzor). Pokud by Mohammed nebyl správný muslim, tak by celý islám, který je založen v podstatě na následování Mohameda nedával smysl.

b) Pokud ale víme, že islám vychází z Trilogie (korán, síra, hadísy), kdy hadísy i síra jsou texty o Mohammedovi, a korán je sice seslán Alláhem, nicméně jeho jediným zdrojem je taktéž Mohammed, tak víme, že Mohammed z principu špatný muslim být nemohl. Vzhledem k tomu, že Mohammed tedy nemohl být špatným muslimem, ale i přesto se dopustil zavrženíhodného skutku (z pohledu naší morálky), tak z toho vychází, že dle islámu tento skutek zavrženíhodný není.

O: Kinana v ostatní židé z Chajbaru připravovali zničení Islámu viz. Allama Shibli Nu’Mani, Sirat-Un-Nabi, volume II, p 106
K: Toto je typický argument pro odvedení pozornosti jinam. Pro účel tohoto článku tedy abychom zbytečně netříštili pozornost připusťme, že farmáři z Chajbaru opravdu plánovali zničení islámu a útok na ně byl oprávněný. To ale neospravedlňuje mučení zajatců, obvzláště pokud se ho dopouští morální vzor muslimů.

O: Kinana nebyl zabit kvůli pokladu, ale kvůli tomu, že zabil Mahmuda Ibn Maslama viz. Allama Shibli Nu’Mani, Sirat-Un-Nabi, volume II, p 173-174
K: Autor argumentu se poměrně obratně snaží odvést téma od mučení vězně k popravě vězně, což jsou zcela odlišné věci.
Pro účel tohoto článku budeme předpokládat, že útok muslimů na město Chajbar byl oprávněný, protože spolu byli ve válce.
Dle hadísu, na který se autor odvolává Kinana při obraně města házel z hradeb kameny a zabil tak jednoho z muslimů. Zabít při obraně města člověka, který se ho pokouší dobít je ve válce poměrně normální čin, a po prohrané bitvě se tedy měl stát běžným zajatcem. Nicméně místo toho byl mučen a následně zabit.
Je zajímavé, že autor argumentu mluví o Kinanovi, jako že Mahmuda zavraždil. Když ale někdo bude útočit na moje město, a já ho budu bránit tím, že na útočníky před hradbami budu házet kameny a někoho tím zabiju, tak bych určitě použil jiné slovo než vražda.

O: Informace o mučení Kinany byly podsunuty do síry židy
K: Síra je pokládána za nejautentičtější dokument o životu Mohammeda a je základním pilířem Islámu. Autor tohoto argumentu prokazuje tedy islámu medvědí službu, protože zpochybňováním síry zpochybňuje celý islám.

Kromě toho je to samé potvrzeno i z dalšího zdroje – Hadísu od Al-Tabariho (Al-Tabari, Vol. 8, p. 122).

Myslím, že všechny argumenty se podařilo naprosto spolehlivě vyvrátit. K tomu je dobré ještě mít na paměti, že veškerá argumentace pro kritiku vychází výhradně ze síry a hadísů, tedy z dokumentů, které sepsali muslimové sami o sobě, a svém vůdci. Je velmi pravděpodobné, že kdybychom vycházeli z dokumentů od židů, tak bychom se dozvěděli ještě podstatně zajímavější věci.

O: No a co, tak Mohamed schvaloval mučení a popravování zajatců..
K: Poku Mohamed schvaloval mučení zajatců, tak nemohl být z pohledu naší morálky dobrým člověkem.

 

Please rate this

Mohamed je dokonalý muslim No ratings yet.

„V Koránu se 91 krát praví, že Mohammed je dokonalý muslim. Je božským prototypem člověka a jediným přijatelným modelem pro Alláha“

33:21 – A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.

Čeští arabisté
Muhammad je pro muslimy nezpochybnitelným vzorem, jehož osoba je nedotknutelná – nelze ji podrobovat kritice. Pokud tak někdo učiní, dopustil se rouhání, za což mu hrozí trest. „Jeho osoba je totožná se základy islámského dogmatu a jako taková nikdy v dějinách islámu nesměla být předmětem poučených diskusí – neřku-li dokonce kritiky. Muhammad však nesměl být ani předmětem svévolných interpretací, hrozících snahou o jeho zbožštění“ (Mendel, 1994: 33).135 Podobné je to i s humorem. 136

Čeští arabisté se jednoznačně shodují na tom, že islám (v překladu „odevzdání se Bohu“) je náboženství, které má ovšem v sobě zakódovanou tendenci k expanzi a také je téměř od počátku svého druhu státoprávní doktrínou a ideologií, což je dáno vznikem a ranou povahou historického vývoje islámu.

Šíření islámu kromě jiného pomocí násilí je v islámské věrouce přítomno již téměř od samého počátku, neboť jeho zakladatel neváhal dle dobových zvyklostí prosazovat své záměry mečem. „Byl pozemským hrdinou a vůdcem obce věřících, před nímž nepřátelé brali nohy na ramena. Svou obec chtěl rozšířit, zabezpečit a duchovně povznést skrze reformu přežilých společenských a morálních stereotypů, a to i s použitím síly. Na své ideové odpůrce nebral příliš ohledů a stoupence jiných náboženství – vyjma židů a křesťanů – trestal mečem, pokud v islámu včas nenalezli zalíbení nebo pokud s nimi nenavázal pragmatické, vzájemně výhodné vztahy“ (Mendel, 1994: 31–32).

Jakoukoli kritiku Koránu, podobně jako je to v případě proroka Muhammada, hlavní proud islámu dle arabistů rozhodně odmítá (Kropáček, 1996a: 25).

Podle odborníků fiqh rozdělil osoby do několika kategorií a odstupňoval jim práva a míru odpovědnosti. Na vrcholu pomyslné pyramidy stojí svobodný plnoletý muslim. O něco níže pod plnoprávným mužem stojí žena-muslimka, které právo v některých oblastech přisuzuje podřadné postavení (Kropáček, 2003: 123). Vedle těchto svobodných muslimů rozlišuje islámské právo ještě kategorii otroků a jinověrců (Kropáček, 2003: 123–124).

V těchto obdobích docházelo k různým formám diskriminace (povinnost nosit na oděvu kus barevné látky, zákaz jízdy na koni, zvyšování daně z hlavy, a dokonce ničení sakrálních budov). Jsou zaznamenány i případy rabování křesťanských a židovských obchodů a vraždy jinověrců, inspirované různými fanatickými kazateli nebo dervišskými řády“ (Mendel 2008: 122–123).

Arabisté uvádí, že apel na zahalování žen nalezneme již v Koránu, kde ale s výjimkou prsou není přesně specifikováno, jaké části těla mají mít ženy zahaleny.159
Doplnit korán – zmínka o kompletním zahalování

Konečným cílem má být islamizace celého světa. (Kropáček, 2003: 114–115; Mendel a kol., 2007: 19).

3.1.2. Shrnutí Z pohledu vybraných českých arabistů lze islám vykládat buď jako náboženství, nebo také jako určitý civilizační prostor. V obou případech se odborníci shodují na tom, že v žádném případě nelze hovořit o homogenním celku. Arabisté zároveň nijak nezastírají, že v islámu jsou zakotveny problematické skutečnosti, které v tomto druhém nejrozšířenějším náboženství světa způsobují pnutí. Jedná se zejména o neexistenci všeobecně uznávané autority či nejednoznačnost základních věroučných východisek. Existují tak protichůdné výklady islámu, z nichž některé ospravedlňují páchání násilí

Mezi charakteristiky islámu, které se zcela neslučují s univerzalistickým pojetím lidských práv odborníci i aktivisté shodně řadí v prvé řadě postavení ženy, které jí stanovuje islámský právní kodex šarí’a. Oproti muži má totiž žena z právního hlediska druhořadé postavení (podřízenost v manželství, nižší dědický nárok, svědectví, trestní sankce, nemožnost sňatku s jinověrcem a znevýhodnění oproti mužovu právu na 66 polygamii a snadný rozvod). Aktivisté na rozdíl od arabistů jednoznačně považují za projev oprese žen v islámu jejich zahalování. Podobně jsou hodnoceny i tělesné tresty, které šarí’a stanovuje za určité přečiny proti islámskému právu

Za problematické považují odborníci i aktivisté také podružené postavení jinověrců vůči muslimům, které dle odborníků přetrvává v některých muslimských zemích i dnes či otázku homosexuality. Islámské právo homosexualitu odsuzuje.

Please rate this

Je každý muslim špatný? – průvodce islámem díl 7. No ratings yet.

Je každý muslim špatný?

V předchozích článcích jsem objasnil, že vzor muslimů Mohamed nebyl nijak dobrý člověk, korán obsahuje nenávistné verše, a že kontext jejich význam potvrzuje, a že islám je neměnný, zároveň jsem rozebral kdo je to vlastně radikální muslim.   V tomto článku rozeberu argument “islám sice může být špatný, ale to neznamená, že všichni muslimové jsou špatní”.

Pro nevěřícího člověka to asi může být těžko uchopitelné, nicméně zkuste si představit, že opravdu věříte, že kdesi v nebi žije jakýsi Aláh, který všechno ví a je všemocný, a že pro všechny, kteří ho neuctívají, a nechovají se dle jeho nařízení má přichystaný pekelný oheň, zatímco pro ty, kdo ho uctívají správně je připraven ráj. Pak mi přijde naprosto pragmatické dělat výhradně to, co mi tento Aláh nařizuje.

Pokud tedy vím, že jestli něco opravdu nemá rád, tak to jsou nevěřící (např. Korán 3:22 a cca dalších 300 podobných veršů), čemuž je věnována značná část koránu. A také vím, že mi nařizuje bojovat nevěřícím bojovat (Korán 9:29), i přesto že mi to třeba nemusí být příjemné (Korán 2:216), tak prostě budu bojovat proti nevěřícím, protože riskovat, že se budu po smrti na věky věků smažit v jakémsi pekelném ohni opravdu nechci.

Pokud věřím, že korán je písmo boží, tak si v něm nemůžu listovat jak v kuchařce – vybírat to co se mi líbí, a to špatné ignorovat. Musím ho brát jako celek, takový jaký je, protože když ho nebudu ctít celý, tak opět riskuji, že se budu smažit v ohni.

Uklidňující může být, že s koránu neustále opakuje, jak je Aláh milostivý vůči nevinným a zlý a mstící jenom vůči nespravedlivým což zní docela pěkně. Koho ale Aláh považuje za nevinného a koho za nespravedlivého?

Z koránu zjistíme například, že nespravedlivý je každý kdo nevěří v Aláha (Korán 39:22), nebo se dokonce jenom s někým takovým přátelí (Korán 9:23). Detailněji viz. článek kdo je dle islámu nevinný.

Z životopisu Mohameda se zase dozvíme, že jak Mohamed naložil s muslimy, kteří by se dali považovat za ty “umírněné”, protože nechtěli vyrazit na útočnou výpravu – Mohamed je nechal upálit zaživa v mešitě, kterou oni sami vybudovali.

Z toho mi vyplívá následující – islám je zcela nekompatibilní s naší kulturou, a kdokoliv v něj opravdu věří, je pro nás hrozbou. Podle mě tedy existuje několik skupin muslimů.

  1. opravdu věřící, kteří přijali morálku islámu za svou – to jsou muslimové, kteří opravdu věří v Aláha a dodržují vše co nařídil. Zároveň nemají žádný morální problém s dodržováním “problematickcýh” částí koránu, protože jsou vnitřně přesvědčeni, že to tak je prostě správně.
  2. opravdu věřící, kteří zcela nepřijali islámský pohled na morálku – tito věří, že Aláh existuje a všechna nařízení dodržují, včetně těch se kterými mají morální problém. Nikoliv však proto, že by byli vnitřně přesvědčeni, že je to tak správně, ale zkrátka proto, že po smrti preferují spíše pobyt v nebi za přítomnosti tuctu krásných pan, oproti věčnému smažení se v pekelném ohni.

  3. Opravdu věřící, kteří ale věří mírumilovné dez-interpretaci islámu
    Tito lidé nejsou hrozbou. A to v co věří opravdu může být o míru, lásce a toleranci. Je však nutno si uvědomit, že to v co věří není islám (ač oni sami věří v opak).
    Různým (dez)interpretacím islámu jsem věnoval další díl průvodce.
  4.  Částečně věřící, resp věřící jen na oko – v křesťanství bych to přirovnal k takovým těm “věřícím”, kterým se líbí ty křesťanské hodnoty, uznávají Ježíše, desatero atd.. nicméně už tak nějak nevěří v to, že by kdesi na nebi seděl na trůnu z obláčků vousatý chlapík, který tam rozděluje duše lidí na ty, které půjdou do pekla, a ty které pustí do nebe.

Jak křesťané, tak muslimové z téhle kategorie jsou “věřící” prostě tak nějak ze zvyku, protože jejich okolí je věřící, jejich rodina je věřící, tak co by oni nebyli také.

Toto jsou většinou ti lidé, kteří si z islámu vzali jen to dobré, a tím že nejsou opravdu věřící, tak nejsou vázáni vším co islám nařizuje / zakazuje. Povětšinou jsou to takoví ti lidé z argumentu “mám kamaráda muslima a ten je vpoho, takže islám jako celek je vpoho”. Tito lidé většinou normálně pijí alkohol, jí vepřové, nebo dokonce mají doma nějaký obraz či hrají na hudební nástroj. Pokud jsou opravdu pokrokoví, tak možná i mají psa. 

Pokud bych například já věřil, že Alláh opravdu existuje, tak bych na 1000% nic z výše uvedeného nikdy v životě neudělal, protože představa smažení se v ohni se mi opravdu nijak nelíbí.. natož do konce věků..

Je tedy potřeba si ale uvědomit, že to, že někdo nedodržuje co mu náboženství přikazuje, nemá žádný vliv na to, jaké náboženství (resp. ideologie) opravdu je. Zároveň takovéhleho člověka není zcela možné ani považovat za věřícího.

Např. když nějaký komunista nebude schvalovat vraždy komunismu, tak to nijak komunismus jako takový nevylepšuje. Stejně tak pokud třeba zjistíme, že Hitler zachránil koťátko, tak to není důvod ospravedlňovat nacismus.

Abych odpověděl na otázku v titulku, tak dle mého názoru člověk nemůže být dobrý křesťanem i muslimem zároveň – protože si tyto náboženství odporují. A tedy dobrý muslim, nemůže být optikou morálky stavěné na křesťanských základech dobrým člověkem. Čímž ale rozhodně netvrdím, že všichni „muslimové“ jsou špatní – tito ale zpravidla nejsou dobrými muslimy.

Please rate this

Kdo je vlastně radikální muslim – průvodcem islámu díl 6. No ratings yet.

Kdo vlastně je radikální muslim?

Často je slyšet argument, že problém představují pouze radikální muslimové, popř radiální formy islámu, jako třeba wahabismus. Kdo je ale radikální muslim? To se pokusím zodpověďět v tomto článku.

Dejme tomu, že by islám nařizoval muslimům dát facku tomu, kdo nechce přijmout islám.

Pokud by pak muslimové na potkání fackovali bezvěrce dalo by se o nich říci, že jsou správní muslimové, protože dělají to, co jim říká víra.

Radikální muslim by pak byl takový, který by bezvěrce mlátil po hlavě baseballovou pálkou, nebo by je bodal nožem – zkrátka by nějakým způsobem přeháněl to co mu říká víra (např. proto, že by usoudil, že když se Aláhovi zamlouvá fackování bezvěrců, tak jejich pobodání se mu bude muset líbit ještě více).

Uvedu ještě jeden příklad. Dejme tomu, že pro běžné fotbalové fanoušky je běžné, že jdou na zápas. Dají si tam pár piv a fandí svému týmu. Naproti tomu pro hooligany je běžné, že když jdou na fotbalový zápas, tak že se tam porvou a zdemolují stadion.

O běžném hooliganovy můžeme říci, že to je radikální fanoušek (protože fandění přehání a vybočuje z toho co je pro fanoušky běžné). Nicméně nemůžeme o něm říci, že je radikální hooligan, protože z pohledu hooliganů se jedná o zcela tuctového člověka. Za radikální hooligana bychom mohli považovat někoho, kdo přehání hooliganství – např. přijede stadion demolovat buldozerem (nebo jiným způsobem vyvede do extrému klasické hooliganství).

Stručně řečeno, je tedy radikál nebo extremista někdo, kdo věci zásadním způsobem přehání.

Pokud tedy připustíme, že islám vybízí k nenávisti a vraždění či jiné agresi proti ne-muslimům (což jsem myslím spolehlivě prokázal v předchozích článcích) a těm co zemřou při džihádu slibuje pobyt v ráji, tak v kontextu toho muslim, který si vypůjčí dodávku a najede s ní do davu lidí není žádným radikálním muslimem. Pokud víme, že Mohamed muslimy, kteří se považovali za umírněné a nechtěli s ním vyrážet na bojové výpravy, nechal upálit zaživa, tak dokonce nelze považovat za radikálního muslima ani takového, který vraždí jiné muslimy z důvodu nedostatečné víry. 

Samotný islám je tak extremistický, že si vlastně nedovedu představit, co by musel muslim udělat, aby ho bylo možné považovat za radikálního. Musel by dělat něco radikíálnějšího, než sám Mohammed.

Zajímavý výzkume, který provedli Prof. Dr. Ruud Koopmans a dr. Evelyn Ersanili ukazuje, že 73.6% muslimů věří, že je zde pouze jeden jediný výklad Koránu, který musí každý muslim dodržovat. 63.9% muslimů řadí náboženství nad zákon.

Data byla sbírána od 9000 respondentů v 6ti zemích Evropy.

Odkaz na zestručněnou studii zde, a na detailní studii zde.  

Ve studii se dále dozvíme, že více než 40% muslimů věří, že židům nelze věřit, nebo že více než 50% jich věří, že se západní země snaží zničit Islám.

Když připustíme, že vlastně každý muslim, co dodržuje islámská nařízení je extremistou (z našeho pohledu), tak se nabízí další otázka, kterou rozeberu v článku Je každý muslim špatný?

Please rate this

Neměnnost koránu No ratings yet.

 

5:48 – I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou.

Korán je světlo
4:174 – Ó lidé! Nyní k vám přišel důkaz zřetelný od Pána vašeho a seslali jsme vám světlo jasné.

Korán je detailní
6:114 – Mám si snad žádat jako soudce někoho jiného než Boha, jenž je tím, kdo seslal vám Písmo jasně vyložené? Ti, jimž dali jsme Písmo, dobře vědí, že od Pána tvého bylo s pravdou sesláno. A nebuď tedy z těch, kdož pochybují!

Korán je neměnný
6:115 – Nechť tedy dovrší se slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost! A nikdo nemůže změnit slova Jeho – a On slyšící je i vševědoucí.

Starý verš je nahrazen novým
2:106 – Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?
16:101 – A když zaměníme jeden verš veršem jiným – a Bůh nejlépe zná to, co sesílá – říkají: „Ty si to vymýšlíš!“ Však většina z nich nic neví!

Please rate this

Islám je oproti křesťanství jenom pozadu ve vývoji – průvodce islámem díl 5. No ratings yet.

V přechozích článcích jsem vyvrátil mýtus, že v koránu neexistují nenávistné verše, nebo že jsou vytrženy z kontextu.

Dalším častým argumentem obhájců islámu je, že islám není špatný -j enom není oproti křesťanství dostatečně vyvinutý. Ona je to vlastně i částečně pravda. V tomto případě se ale tedy nabízí s pokusy o integraci počkat, až se islám vyvine alespoň na přibližně podobnou úroveň jako křesťanství, protože integrování dvou kultur, které od sebe dělí několik století vývoje je předurčeno k nezdaru.

Na to, až se islám dovyvine, bychom ale mohli čekat velmi dlouho…

Ono to, že je islám “pozadu” má svůj důvod. Na rozdíl od bible, je totiž korán považován za přímá slova Alláha, a dle muslimů je dokonalý, univerzálně platný a neměnný (dodatečné info v samostatném článku o neměnnosti koránu). Nejedná se o žádný výklad, který by se mohl v různých dobách měnit. Alláh zkrátka seslal verše v podobě v jaké jsou, a v takové zůstanou navěky.

Víme, že korán je výchozím pilířem islámu. Také víme, že korán o Mohamedovi mluví jako o dokonalém vzoru pro všechny muslimy. Zároveň víme, že islám vychází z koránu, který je neměnný a ze skutků či slov Mohameda, které už zpětně také nezměníme.
Z toho tedy vychází, že samotný islám je neměnný. A to je důvod proč zůstal a navždy zůstane “zaostalý” jak tvrdí jeho obhájci.

Teoreticky by se islám mohl změnit, kdyby se třeba našly nové dokumenty o Mohamedově životě, a zjistilo se, že všechny stávající byly podvrhnuté. Nebo, že korán, ze kterého nyní všichni vycházejí je falešný. To je ale velmi nepravděpodobné, a otázkou je, zda by se vlastně pořád jednalo o ten samý islám.

Please rate this

Kontext násilných veršů 2/2 – průvodce islámem díl 4. No ratings yet.

V předchozím článku jsem rozebral všechny možné kontexty, ve kterých je možné islám chápat. V tomto článku se podíváme na pozadí konkrétní sůry.

KONTEXT K SŮŘE 9

Sůra 9. byla zjevena v období tažení na Tabuk (kapitola 25. Tabuk), čemuž předcházelo několik událostí (které je možné ověřit v kapitolách Síry 20 – 25). – – Např. muslimové vypálili mešitu i s lidmi uvnitř, jen proto, že s nimi nechtěli vyrazit na válečné tažení proti Byzantské říši.
– Mohamed nařídil zabít Abdullaha bin Sad, za to, že se odklonil od islámu
– muslimové dobili Mekku
– muslimové pobili kmen Chajbar a Mohamed dal příkaz k mučení jejich vůdce

VERŠE SŮRY 9

Celou sůru si je možné přečíst zde: https://www.koranoislamu.cz/sura/9/page/2/
Já tu vypíšu jenom zajímavé verše, které s vědomím historického kontextu dávají větší smysl.

9:1 – Zproštění od Boha a posla Jeho pro ty z modloslužebníků, s nimiž jste uzavřeli úmluvu
9:2 – Pohybujte se volně po zemi po dobu čtyř měsíců a vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu a že Bůh zahanbí nevěřící!

9.3 – Provolání od Boha a posla Jeho k lidem v den velké pouti: Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům; jestliže se však kajícně obrátíte, bude to pro vás lepší, jestliže se však odvrátíte zády, vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu. A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném!
9:4 – Výjimku tvoří ti modloslužebníci,s nimiž jste uzavřeli úmluvu a kteří vám potom nikterak neškodili a nikomu proti vám nepomáhali. Dodržujte tedy plně vůči nim úmluvu až do vypršení lhůty její, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou bohabojní.

9:5 – A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.

9:6 – Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu,mu ji poskytni – aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného; a to je proto, že jsou lidé, kteří nic nevědí.

9:11 – Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, pak se stanou vašimi bratry v náboženství. A My srozumitelně vykládáme znamení pro lid, který je vědoucí.

9:12 – Jestliže však poruší přísahy své poté, co uzavřeli úmluvu, a zaútočí na náboženství vaše, pak bojujte proti vůdcům nevěrectví; a pro ně neplatí žádné přísahy – snad potom přestanou!

9:23 – Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele otce své a bratry své, jestliže je jim nevěrectví milejší než víra. A ti z vás, kdož se s nimi přátelí, jsou nespravedliví!“

9:24 – Rci: „Jsou-li vám vaši otcové, vaši synové, vaši bratři, vaše manželky, váš rod a jmění, které jste získali, a obchod, jehož úpadku se obáváte, a příbytky vaše, v nichž zalíbeni máte, milejší než Bůh a Jeho posel a ti, kdož na cestě Jeho bojují, tedy počkejte, až Bůh přijde se Svým rozhodnutím! A Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků.“

9:28 – Vy, kteří věříte! Modloslužebníci jsou věru nečistota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě po tomto roce! A obáváte-li se kvůli tomu nedostatku, pak vás Bůh obohatí ze štědrosti Své, bude-li chtít, a Bůh věru je vševědoucí i moudrý.

9:29 – Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

9:81 – Ti, kdo zůstali sedět doma, se radují, že za zády posla Božího se neúčastnili boje; nelíbí se jim bojovat majetky a osobami svými na cestě Boží a říkají: „Nevydávejte se do boje ve vedru!“ Rci: „V ohni pekelném bude mnohem horší vedro!“ Kéž by to jen pochopili!

Obhájci často používají jako argument, některý z 11ti veršů z celého koránu, který káže toleranci. Díky kontextu a širšímu pohledu je toto možné snadno vyvrátit, protože víme, že tyto verše byly proneseny v raném období. Naopak ty nenávistné byly “seslány” později, kdy je doprovázely odpovídající činy.

Jako další podpůrný argument pro utvoření obrázku o islámu, se můžeme podívat na skladbu jeho veršů. (dle počtu veršů vztahující se k dané problematice).

349 – nenávist k nemuslimům
180 – násilí a brutalita
69 – pomoc druhým
11 – náboženská tolerance

Tento článek měl za cíl vyvrátit tvrzení, že násilné verše v koránu jsou vytržené z kontextu. Jak se zdá, tak kontext naopak potvrzuje, že verše znamenají přesně to, co se na první pohled zdá.

Please rate this

Kontext násilných veršů 1/2 – průvodce islámem díl 4. 5/5 (1)

GEOGRAFICKÝ KONTEXT

Za prvních 100 let existence se islám rozšířil z ničeho po celém blízkém východě a severní africe. Nikdo nepopírá (včetně obhájců), že probíhala celá řada válek mezi muslimy a nemuslimy. Obhájci však tvrdí, že muslimové bojovali jenom v sebeobraně. O tom, jak pravděpodobné je, že někdo v sebeobraně během 100 let dobije značnou část světa ať si udělá každý názor sám.
(Zeleně = muslimové)

STATISTICKÝ KONTEXT

Pro lepší pochopení pravého smyslu koránu a islámu může pomoci i statistický kontext. Zatímco v Mekánském koránu je proti-židovských textů velmi málo, tak v tom Medínském jich je více než 2x tolik co v Main Kampfu.

HISTORICKÝ KONTEXT

Nejprve je nutné pochopit, že korán (a tedy i islám), se utvářel ve dvou různých období, přičemž obsah se od sebe zásadním způsobím liší.

Mekánské období – To bylo v počátcích islámu. Za 13 let co Mohamed šířil islám mírovou cestou získal přibližně 150 následovníků. V tomto období byly „seslány“ všechny verše o toleranci a míru. Je zajímavé, že obhájci, kteří tvrdí, že pozdější násilné verše je nutné chápat v širším kontextu, často předkládají dřívější (Mekánské) verše jako argumenty.
Tvrdit, že předchozí verš vyvracuje verš pozdější jednak nedává logický smysl, druhak se k tomu vyjadřuje přímo korán.

2:106 – Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?
16:101 – A když zaměníme jeden verš veršem jiným – a Bůh nejlépe zná to, co sesílá – říkají: „Ty si to vymýšlíš!“ Však většina z nich nic neví!

Medínské období – v tomto období již nenajdeme žádné tolerantní verše, a začínají vznikat ty “problematické”. Tomu i odpovídají činy, které se děly. V tomto období začali muslimové přepadávat obchodní karavany, plenit vesnice a „nabízet“ lidem islám cestou meče (lidé mohli buď přijmout islám nebo zemřít). Muslimové hromadně popravovali zajatce, či je mučili viz. předchozí článek o Mohamedovi. O činech Mohameda v medínském období se můžeme dočíst v síře cca od kapitoly 11. nebo v mém výpisku.

LINGVISTICKÝ KONTEXT

V problematických verších je většinou mluveno paušálně o bezvěrcích či modloslužebnících. Jsou používány věty typu “zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete”. Přičemž obhájci sice tvrdí, že toto se vztahuje pouze na pár konkrétních lidí, kteří zradili Mohameda, nicméně určitě by bylo možné použít mnoho jiných vyjádření, např. “zabíjejte zrádce, kdekoliv je najdete”.

Při širším pohledu tedy do sebe vše zapadá, a mě to vychází zhruba následovně:
Mohamed začal kázat islám a z pragmatických důvodů byl z počátku tolerantní a mírumulovný. To si můžeme potvrdit v ranných kapitolách Síry (1 – 10) a odpovídá tomu i statistika Mekánského koránu. Během této doby se islám nijak nerozšířil.
Po odchodu do Medíny začal Mohamed přepadávat obchodní karavany a postupně budovat armádu a získávat více lidí na svoji stranu. Začíná vznikat Medínská část koránu, u které statiscký rozbor ukazuje enormní nárůst nenávistných veršů vůči židům. Islám se v tomto období také velmi rychle rozšiřuje do všech stran.
Následkem válek a násilného konvertování k islámu, se během 100 let islám rozšířil na značnou část světa.

V dalším článku rozebere kontext jedné z problematických sůr.

Please rate this